Doteky Pravdy část 5.

14.12.2013 13:12

Máme mnoho inspirací, nápadů a předsevzetí, jak změnit svůj život. Znáte to také, že i když si něco skutečně přejeme změnit, přesto nevědomky opět a zase sklouzáváme do starých kolejí a do širokých, pohodlných vyšlapaných cest. My ale chceme jít cestou novou, chceme přehodit výhybku. Toužíme natočit kormidlo lodi svého života někam jinam, výš než se nachází naše Země.

 

Říkali jsme si, že každý okamžik je jedinečný, neboť se právě teď můžeme rozhodnout, co uděláme, a podle našeho rozhodnutí, činu, myšlenky nebo citu se odvíjí osudová vlákna, která řídí a ovlivňují naši budoucnost.

Avšak novou šancí pro nás a ještě větším darem než každý okamžik je nový den. Všimli jste si někdy, že každý den se ladí v jiném tónu, jiných barvách, zachvívá se v jiné atmosféře a my cítíme určitou náladu, kterou přináší jen tento dnešní den? Velmi záleží na tom, jak každý den začneme. Zda dovolíme, aby se do něj vloudila všednost a šeď. A jestli ten krásný nový den bude pro nás těžkopádný a stejný jako každý jiný, nebo naopak jedinečný, úžasný, naplněný příjemnou atmosférou, novými prožitky, radostí a doteky Pravdy, které sytí naši duši.

 

Všední těžkopádný den začíná asi takto: zazvoní budík a my jej nevrle vypínáme. Vadí nám, že už je ráno a my ještě nemůžeme spát. Vždyť jsme tak unavené. Ruce a nohy máme jako z olova. Avšak povinnosti už nás volají. Rychle, rychle, aby děti přišly včas do školy! Vidíme se jako z dálky, že samovolně vydáváme rozkazy, automaticky vykonáváme ranní povinnosti, zachmuřeny se díváme do zrcadla: „Ach jo, hlavně, abych to dneska všechno zvládla.“

A už cítíme, že se vezeme jako ve vlaku, který nás unáší jako každodenně po kolejích, které tak dobře známe, ba co víc, někdy nás dokonce překvapí nečekané události, se kterými se musíme zase tvrdě poprat. Jsme vláčeny vírem událostí a jen tu a tam si utrhneme chvíli na nějakou tu zábavu. Večer jsme rády, že to všechno dopadlo alespoň takto. Musíme všechno uklidit, porovnat a nachystat na druhý den.

(V této souvislosti mě napadá, že jsem kdysi dostala trefný E-mail: Manželé se večer dívají na televizi a žena řekne: „Jdu spát.“ Vstane, porovná deku na gauči, jde odnést hrníčky do kuchyně, tam uvidí neumyté neádobí a umyje je, vzpomene si, že neudělala dětem svačinu a namaže chleba, v koupelně vidí poházené bačkory po dětech a srovná je... seznam pokračuje ještě alespoň ve dvou odstavcích. Muž vstane a jde spát.)

Náš nový krásný den má začínat docela jinak.

Každé ráno má svou zvláštní atmosféru. Něco nového se rodí, začíná. Máme-li okna do zahrady či do parku, můžeme slyšet každé ráno radostný zpěv ptáků. Oni vítají nový den zpěvem! Vše v přírodě je plné života, přímo srší radostí a zní vděčností za krásu a opět darovanou možnost žití.

Už samotné svítání a východ slunce je něčím zázračným. A mohu s jistotou říct, že každý východ slunce je jedinečný. Nikdy není stejný, jako v předešlý den.

Žijeme-li uprostřed města v rušné ulici, skutečně nic venku za okny nepřipomíná ono nadšení, jedinečnost a neopakovatelnost, jako v přírodě, ba právě naopak. To jen příroda vyjadřuje svůj dík a radost každým svým dechem. Proč bychom se k ní také nepřipojili?

 

Protože člověk bývá často unavený, myslí si, že musí co nejdéle spát, aby si odpočinul. Dostatek spánku je samozřejmě nutný. Nejlepší však je, dobře si zorganizovat věci tak, abychom mohli jít spát včas, aby nás ráno nebudil budík v dobu, kdy už nemáme ani minutku volného času a v rychlosti naskočíme do vlaku svých povinností.

Krásné je, když se vzbudíme sami, nebo lépe řečeno, jakoby nás něco vzbudilo- snad nějaký vnitřní impulz. A my cítíme, že jsme svěží, plni síly. Zamžouráme na budík, a zjistíme, že máme ještě čas! Mnohdy se převalíme, příjemně zachumláme a usneme znovu. Zazvoní budík a my zjistíme, že jsme vlastně unavení, a hluboko uvnitř nyní litujeme, že jsme nevstali již před tím. Je nám, jako bychom o něco přišli, jako kdyby nám uteklo něco, co se již nevrátí.

 

Zkusme však někdy onen neznámý impulz poslechnout a v okamžiku, kdy se samovolně vzbudíme, s chutí vyskočit. Nemusíme vstávat hned, ale můžeme se zprvu pohodlně narovnat a vychutnat si nové krásné ráno. Cítíme, že je nám dobře na duši. Že hluboko uvnitř prožíváme také tu zvláštní náladu, jako ti zpívající ptáci. Jedinečnou atmosféru zrodu nového dne, která za nějakou dobu odplyne a dnes se již nezopakuje.

 

Pošleme dík vzhůru za tu nádhernou milost, že se smíme opět probouzet zdraví, v míru, ve svém domově, se svou rodinou. Poděkujme za vše krásné, co je nám dáno. Vždyť toho, co máme, je mnohem více než toho, čeho se nám nedostává nebo co nám chybí. Každé ráno tak začneme tím, že jsme krásně naladěni a posíleni  pro všechna prožití nového dne.

 

Pokračování příště