Domácí kváskový chléb

15.07.2013 12:22
Milé ženy,

nabízím Vám zamyšlení nad pečením domácího kváskového chleba. Jistě mnohé z vás pečete nebo o tom alespoň uvažujete. A vás, které jste o tom zatím neuvažovaly, budou následující řádky možná inspirovat.

 

         Nejprve se zeptám zdánlivě od věci: vzpomenete si, kdy jste poprvé četly Babičku od Boženy Němcové? A vzpomenete si, jak na vás tenkrát působila pasáž, ve které "moderní paničky" odmítly s pohrdáním chléb, který jim babička nabídla?

         Na mě ta pasáž zapůsobila velmi silně, nevím, kolik mi bylo let, ale vzpomínám si, že jsme si představila, kdybych se náhle ocitla u babičky na návštěvě, jak bych před babičkou obstála? Co by řekla na mé oblečení? A kdyby nabídla chléb mně, neurazila bych ji podobně jako ony paničky?

         Raději jsem to tenkrát nedomyslela a začala uvažovat nad tím, proč právě chléb je tak vzácný. Proč ne jiné jídlo, třeba nějaká kaše, ovoce nebo zelenina? Co je na chlebu tak zvláštního? Proč je mu prokazováno tolik úcty? 

        

         "Kde jaký kousek chleba ležet zůstal, i kůrky, co děti nedojedly, strčila babička do kapsáře; trefilo-li se jít okolo vody, hodila rybám, rozdrobila mravencům, když šla s dětmi, nebo ptákům v lese, zkrátka ona nezmařila jediného sousta a vždy napomínala:

         „Važte si božího daru, bez něho je zle, a kdo si ho neváží, toho Bůh těžce tresce.“ "

        

         Ptala jsem se tenkrát rodičů:

         "Proč právě chléb?" a dostala jsem tuto opdověď:

         "Protože chléb je zdravý, nikdy se neomrzí, může se jíst jen samotný každý den  a hodí se navíc přikusovat skoro ke všem jídlům."

            Tenkrát mi to stačilo a dlouhou dobu jsem žádnou další odpověď nehledala. Teprve, až jsem začala péct kváskový chléb, se mi začaly otevírat další obzory:

        

         Kvásek je živý organismus, který hospodyně uchovává po dlouhou dobu, živí jej a opatruje. Dříve se prý dokonce předával z generace na generaci stejně jako moudrost, zkušenosti i praktické dovednosti. Dnes je vědění našich předků z velké části zapomenuto, ale mnohé si kněmu hledáme cestu a znovuobjevování kouzla  domácího chleba je toho jen malým příkladem.

         Vraťme se však ke kvásku: víme o tom, že voda a tím i všechno živé do sebe přijímá a uchovává vše ze svého okolí.

         Jestliže je v rodině harmonie a radost, pak je chléb upečený z kvásku, který do sebe tu harmonii a radost delší dobu vstřebával, velkou vzácností, posilou a lékem. Zvlášť, pokud jej žena pekla v krásném naladění a přidala do něj i to nejlepší sama ze sebe. V pohádce Sedmero krkavců to maminka jistě přehnala, když syny proklela za to, že ji při pečení chleba rušili, ale i zde můžeme vidět, jaká vážnost je při pečení připisována naladění ženy.

         Co se ale stane, když na rodinu dolehnou starosti, trápení, nebo dokonce neshody? Kvásek do sebe vstřebává i všechna tato negativa, není pak snad chléb téměř až jedovatý? Můžeme ho vůbec někomu nabídnout? Opět si připomeňme úryvek z Babičky:

        

        První, co si babička v hospodářství zcela na starost vzala, bylo pečení chleba. Nemohla snést, že služka s božím darem tak beze vší úcty zachází, ani do díže ani z díže, do pece ani z pece že jej nepřežehnává, jakoby cihly v ruce měla. Babička, než kvas zadělávala, kopistem díž požehnala a to žehnání opakovalo se, kdykoliv těsto do ruky se vzalo, až byl chléb na stole. Nesměl jí také žádný otevřhuba přijít do rány, aby jí »boží dar neuhranul«, i Vilímek, když vešel do kuchyně při pečení chleba, nezapomněl, že má říci:

        „Pán Bůh požehnej!“

 

         Co věděla babička o energiích? Myslím, že nevěděla nic o tom, že vlastně zprostředkovává zářivou sílu, která proměňuje v chlebu vše negativní v dobré a užitečné? Ale ani to vědět nepotřebovala, žila tím a připadalo jí samozřejmé a nezbytné dělat vše tak, jak to dělala její maminka a generace žen před ní. My ženy z počátku 21. století máme oproti babičce tu výhodu, že můžeme vědět "proč" a "jak" a vědomě se vrátit ke všemu dobrému a čistému z toho, co si naši předkové předávali z generace na generaci.

        

         Tak tedy i z kvásku, který byl vystaven něčemu negativnímu, může být dobrý a zdravý chléb, jestliže jej s láskou zpacováváme, s důvěrou za něj poprosíme a požehnáme.

         Ale pojďme ještě dál: podle homeopatického pravidla se podobné léčí podobným – ovšem lékem je pouze otisk léčivé látky, její energie. Víte kam mířím? Nemohl by být například chléb, který nese otisk rozčílení, ale který prošel hnětením laskavýma žehnajícíma rukama, lékem právě na rozčílení? Lékem pro toho, kdo se rozčílil, aby to už nedělal. Ale také lékem pro ty, koho rozčílení zasáhlo, aby jim neublížilo? Kolik takových otisků třeba i drobných nedokonalostí do sebe kvásek v rodině za ten dlouhý čas nastřádá? Co vše může pomáhat léčit?

        

         Zkoušela jsem najít jinou potravinu, která by byla podobně ovlivněná životem rodiny. Co třeba ovoce ze zahrady u domu? Jak dlouho strom roste a co včechno pamatuje? I zelenině na zahrádce je nutné věnovat opakovanou péči a roste v naší blízkosti dlouho. Také mléko od kozy nebo krávy, která se pase za domem nebo vejce od slepic ze dvorku... Všechny doma vyprodukované potraviny jsou v dnešní době úžasným darem a lékem. Ale přece jen žádné jiné potravině se nedostává tolik doteků lidských rukou jako právě chlebu, žádná nežije životem rodiny tak, jako chlebový kvásek.  

 

Pokud byste se chtěli do pečení takové vzácnosti pustit, mnoho receptů a užitečných rad můžete najít na těchto stránkách:

https://conovehonakopci.cz/?page_id=1430

 

 

Ale to hlavní, co dělá z chleba Boží dar, to můžeme najít pouze ve ztišení se a naladění Vzhůru.

        

Hana N.

 

 

Foto: M.V.