Doteky Pravdy část 8.

19.12.2013 18:14

Mnozí z nás prožívají těžké chvíle a musí překonávat bolestné události. Ale právě tehdy nám dává sílu niterné spojení s tím, co nás přesahuje a vroucí modlitba k Bohu.

Když toto dokážeme a konečně překonáme těžkosti, pak je tu ještě jedno nečekané úskalí.

Ano, ve vypjatých chvílích napneme všechny své síly, ale potom tak snadno sklouzáváme na scestí právě ve chvílích takzvaného volna. V čase, kdy se nám zdá, že přece o nic nejde a nikdo nás nevidí. Ale pozor! Nic se neztrácí. I myšlenky, které člověk vysílá, byť je druzí nemohou vidět, mají tvořivou moc. Ony vytváří naše okolí a naši budoucnost. Každá myšlenka nabírá ihned tvar, formuje se a přitahuje stejný druh. Je s námi spojena a pokud je navíc hluboce procítěná, ve velké míře ovlivní náš život.

A možná, že právě chvíle v našich očích tak nedůležitá, je rozhodujícím okamžikem pro spuštění či zadržení nějaké laviny. Musíme si uvědomit, že nikdy nejsme sami. Jsme propojeni řetězcem záření s mnoha bytostmi, ale kolem nás jsou i lidští duchové, kteří nyní nemají pozemské tělo. Přicházejí se od nás učit a vidí, zda to s našimi názory a přsvědčením myslíme skutečně vážně. Přichází z důvěrou přitahováni světlem, které v sobě má Pravda a chtějí se učit, jak člověk, který má v rukou vdědění o Pravdě jedná v každé situaci.

Světlé bytosti a duchovní pomocníci nám přicházejí také pomáhat. Neustále nám radí, vedou nás a chrání. Posílají nám inspirace k důležitým činům. Možná právě ve chvílích našeho pomyslného volna, máme otevřít své nitro a nechat se vést a vykonat něco důležitého. Anebo máme v inspiraci každý podle druhu svých schopností namalovat, napsat, či říci něco, co staví mosty k vyšším světlejším světům, které jsou pro naprostou většinu dnešních lidí zcela skryty a zahaleny tajemstvím či rouškou nevědomosti. Každý závan z těchto světů nebo zhmotnění světlých záření do obrazů či do slov může dalším lidským duším otevřít oči a přivést je na cestu poznání Pravdy.

Proto žádný okamžik ani myšlenka nejsou zbytečné a ni nedůležité. Kadou každičkou chvílí buďme duchem na stráži, bdělí a v pohybu. Duch nidky nespí, on prožívá stále. Proto je tak důležité krásně se naladit, vyčistit a povznést své nitro v modlitbě také večer před spaním. Ve stejnou dobu, když naše tělo spí, náš duch se může více vzdálit a podle svého naladění a stejnosrodsti stoupá do světlých oblastí, aby načerpal sílu a inspiraci. Nebo naopak přichází pomáhat, či bojovat se zlem na místa, kde je to potřeba.

Tato doba na Zemi je jedinečná, důležitá. My lidé máme v rukou, jakým směrem se budou ubírat všechny změny, proměny a převraty, které jsou všude patrné a jež jsou ve velikém dění Stvoření v tuto dobu připraveny. Každý z nás má v tomto velikém soukolí událostí své místo. Nidko není nyní na Zemi náhodou. Máme proto plně využít každého každičkého okamžiku, abychom očistili své nitro a oprostili se od starých vin, které nás ještě poutají.

Ale jsme zde také proto, abychom pomáhali na Zemi, kde je třeba. Každý tam, kde se nacházíme. Byť si připadáme nedůležití a nepatrní, vždy je kolem nás někdo, kdo volá, touží a potřeuje naši pomoc. Někdo, pro koho náš čin dobré vůle, nebo jen pomocná podporující myšlenka, dobré slovo či úsměv, může být zásadním obratem v jeho dosud tak těžkém životě.

Proto každé ráno, když vstáváme, připojme ke své modlitbě ještě upřímnou prosbu ve smyslu slov: „Pane, prosím, dej, abych dnes směla být nástrojem Tvé svaté vůle. Toužím pomáhat, kde je to potřebné. Toužím napojit žíznící, pohladit opuštěné, podat ruku trpícím, potěšit zkroušené...“

Vyslyšení takové modlitby nás nemusí nutně vyslat do míst, kde lidé strádají hlady či nemocí. Mnohem vážnější je utrpení, hladovění a bolest duše. Když otevřeme konečně své oči, uvidíme, kde všude jsme dosud stáli netečně a přitom jsme již dávno mohli hojit, pomáhat a podporovat. I při již zmíněném obyčejném vaření a při práci v domácnosti, můžeme přivádět mocné proudy pomáhajících světlých sil k Zemi a vysílat je na potřená místa. Mnohdy ani nemusíme rozumem přemýšlet, kam máme poslat pomocné myšlenky. Jen toužit pomáhat z celého srdce a ony zářivé proudy si již najdou cestu k duším, které jsou ve své touze nebo bolestí otevřené a s vděčností tyto léčivé paprsky Světla přijmou.

Na Zemi se bude dít mnohem více dobrých skutků, trpícím lidem se bude dařit lépe a my budeme žít naplněný, šťastný, byť možná pozorováno z venku, tichý a obyčejný život. Neboť budeme spoluúčastni na mnohém krásném, mocném světlém dění, které se v této převratné době na Zemi událo. A může to být i na úplně druhém konci planety. Neboť myšlenka a cit nejsou zdaleka tak omezeny prostorem a časem jako naše pozemské tělo.

Kdo rozsévá radost, štěstí, lásku a světlo, -radost, štěstí, Láska a Světlo se mu vrací. On je dítětem Světla, Světlo je kolem něj, Světlo čerpá, dává a dostává... 

Takový život je životem ke cti Boží a díkem Bohu. Pro takové lidi On Nejvyšší stvořil ze své veliké Lásky nádhernou Zemi a celé divuplné Stvoření.

 

 

Světlo a Lásku na Vašich stezkách nejen v tomto adventním čase Vám přeje

 Maria M.