Doteky Pravdy část 4.

13.12.2013 13:10

Buďme veselí, přímí a přirození. Přesně to vše vyjádřil výstižně Ježíš svými slovy: „Buďte jako děti.“

Jak žijí čisté děti?

Nemyslí příliš na to, co bylo včera a co před rokem. Nezatěžují se zcela tím, co bude zítra. Ony žijí tady a teď! Prožívají přítomný okamžik plně a jen ten je pro ně tím jediným, co cele zaměstnává jejich mysl.

 

Víme my vůbec, co to je? Dokážeme to ještě? Když vaříme, nebo když vstáváme, už nám běží hlavou celý proud myšlenek. Jedna se tlačí přes druhou. Přemýšlíme o tom, co bylo před měsícem, plánujeme věci na příští týden, řešíme peníze, oblečení, vztahy, zdraví. A přítomný okamžik... to jediné, co máme prožít naplno, nám opět a opět proplývá mezi prsty.

Důležité je si uvědomit, že minulost už nezměníme a budoucnost ještě nenastala, a tak s ní také nemůžeme nic udělat.

Ale všechno, co nás v životě čeká, jak se nám pozemsky, ale i duchovně povede, závisí vždy právě jen na tom, co se děje právě TEĎ. Jen TEĎ můžeme ovlivnit a změnit běh všech věcí, jen TEĎ se můžeme rozhodnout a podle toho jednat. To, co uděláme nebo řekneme v tuto chvíli, je jako semínko, které zaséváme. Každé, každičké takové semínko vzklíčí, vyroste a jednou nám přinese plody.

 

Jak by nám bylo lehko, kdybychom prožívali přítomnost cele a plně jako děti. Pozorujme dítě, které je zabráno do hry. Ono v tomto okamžiku prožívá život naplno, přímo si ho užívá a vychutnává. Právě tak naplno prožívá, když jej z této hry vytrhneme a nutíme jej, aby si dělalo domácí úkol.

 

Jaké jsou ještě děti? Pokud nejsou postaveny do zvláště těžkých podmínek, jsou radostné. Neřeší současně několik problémů, nenesou si tíhu starých prožití, ony mají radost jen tak.

Jen tak, protože svítí slunce, a mohou běhat v létě bosy. Kdy my jsme se jen tak z radosti proběhli, nebo si alespoň s chutí poskočili? Kdy jsme se opravdu od srdce zasmáli, až nám tekly slzy po tváři? Vím, řekenete, že k dospělým se to nehodí...

Jako dospělí máme mnohem větší zodpovědnost než děti, a tak nemůžeme být tak bezstarostní.

Ale nic nám nebrání v tom, abychom směřovali k oné krásné dětskosti v duši. Býti také tak otevření, pravdomluvní, lehce kráčející, plni nadšení pro novou věc, přirození a hlavně radostní.

 

Myslím, že to bylo míněno oním Ježíšovým moudrým výrokem. Nemusíme snad všechny kolem rozesmívat či se stále hlasitě smát. Je to tichá, ale skutečná radost, která vyvěrá z našeho nitra a může být znatelná někdy jen v pohledu očí.

Avšak dobře víme, že radost sama o sobě se nedá naordinovat, nedá se poručit. Ona prostě je, když...

 

A to je to, na co musí přijít každý sám. Hledejme ve svém nitru, co máme dělat, aby námi prochvívala skutečná radost a štěstí. Není tím myšleno, že nyní budeme dělat jen to, co je nám příjemné, a co nám dělá radost. To není potěšení smyslů ani příjemná zahálka! Mluvíme zde o hluboké radosti ducha. Radosti, která nás naplní, když cítíme, že námi proudí nádherná Boží síla. Ony proudy skrze nás pulsují, a my v jejich paprsku působíme.

 

Jsme rozhodní a pevní, ale přesto cítíme, že nás vede vyšší přenádherná síla. Stejná síla, která rozhýbává, udržuje a vede celé Stvoření a dává vzniknout novému životu. My smíme být její součástí, jedním malým článečkem, který je na správném místě. Je pevným kamenem velikého chrámu, či jedno vlákno nádherného Božího pláště. Jak zřetelně je vidět, když jedna cihla chybí, nebo když je světlý plášť protkán tmavými barvami nebo doknce prožrán moly?

 

Hledejme sami sebe- tedy svou podstatu, své skutečné čisté věčné já. A až ho uvnitř najdeme, nechme se jím vést. Naslouchejme jeho hlasu. To je to, co jsme skutečně my. A pokud najdeme své místo ve Stvoření, nalezneme v sobě i hřivnu a dary, které máme rozvinout a rozmnožit ku prospěchu a k požehnání druhých, a také k rozkvětu a zušlechtění velkého celku, učiní nás to šťastnými.

 

Ku pomoci v této hmotě, tolik vzdálené od světlých duchovních úrovní je našemu duchu dána nádherná schopnost: spojovat se s vyšší Moudrostí, která prostupuje vším. My ženy, pokud neděláme vysloveně mužské činnosti, můžeme být s touto vyšší silou a s jejími nádhernými proudy propojeny stále, v každém okamžiku dne. Vroucí modlitba, tryskající z citu nám tuto schopnost prohloubí. V modlitbě nalezneme odpovědi na otázky a tolik hledané spojení se Světlem, po němž naše duše ve skutečnosti tolik žízní. Ucítíme onu radost, naplnění, pokoj a mír, který jsme dosud marně hledaly v pomíjivých věcech kolem nás.

Pokračování příště