Jak předejít podzimnímu nachlazení?

02.11.2013 18:19
 

Když otevřeme oči, uvítá nás chadné ráno. Než se sluníčko vyhoupne na oblohu, už je plno hodin. Odpoledne se také moc neohřejeme a večery již bývají v tento čas dlouhé. Máme málo slunečního svitu a čas od času podléháme skleslosti a špatným náladám. V takový čas je pro nemoci snadné nás přepadnout. Avšak cestujeme-li kupříkladu v sebechladnějším ránu hromadnými prostředky, kde každý kašle a smrká, přesto nás nemusí žádná nemoc přemoci. Avšak pouze v případě, když je naše nitro vyrovnané a naše vztahy s bližními jsou přinejmenším příznivé.

Pokud nás však nemoc navštíví, nezoufejme, přijímejme ji jako jakési poselství. 

Miroslav Hrabica ve své knize Co nám tělo říká píše: „Nemoc je dar Stvořitele, kterým nám ukazuje, že jsme chybovali. Nemoc je láska, neboť nás ochraňuje od ještě větších budoucích pochybení a omylů. Nemoc, je-li správnně pochopena, přináší ulehčení tělu a mír duši. Onemocnění je jistou korekcí naší cesty a vyjádřením času, kdy jsme patřičně nemilovali druhé nebo sebe a zasévali bol.

 

Nemoc je stará jako lidstvo samo a bude nás provázet až do skonání věků, poněvadž ke správnému smýšlení a jednání nám téměř vždy něco chybí. Někdy jsme slabí, přehnaně pasivní, zbytečně ustupujeme a málo věříme ve své schopnosti. Jindy se naopak cítíme až příliš silní, býváme vzpurní a vznětliví. Nemáme stálou neochvějnou víru, že na svá trápení nejsme nikdy sami a v náročných chvílích života málokdy býváme přiměřeně „nad věcí“. Nedokážeme jít stále po úzké čáře, která vede středem naší osudové cesty. Každý krok mimo tuto ideální dráhu zasévá do našeho těla sémě oprav. Co nás hodně často v duši trápí, co v našem jednání není nejen nám, ale i obecně prospěšné a již delší dobu trvá, to se neblaze odrazí rovněž na našem těle.

 

Co jsme dříve pokazili, to máme možnost nemocí, která nás brzdí, až skoro zastavuje, do jisté míry napravit a vyrovnat. Uvědomujme si to a nežehrejme. Nidky nespílejme ani nemoci, ani lékařům, ani léčitelům. Sami a zejména v sobě hledejme trpělivě zdroj choroby i pomoc k uzdravení.

Naplněni pokojem a s otevřeným srdcem přemýšlejme, abychom nalezli krok, který nás ze středu naší životní cesty, od štěstí i zdraví vychýlil.“

Nejlepším lékem na všechny nemoci je radostná mysl, dobrá nálada, a také láska. Čistá nesobecká láska, kterou dáváme, kolem nás vytvoří zářící ochranný plášť. Od něj se vše negativní, jako jsou chmury, špatná náladá či bacily a jiné zárodky nemocí, odrazí. Nemohou se zachytit, neboť nevysíláme žádné vlákno, které by s nimi bylo stejného druhu a na nějž by mohly navázat.

Kráčejme se srdcem a očima otevřenýma dokořán. Vnímejme a vyciťujme co nejjemnější vibrace. Zda někdo kolem nás neprožívá bolest a tiše netrpí. Učme se vnímat jemné záchvěvy, nebo atmosféru, když se druhý cítí zraněn či zaskočen naším jednáním. Citlivě a empaticky reagujme. Právě tak i naopak. Pokud někdo vůči nám vysupuje byť jen v náznaku nespravedlivě či nadřazeně, buďme přímí a pevní. Nenechme sebou vláčet či manipulovat. Pokud se k nám někdo nechová dobře, neztrácejme svou přirozenou hrdost a věcně, avšak bez emocí se ohraďme a braňme. Nemusíme snad hned útočit nebo oplácet stejné stejným. Buďme lepší a jednejme ušlechtileji, než ten, kdo nás zranil. Upřímně  vysvětleme druhému své stanovisko bez toho, abychom jej jakkoli ponížili či zranili.

 

Kráčejme životem s vědomím, že lidé okolo nás a jejich jednání je pro nás vždy zrcadlem. Všechny situace, které nás za den potkají přijímejme jako školu života. Od každého se můžeme něco nového naučit. Je nám snadno pochopitelné, že se můžeme učit od lidí vnitřně čistých a ušlechtilých. Ale málo si uvědomujeme, že se můžeme mnoho učit také ze situací, které pro nás nejsou právě příjemné. Mají nás učit kupříkladu sebeovládání, láskyplnosti či pevnosti a důslednosti.

 

Známou lidskou vlastností je to, že si přejeme vždy to, co nemáme. Mnohem raději bychom se viděli v kůži někoho jiného, o kom si myslíme, že se má báječně a že má všechno. Ale nám bylo neomylnými a láskyplnými osudovými vlákny přivedeno navlas přesně vše, co potřebujeme pro svůj vnitřní růst a zrání. Takto vnímejme vše, co nás nyní obklopuje. Ať jsou to hmotné podmínky, různorodé situace, nebo lidé. Přijměme vše s pokorou a s touhou projít touto školou života čistě a poctivě. Šrámy a zranění bolí, ale možná jsme se díky nim vyvarovali velkých chyb, které by pro nás měly mnohem horší následky.

 

V tomto období tolik běžné nemoci z nachlazení, rýma, kašel nebo bolest v krku nás všeobecně nabádají, že něco není v pořádku. Kupříkladu akutní rýma je podle knížky pana Hrabici pláčem našeho ducha. Přichází jako malý viditelný vzdor vůči všemu, co nás nedávno potkalo. Rýma nám ve spojení s nachlazením nabízí možnost odpočinout si, srovnat si myšlenky a znovu zažehnout radost ze života.

Využijme všech darů života k požehnání pro svou duši, ale i pro své okolí a všechny bytosti, jež nás obklopují.

M.M.

Citace z knihy  Co nám tělo říká - Miroslav Hrabica