Jak se projevuje pravá mužskost a pravá ženskost na Zemi podle věčných zákonů? 5. část

17.09.2018 13:06

Co má dělat dnešní muž, aby se stal znovu pravým mužem?

Musí především znát své skryté schopnosti a vlastnosti a pěstovat je.

Nejdůležitějším úkolem muže v rodině by mělo být především její finanční zabezpečení. To vyžaduje obrovskou aktivitu a zodpovědnost, to je  jeho pravá role, kterou se stává pravým mužem.

K základním mužským kvalitám patří především:

  • aktivita,
  • odpovědnost,
  • odvaha,
  • síla,
  • čestnost,
  • úcta k ženě a autoritám,
  • spravedlnost.

 

Muž by měl tyto vlastnosti projevovat vůči partnerce, ale i v práci a ve společnosti. Avšak někteří muži chtějí ve společnosti působit jako praví gentlemani, proto trpělivě snášejí vrtochy svých kolegyň nebo podřízených, jen aby nezkazily o sobě dokonalý obraz. Doma se však musí z potlačených emocí uvolnit, aby nedostali infarkt nebo mrtvici. Obětí jejich volného průchodu se stávají zejména děti a manželka, i když je milují.

Úcta k ženám neznamená tolerovat jejich vážné nedostatky a potlačovat nelibost. Dobrý šéf umí použít vhodnou formu, aby svou pracovnici neurazil, a přitom jí upozornil na její nedostatky. Potlačováním negativních emocí škodí nejen sobě, ale i jí, neboť v ní nadále podporuje chyby. Kromě toho může vzbuzovat v okolí pocit nespravedlnosti a slabošství.

Pokud muži chybí některé mužské vlastnosti, nebo je má jen slabě vyvinuté, určitě je bude mít jeho partnerka., která mu je může „darovat“. Ne však kritizováním a podceňováním, ale dobrovolným odevzdáváním svých pokladů – radami, inspirací, podporou.

Muž nemusí věnovat duchovnímu vzdělání tolik času, jako žena. Jeho duch se probouzí a roste realizováním cílů, které prosazuje v praktickém životě pomocí ideálních mužských vlastností.  Muž má své cíle a charakter do hmoty vyrývat vůlí. Ta je hnací sílou, která pochází z ducha a proměňuje se pod jeho rukama v čin. Bez činu je tedy vůle ničím. Pouze aktivitou – činem muž duchovně roste, nejlépe za pomoci ženy, která ho inspiruje.

Muži, kteří si zvolí za životní cíl pouze duchovní život, jsou v praktickém životě většinou neschopní.  Indická kultura je zrcadlem tohoto stavu. Přestože v určitém stavu dosáhla vysokého stupně duchovního vývoje, postupně začala stagnovat a upadat, neboť hmotný život na zemi přestala považovat za důležitý. Výsledkem této disharmonie je nepopíratelný fakt, že jen mizivý počet z obrovského množství asketů, jogínů či mnichů dosáhne „spásu“ – konečný vývoj ducha. Ve většině případů jde naopak o jeho brždění.

Vzdát se pozemských radostí a starostí může totiž jen ten, kdo je už zná, tedy si je užil. Kdo se jich vzdává předčasně, promarní si život. Duch i hmota jsou na zemi stejně důležité, obojí je nutné prožívat a rozvíjet. Pouze překonáním hmoty se duch vyvíjí, roste a sílí.

 

Pokračování příště

Natalia de Lemeny Makedonová