Interrupce, děje za harnicemi smyslového vnímání

29.08.2011 13:56

Mateřství je pro nás pro ženy velikým darem. Lidský život je navíc darem od Boha a nikdo z lidí nemá právo nad ním rozhodovat. Mnoho mateřských srdcí na světě pláče nad ztrátou či nemocí svého děťátka. I maminky, které jsou šťastny a radují se z každého slůvka i malého pokroku svého děťátka, ty všechny by nepochopily ženu, které není ten zázrak - vznikající život pod jejím srdcem - z jakéhokoli důvodu pohodlný. Na světě je tak málo lásky, panuje v něm bezcitnost a sobectví. Kdo jiný než žena - maminka - matka by měla dávat nejvíce lásky svému dítěti, měla by jej chránit jako nejpevnější štít, milovat jako nejdražší klenot a vést jej na jeho cestě ohleduplně, moudře a láskyplně. V duši každé ženy je skryta nevyčerpatelná síla něhy a citu, kterými může obklopovat své bližní. Právě matka, i ta nastávající, má ve svém životě jedinečnou možnost - opatrovat a milovat jí svěřenou a nade vše drahou bytost, jejíž vděčnost a láska se nám opět vrací. Nezahazujme zbytečně takový dar, ženy, ale rozhojňujme lásku, radost, naději a chraňme život.

 

Zde přikládáme jeden příběh, který se skutečně stal.

Jeden mladý zdravotnický asistent v oravské nemocnici vysvětlil ženě, kterou doprovázel na operační sál, že dítě, které si chce právě nechat vzít, musí dokázat uchránit, když se nechce provinit proti bezbrannému lidskému životu – životu, který přichází s tichou nadějí, že i kdyby jím všichni lidé na Zemi opovrhli, tak matka zůstane s ním a daruje mu pocit jistoty a důvěry, kterou všichni potřebujeme, a že ho nevymění za kariéru, tělesnou linii nebo sobecké přání svého muže, který dítě považuje za přítěž.

 

 

Jeho slova byla tak dojímavá, že tato žena – matka požádala se slzami v očích o návrat na pokoj s tím, že interrupci za žádných okolností podstoupit nechce.

I když tento „osudový obrat záchrany“ stál mladého asistenta místo v práci, byl jeden lidský život zachráněný. Když mělo narozené dítě narozeniny, zvala matka mladého asistenta pravidelně na oslavy a vroucně mu děkovala, že jí pomohl zachránit děťátko. Fotografie, na kterých se sedmiletý Filip usmíval u dortu se svíčkami, působily obzvlášť dojímavě. A stačilo tak málo – několik slov směrovaných přímo k citu ženy, která se následně moudře a odvážně rozhodla poslechnout hlas svého srdce i srdce děťátka, navzdory všem vnějším hrozbám. Vždyť ženy nesou v sobě tolik lásky, že když odvaha rozplamení jejich srdce, dokážou vykonat největší hrdinské činy bez ohledu na sebe a svoji budoucnost.

 

Příběh převzat z časopisu Pre-Slovensko