Doteky Pravdy část 2.

11.12.2013 19:59

 

 

Přehoďme výhybku, převraťme stávající hodnoty. Tu pravou váhu a důležitost dejme věcem týkajícím se naší duše, věčným nepomíjivým hodnotám, a nikoli všedním každodenním starostem o živobytí.

Stačí, když si uvědomíme, že v každé situaci, v každém okamžiku máme možnost volby. Ba dokonce každý nový den nám skýtá novou naději, nový začátek. A podle toho, jak se rozhodneme, tak se odvíjí kolo našeho osudu. Co uvedeme v život, vrátí se k nám opět zpět. Ne snad zeslabeno dlouhou cestou, ale posíleno a obtěžkáno stejným druhem.

Proto chceme-li změnit svůj život v krásnější a radostnější bytí, začněme tady a teď. Pokud od nynějška budeme jednat jen podle toho, jak nám šeptá náš očištěný cit, tedy necháme-li se vést spravedlností, Láskou a Čistotou, nepěkným osudovým vláknům  musí zákonitě nastat konec.

Ba ještě více: pokud se kolem nás rozhostí mír, harmonie a Světlo, stará zlá osudová vlákna se s námi nebudou moci spojit celou svou silou a vybijí se jen symbolicky.

Vždy, když se takto setká konec se začátkem, tedy vrátí-li se nám to, co jsme zasili, je to totéž, jako odložení staré viny.

Je omylem, že všeobjímající Boží láska odpouští naše viny tak, jak si to ve svém zúženém naučeném způsobu představujeme. Děj je takový, že se k nám vrátí osudová vlákna, která jsme svým konáním, ale i myšlením a mluvením vyslali do Stvoření, a my je nyní smíme rozuzlit a odčinit. Pokud se při tomto ději ještě více ve zlobě nezatížíme novou vinou, stará pochybení a viny od nás odpadnou. A je nám stejně, jako tomu, kdo se touto vinou nikdy nezatížil.

 

Sami nejspíš víme, že za mnoho a mnoho pozemských životů jsme si do svého osudového tkaniva uvázali nesčetě uzlů a uzlíčků. Často jsme na naší pouti za poznáním bloudili po špatných stezkách a zasili mnoho nepěkného. Mnohý, ba jistě každý z nás by při pohledu na toto tkanivo zmalomyslněl a lomíce rukama by vzdal jakoukoli cestu dále. Vždyť náprava by vydala na nesčetně pozemských životů!

Je velkou milostí, že nám byla při vstupu na Zemi dána páska na náš duchovní zrak. Přicházíme sem nevědouc o tom, co nás z minulosti poutá. A jedině dobrovolným (nikoli snad vypočítavým), pevným chtěním k dobru, se můžeme od všech našich starých vin oprostit a kráčet volně tam, kam to naši svobodnou duši táhne- vzhůru ke Světlu. Tam do oblastí naplněných láskou, Světlem a trvalou harmonií.

Představme si jen tu největší radost a to největší štěstí, jaké jsme v životě prožili. A nyní si je znásobme tisíckrát (je to vůbec možné?). A představme si, že takto v oblastech světla, našeho domova, věčného ráje, prožíváme přítomnost stále!

Což to nestojí za to, napnout v tomto krátkém pozemském životě všechny síly a vzchopit se konečně k dobrému chtění? Probudit svého ducha a nastoupit cestu nápravy, cestu za vytouženým světlým cílem?

Co nás od toho odvádí? Co nás zde ještě poutá? Jsou to jen nicotnosti, malé nepatrné drobnosti oproti věčnému životu naplněnému neskonalou radostí a stále trvajícím štěstím.

Jen s chutí, radostí a odvážnou myslí vpřed! Nebojme se odložit staré zkostnatělé chyby, hledejme ve svém nitru kým opravdu jsme, jakými jsme vždy toužili být například v dobách mládí, kdy se síla našeho ducha vzedmula a on chtěl roztáhnout svá křídla k volnému svobodnému rozletu.

Bůh, náš Stvořitel nechtěl utrápené nešťastné tvory. Své nádherné dokonalé dílo stvořil k radosti a štěstím naplněnému životu všech bytostí.

 

Pokračování příště