Holoubek

08.05.2014 15:58

 

Holoubku bílý,

ty létáš v širý kraj,

vznášíš se vysoko,

dohlédneš daleko

- ukaž mi, prosím, cestu tam,

kde lidského ducha nalézá se Ráj.

 

Kéž smím se očistit,

své špatné skutky odčinit,

druhým ku pomoci být,

rouchem bělostným jak pírka Tvá se zahalit.

 

Holoubku bílý,

ty v srdcích lidí něžné city probouzíš,

má duše touží rozletět se s tebou

a stoupat stále výš.

Až tam, kde mír a harmonie žezlo v rukou třímá

a líbezná hudba k slzám dojímá.

Až tam, kde pravá nádhera a krása

- tam, kde srdce přetéká a jásá.

Přetéká štěstím a radostí,

neskonalou vděčností

za všechny dary a cennosti.

 

Největším darem čistá láska jest,

jež - zaléváš-li ji a opatruješ, věčně jako rudá růže bude kvést.

 

 

Martina B.

 

 

Foto: ZD