Hledání zdravé výživy 1.část

24.07.2014 17:24
Všude možně se píše o zdravé výživě. Pokud však tento pojem nepřejdeme jen povrchně, zamyslíme se a hlouběji ho procítíme, můžeme dojít ke zcela odlišným závěrům, než jsou nejčastěji propagovaná pojetí. To, co je skutečně zdravé a co nám prospívá, se často na hony vzdaluje od toho, co se leckde doporučuje. V následujících článcích si naše stravování probereme z rozličných úhlů pohledu, založeném nejen na úsudku rozumu, ale i na vnímání a vyciťování toho, zda nám přijímané potraviny a nápoje skutečně prospívají na všech energetických hladinách.

 

V dnešní době se můžeme setkat s různými směry „zdravé neboli racionální“ výživy. Většina z nich však vychází pouze z činnosti rozumu, který předpojatě určuje, jaké představy má splňovat „zdravá“ výživa. Jelikož nárůst civilizačních onemocnění a další problémy nás důrazně pobízí k tomu, abychom zlepšili stravovací a další zvyklosti, tak leckoho napadne, že některé z propagovaných diet vyzkouší. Aby však tyto „experimenty“ neuškodily, je přitom potřeba důsledně vycházet z přírodních zákonů. Jedině správně pochopené a prakticky ověřené poznatky nás mohou ochránit před tím, abychom uvěřili tvrzení přívrženců jakékoliv skupiny, nabízející přesné návody „co jíst a pít, jak a co s čím kombinovat atd.“

Některé striktnější směry jsou mimo to založeny na zastrašování a z toho vyplývajícího odrazování od konzumace běžných přirozených surovin. Například se leckde tvrdí, že cukr a sůl jsou „bílé jedy“ a škodí v libovolném množství. To však odporuje přírodním zákonům. Paracelcus už dávno definoval jedy takto: „Je to dávka, která určuje, aby nešlo o jed“. Samozřejmě, že toto vymezení plně platilo pouze v minulosti, kdy měli lidé k dispozici jen látky pocházející z přírody, které v právě potřebném množství působí příznivě. Teprve při překročení určité míry dané přirozené látky, tzn. zvýší-li se její koncentrace v těle nad únosnou míru, v něm může způsobit škody.

Všude možně třeba slýcháme, že spotřeba cukru je u nás moc vysoká a jeho přemíra je spojována s různými zdravotními riziky. Kde však začíná skutečně nezdravá přemíra? To už není tak jednoznačné – každý má totiž odlišný metabolismus i energetický výdej. Mimoto je nepříznivý i nedostatek cukru: je-li jeho hladina v krvi příliš nízká, člověk se nejprve cítí zesláblý a unavený. Nedoplníme-li včas krevní cukr, může se postižený dostat až do bezvědomí. Takže chuť na sladké po větším fyzickém či psychickém vyčerpání může být projevem pudu sebezáchovy!

Zdravotní potíže tedy nezapříčiňuje samotný příjem libovolné přirozené suroviny, jež mnozí jednoznačně označí za viníka těch nejhorších onemocnění. S výjimkou osob s metabolickými poruchami lze zřetelně nepříznivé působení pozorovat až u neúměrně vysokého příjmu; to platí rovněž pro leckde očerňované cukry, tuky a další přirozené zdroje spalitelné energie.

Naopak i nejzdravější potravina či její součást může uškodit, pokud jí sníme příliš mnoho! To bylo prokázáno i u tolik propagované vlákniny. Jestliže byly pokusné krysy krmeny stravou s velmi vysokým obsahem vlákniny, byl u nich po čase stanoven významný pokles životně důležitých minerálů v krvi. Přemíra libovolné složky stravy tedy bývá škodlivá – přitom je lhostejné, zda vyplývá z rozumového přesvědčení zastánců striktních diet, nebo naopak ze závislosti lidí, kterým je lhostejné, čím si poškozují své tělo.

