Král nemůže vlastnit krále, neboť ode mne mají oba svou korunu. Ctěte ji. Přijde den, kdy budete vedle sebe jako studánka a skála. Skála chrání vodu před žárem a pramen dává pít stromům na úpatí hory i orlům hnízdícím v jejím vrcholu. Kámen i voda mají svou cestu, a přece jedna druhou tvoří. Skálo, nechtěj změ­nit vodu ke svému obrazu. Vždyť bude-li přeta­vena tvou slepou vůlí, zůstanou dva kameny v pustině. Raději buď štítem, který chrání její vlastní cestu.

Studánko, nepřej si, aby se z hory stal pramen, neboť v žáru dne by vyschla voda obou. Raději posilni orly hor na jejich cestách. Jen tehdy jsou krásní. Jsou-li svobodní. A ke svému rozletu potřebují tvou vodu i skálu, na níž hnízdí.

Vaše nitra ať jsou svobodné vlaštovky. Jedna druhé nepřikáže směr a přece, i když zdán­livě každá poletí jinam, obě putují za Sluncem.

Svážeš-li k sobě jejich křídla, nevzlétnou. Jen bláhový si myslí, že může druha převést na cestu svého nitra. Kéž se naučíte jít každý vlastní ces­tou, a přece si navzájem darovat svou sílu. Kde jsou dva v mém jménu, jsem uprostřed nich.

Jít světem s družkou nebo druhem, zna­mená skrze bytost vysílat Světlo vesmíru. V něm jste jeden a já jsem ve vás. Jsem v tobě spolu s tvým partnerem neodvolatelně a nezrušitel­ně. Co já spojím, nemůžeš rozdělit, ale stále se budeš vracet a stavět svůj most. V podobě muže nebo ženy k tobě přicházím jako učitel. Jsem Světlo, které vede tvé Srdce přes vody temnot, k porozuměni. Láska je květina, která neuvadne, i když ji mučíš žízni.

Čeká tě a ty ji najdeš, neboť je silou tvého hledání. Láska je. Nezaniká, když o ní nevíš, ani když ji nechceš, nebo před ní utíkáš. Marně ji však budeš vyžadovat jako dar, neboť nenalezneš-li ji v Srdci, nikdy ji nepoznáš. Miluješ-li, nepláčeš, když blízká bytost odchází a neraduješ se s jejím návratem, ale necháš ji plynout na vlně Života a obdivuješ se půvabu její volnosti.

J.L. Cesta srdce

Poslechněme si krásnou skladbu Secret Garden – Slib.