Doteky Pravdy část 6.

15.12.2013 13:15
 

Jakmile vstaneme včas, máme výjimečných pár chvil jen pro sebe. Ještě nezačínejme s žádnými povinnostmi, abychom je měli dříve hotové. Ono kouzlo prvních okamžiků rána se nevrací! Zeptejme se sami sebe, co máme na prvním místě- hmotu nebo to krásné, byť neviditelné, co však naplňuje naše nitro radostí? Věnujme toto ráno trochu času své duši a dejme prostor jen jí. Naslouchejme, děkujme, otevřme se a přijímejme...

Pokud jsme vstali, můžeme si najít nějaké krásné místo, kde můžeme nerušeni rozjímat. Můžeme vyběhnout na zahradu, otevřít si okno, ze kterého vidíme krásné nebe a oblažující paprsky slunce, nebo si doma utvořme svůj koutek či malý oltář, místo, kde je nám dobře a my zde cítíme krásné spojení naší duše s vyššími proudy sil.

 

Své myšlenky nechme ještě spát. Nedovolme jim, aby na nás již nyní hrnuly množství informací, starostí a rutinních záležitostí! Vstali jsme přece včas a máme ještě volnou chvíli jen a jen pro sebe.

V tichosti myšlenek, uvolněme své tělo a nechme hovořit svou duši. Otevřme se a uvolněme se. Uvědommme si, že jsme na Zemi, která je naším domovem jen po krátký čas. Náš duch je věčný a volá ho to vzhůru, do jeho skutečného domova, kde je cíl naší cesty Stvořením.

Když si toto uvědomíme a vtlačíme to i do našich dosud tak neukázněných myšlenek, začneme vidět všechny věci, svět kolem nás, ale i své každodenní povinnosti, priority, a také hodnoty ve zcela jiném světle.

 

Nyní vidíme, co je skutečně důležité, a co je jen povinnost vůči hmotě, ve které se nyní na nějaký čas nacházíme.

 

Cítíme, že námi proudí pulsující osvěžující síla. Otevřme se cele a s důvěrou tomuto překrásnému proudu, který rozechvívá všechny, i ty skryté a spící struny v naší duši.

Pomůže nám, když se postavíme tváří v tvář rannímu zářícímu slunci. Cítíme, jak jeho životodárné světlo prozařuje každou naši buňku a dává jí sílu. Stejně tak můžeme vnímat, že pravěčné Světlo ze zřídla veškerého života vstupuje do naší duše. Slaďme své nitro s paprsky, které k nám proudí a vpíjejme je do sebe.

 

 

Cítíme, že se nás dotýká, byť z nepředstavitelné dálky ona živoucí síla, která je prapodstatou všeho bytí. Je nám, jako bychom vnímali tep Stvoření.

Nyní poznáváme hybnou sílu, která proudí také přírodou. Můžeme pochopit, jak se vše děje- v přírodě není spěch, ani zemdlení a lenost. Vše se neustále pohybuje v souladu s pravěčným pulsováním Stvoření.

Je to vnitřní pohyb, který nás pohání. Impulz k veškerému našemu konání máme dávat zevnitř silou své vůle. Nemáme dopustit, abychom byli omíláni a vláčeni vnějšími událostmi.

 

V přírodě má také všechno svůj čas a děje se v přesně danou dobu. My mnohdy věci tlačíme násilím dopředu nebo naopak necháváme proplynout ten nejsprávnější čas, kdy nám jsou všechny okolnosti a pomoci nakloněny. Musíme se naučit poznávat svým nitrem impulz k tomu, kdy a co máme udělat. Potom vše konáme s mnohem menším úsilím, vše se nám daří a my cítíme že nese svůj díl požehnání.

Každé ráno můžeme v tomto propojení s vyšší moudrostí nejen děkovat, ale také ptát se co a jak máme v tento den udělat. Co je tím nejlepším pro nás i pro celek? Kde je pro nás předchystána moudrým vedením shůry ta nejlepší cesta? Kde dnes máme přiložit svou ruku ku pomoci?

Vždyť naše vnitřní vedení, naše nitro a světlé bytosti kolem nás mají mnohem větší rozhled, než náš k zemi zaměřený rozum. Proto je lepší méně plánavoat a více naslouchat...

 

 

Pokračování příště