Dopady intenzifikace zemědělství na kvalitu plodin

27.08.2014 12:18

Dvacáté století by mohlo být nazýváno věkem chemie, neboť tento obor pronikl téměř do všech odvětví. Proto na něm bylo založeno i moderní zemědělství, přičemž jeho propagátoři leckdy uváděli, že pouze intenzivní produkce je schopna nás dostatečně nasytit a zajistit nám blahobyt. Je tomu ovšem skutečně tak?

 

Praxe ukazuje, že není. Přestože u nás různé systémy po desetiletí intenzifikovaly zemědělství, tak blahobyt je stále v nedohlednu. Naopak třeba v Rakousku, kde na běžné populaci neprováděli tolik experimentů, dokážou své obyvatele uživit mnohem lépe, přestože u nich byla vždy minimálně třetina zemědělské produkce ekologická. Na základě zkušeností svých předků moudřejší zemědělci mimo jiné chápou, že intenzifikace tlumí rozvoj přirozených původců úrodnosti půdy tvořených stovkami rostlinných a živočišných druhů.

Přirozené regulační mechanismy ničí jak těžká zemědělská technika, tak při konvenčním způsobu pěstování užívaná umělá hnojiva, pesticidy a další chemické prostředky. Jejich zbytky nejenže zůstávají v takto ošetřených plodinách, ale zatěžují i životní prostředí. Mimo jiné se též dostávají do vodních toků a mohou být tudíž přítomny i v pitné vodě - hlavně v takové, která byla získána čištěním říční vody.

Někoho možná napadnou oprávněné otázky: „Proč to lidé dělají? Copak zešíleli?“ Na druhou otázku si může odpovědět každý sám. Zaměříme se spíše na první, tj. na důvody užívání agrochemikálií. V důsledku snahy o zvyšování výnosů docházelo k vyčerpávání zemědělské půdy, načež se její plodnost začala „povzbuzovat“ nadměrným užíváním umělých hnojiv. To způsobilo poškození přirozených regulací půdního prostředí, z čehož vyplynulo častější napadení rostlin chorobami a škůdci. Tento stav pak intenzivní zemědělství řeší nemalými dávkami fungicidů a insekticidů.

Obecně je též problematické zavedení velkých ploch tzv. monokultur. Chceme-li přinutit přírodu, aby na určitém místě rostla jen jedna určitá bylina (na rozdíl od přirozené pestrosti druhů, kterou můžeme pozorovat třeba na louce), je nutné nějak potlačit či zahubit ty ostatní. Nejčastěji se to provádí herbicidy. Kromě toho se kvůli zvyšování zisků užívají stimulátory růstu a další chemické prostředky

Gigantický je i celkový objem výroby těchto prostředků. Uvádí se, že každý rok je na světě na zemědělské rostliny aplikováno kolem 2,5 milionu tun pesticidů. Jejich zbytky mimo jiné též v určitém množství zůstávají v takto ošetřených plodinách. To má zákonitě nepříznivý dopad na zdravotní stav populace. Uvědomíme-li si celkové dopady tohoto poškozování zdraví, měli bychom z toho vyvodit patřičné závěry a provést účinná opatření, která by tomuto zamezila.

 

Škodlivé dopady pesticidů

Nejrozsáhlejší výzkumy, jež prokázaly škodlivé účinky i hromadění v tkáních, byly prováděny u chlorovaných pesticidů typu DDT a obdobných uměle syntetizovaných sloučenin. Tyto látky způsobují poruchy reprodukčního, nervového a imunitního systému. Kromě toho jsou též karcinogenní. Některé z pesticidů též mohou působit jako teratogeny a během embryonálního či fetálního vývoje narušují vývoj nervové soustavy, přičemž poškození vývoje mozku může být vážné a nezvratné. Vystavení pesticidům také zvyšuje riziko vzniku leukémie u dětí. Řada pesticidů též může narušovat hormonální systém.

Do lidského organismu se dostávají především s potravou a pitnou vodou. Jedná se o lipofilní látky, které se kumulují v tukové tkáni. U žen jsou vylučovány v mateřském mléce, což může následně způsobit závažné zdravotní problémy u kojenců.

Většina z lidí však vůbec netuší, jaké dopady mohou mít pesticidy a mnozí si je dokonce dobrovolně stříkají na své zahrádky. V dnešní době se jako „účinný“ likvidátor plevelu nejčastěji užívá Roundup, který patří do skupiny totálních herbicidů (tzn. že zničí všechny běžné rostliny). Škodlivost tohoto herbicidu však už prokázaly i výsledky laboratorních studií. V prvé řadě zjistily spojitost mezi Roundupem a teratogenními účinky na zvířatech. Další výzkumy zase potvrdily škodlivé účinky tohoto herbicidu na mozek, jež jsou spojené s různými neurodegenerativními poruchami, např. Parkinsonovou chorobou.

 Neměli bychom proto přehlížet tato nezanedbatelná rizika. Důležité je též plně pochopit, jak nebetyčný rozdíl je třeba mezi tím, sníte-li jablíčko, jež jste si vypěstovali na zahrádce, oproti konvenčnímu kupovanému jablku - to nejen že jinak chutná, ale hlavně malé děti se po něm mohou dokonce i osypat, neboť může být postříkáno skutečnými jedy. Takže není jablko jako „jablko“ – uvedený rozdíl v chuti a chemickém složení platí i pro všechny ostatní plodiny.

Pokud nemáme vlastní výpěstky, tak u ovoce a zeleniny bychom měli pokud možno vybírat čerstvé tuzemské produkty, které většinou obsahují nižší množství chemických postřiků, než plody, jež byly dovezeny ze vzdálenějších kontinentů. Vyplatí se též upřednostňovat BIO produkty, které se prodávají nejen ve specializovaných obchodech se zdravou výživou, ale lze je dnes sehnat i ve většině hypermarketů. Vůbec nejlepší - a většinou i nejlevnější - je nakupovat výpěstky od drobnějších českých pěstitelů, kteří preferují přirozený způsob pěstování. Tyto domácí produkty lze sehnat buď přímo u daných pěstitelů, nebo na farmářských trzích a stále častěji se též dováží přímo ke spotřebiteli formou „bedýnek“.

Vít Syrový

www.vitsyrovy.cz

(Příští pokračování se bude zabývat BIO produkty)