 

 

Různorodé přístupy ke stravování

V málokteré oblasti nalezneme tolik různorodých a často i protichůdných názorů, jak je tomu u skladby stravy. Zcela odlišné stanoviska má člověk, který na jídlo hledí jen jako na zdroj ukojení hladu a požitku, než ten, kdo chce zhubnout a potraviny bere jako „nebezpečné kalorie“. Jelikož jedním z nejčastějších módních trendů je hubnutí, sleduje nemálo lidí hlavně obsah tuku a cukru. Avšak potraviny obsahují na tisíce sloučenin, z nichž každá z nich je důležitá a má určitý dopad jednak na chod našeho organismu, a kromě toho i na to, jak se cítíme. Přirozené součásti potravin nám při správném a právě úměrném užívání umožňují nejen naše pozemské přežití, ale napomáhají nám i lépe zvládat různé zátěžové situace.

Striktní představy o „zdravé“ výživě též mají makrobiotici, vegetariáni či další skupiny. Přitom jejich názory bývají naprosto odlišné a často se stává, že potraviny, které jedni vyzdvihují jako „zázračné“, druzí naopak zavrhují a pokládají je za škodlivé. Uveďme si třeba protikladné pojetí zastánců syrové stravy, kteří za svůj ideál považují výhradně tepelně nezpracované suroviny, oproti makrobiotikům, kteří naopak upřednostňují vařené zrní a další tepelně upravované pokrmy. Pokud by člověk chtěl dát zapravdu oběma směrům zároveň a řídil-li by se striktně jejich zásadami, nemohl by jíst téměř nic.

Libovolné extrémy však škodí. Rovnováhu v tomto ohledu docílíme, budeme-li se pohybovat někde okolo středu. Potřebujeme totiž jak syrovou a na vitaminy a enzymy bohatou stravu, tak tepelně zpracované pokrmy, které jsou jednak lépe stravitelné a kromě toho nás prohřívají.

Za extremistická lze též považovat ta tvrzení, jež dogmaticky a „pro všechny lidi na světě“ vyhlašují, že mléko a mléčné výrobky zahleňují a lidé je nemají vůbec konzumovat, neboť tělo dle jejich názoru může získat dostatek vápníku z rostlinných zdrojů. Též se můžeme setkat s tvrzeními, že pro dostatečné zásobování organismu železem a dalšími nepostradatelnými látkami není nutná konzumace masa ani jiných živočišných produktů.

S těmito tvrzeními ovšem zásadně nesouhlasí mnozí odborníci z oblasti výživy, kteří uvádějí, že dostatečný přísun vápníku z rostlinných zdrojů je v našich podmínkách dost problematický. Rovněž u veganské stravy upozorňují na rizika nedostatku železa a dalších nepostradatelných látek. Z rostlinných surovin se totiž minerály většinou hůře získávají (obsahují sloučeniny, které zhoršují vstřebatelnost vápníku i železa). Kromě toho je k využití železa nutný vitamin B12, jehož přísun v biologicky využitelné formě zabezpečují převážně živočišné suroviny.

To mohu potvrdit i z vlastní praxe – u lidí, kteří dlouhodobě odmítali mléčné výrobky a maso, mi testováním většinou vycházely značné nedostatky vápníku, železa ad. látek. Uvedené hodnoty zjišťuji desetiletím ověřeným svalovým testem (podrobněji je popsán na www.vitsyrovy.cz). Při tomto stanovení mi opakovaně vycházelo, že odmítání mléčných výrobků a masa vyplývalo jen z rozumových předsudků daných osob; jejich tělo totiž tyto potraviny zjevně vyžadovalo a potřebovalo.

Problémy vznikají hlavně u takových lidí, kteří se křečovitě upnou na dietní předpisy a dlouhodobě se zásadně vyhýbají některým potravinám či celým skupinám, jež daný systém zakazuje. Po určité době z toho vznikne nedostatek určitých látek, které se vyskytují ve vynechávaných typech. Jestliže se totiž příliš rychle změní po staletí trvající stravovací zvyklosti, dochází k nedostatečnému zásobování nepostradatelnými látkami, z čehož vyplývá i narušení normálního chodu organismu.

Obecně nemá smysl bezdůvodně a dogmaticky odmítat jakýkoliv typ přirozených potravinářských surovin, pocházejících z našeho zeměpisného pásma a kontinentu, jež kdosi označí za tu nejškodlivější věc na světě. Tím se totiž zbytečně ochuzujeme nejen o mnohá chutná tradiční jídla, ale i o četné pro tělo potřebné látky!

Vít Syrový

(Příští pokračování se bude zabývat tím, kdy nám mohou diety uškodit)