Jak se projevuje pravá mužskost a pravá ženskost na Zemi podle věčných zákonů? 1.část

13.08.2018 14:37

 

Mužská činnost – je aktivní, provádějící a hrubá- je to práce s hmotou, silou a rozumem.

Ženská činnost - je pasivní vládnoucí, hmotně slabá a jemná- projevuje se zejména citově  a duchovně.

Žena je z duchovního hlediska vládnoucí, neboť díky její celkové jemnější podstatě a prostupnějšímu tělu se podle zákona stejnorodosti může spojovat s jemnějšími vyššími sférami. Získává tím rozsáhlejší duchovní poznání , a tím i moc. Její vládnutí se projevuje spíše pasivním způsobem, ona pouze vycítí, inspiruje, nasměruje a plánuje. Muž zpracovává její podněty a spojuje je s vlastními rozhodnutími, je vykonavatelem jejích plánů.

Dnes asi málokterá žena vládne takovým pasivním způsobem. Projevuje se většinou aktivně jako muž, což je důsledkem rovnoprávnosti – emancipace, což ji zatáhlo chtě nechtě do víru mužského života.

Pojem – emancipace doslova znamená vymanění se z nevýhodného stavu do stavu rovnocenného. Její zákonné uznání vyprovokoval nejen pocit křivdy utlačovaných žen, ale také vliv duchovně vyzrálejších lidí, kteří vycítili její nezbytnost pro další růst lidského pokolení. Ale pravá podstata rovnoprávnosti při jejím uskutečňování nepozorovaně unikla a byla odvedena úplně jiným směrem.

Smyslem emancipace mělo být akceptování pravého mužství a pravé ženskosti a jejich vzájemné zrovnoprávnění. Tímto aktem se měla smazat nadřazenost mužů a znevýhodňování a podceňování žen.

Jenže rovnoprávnost, jak se uskutečňuje dnes, pochopili její zastánci tak, že žena může a má dělat všechno, co muž, a muž zase má mít povinnosti a stejná práva jako žena.

V socialistické společnosti ústava určila ženě povinnost pracovat, s výjimkou mateřství a péče o dítě, které byly časově velmi omezené. Z tohoto důvodu musely mnohé ženy i nedobrovolně opustit své domácnosti a odejít do neznámých vod, do různých povolání, i do mužských. Ženy v kapitalismu zase dobrovolně, většinou ze ctižádosti, z nudy nebo z finanční nutnosti nastoupily také tuto cestu k rovnoprávnosti.

Dovedla emancipace ženy k vytoužené rovnocennosti? Kdepak. V pracovních povinnostech se ve většině případů se této rovnocennosti  dočkaly, nicméně finanční ohodnocení a postavení nedržely krok s jejich výsledky.  Aby si je ženy vydobyly, museli markantnějším způsobem zdůrazňovat svou rovnocennost s muži. Začalo se nejprve mužským oblečením, nošením kalhot, pak přejímáním mužských zvyků a projevů. Nakonec již ženy dokázaly i mužsky přemýšlet, jen aby byl mezi nimi  a muži co nejmenší rozdíl.

Ať už se to mužům líbilo, nebo ne, museli se v domácnosti postavit i kesporáku a k jiným domácím pracím, pokud se žena ukázala schopnější anebo rovnocennou uživit rodinu. Zákon o doplnění celku se pokřivil. Jak mohla vládnout ve vztazích harmonie, když neexistovaly čisté pozitivní a negativní póly, když už muž nebyl pravým mužem a žena pravou ženou? Co přineslo toto vyhlazování odlišností mezi nimi, vidíme a pociťujeme doma i v práci – každý dělá vše, co stíhá a umí. Neustálý shon a povrchnost se staly součástí moderního člověka, který si už ani neumí představit, že by život mohl být jiný, klidnější.  Symbolem dnešní doby je nedostatek času a klidu. Muž ani žena se necítí být pány svých možností a schopností, neboť není na ně času. Neustávající pohyb  a neklid je obírá  o duševní vyrovnanost a klid.

I když si tato negativa mnohé z emancipovaných žen uvědomují, jistě budou rozhořčeně protestovat vůči předchozím tvrzením: „To se máme zase vrátit pouze k hrncům a k malým dětem? To tedy ne!“  Netřeba se obávat cesty zpět, není nutná. Ale vpřed je třeba jít rovně, bez oklik, které odvádějí od pravého cíle.

Správná cesta vede do harmonie a tvůrčí činnosti, a ne do shonu a povrchnosti. Rovnoprávností měla žena získat podobné vzdělání jako muž, aby dokázala svou rozumovou vyspělost, která ji byla odjakživa odpírána. To bylo častým důvodem jejího podceňování. Vzdělaná žena se měla stát rovnocennou partnerkou muže. Těm ženám, které se chtěly plně věnovat práci, měla emancipace umožnit rovnocenné uplatnění svých schopností pro blaho společnosti.

Povinná zaměstnanost v socialismu  však byla tou oklikou, která svedla mnohé ženy z pravé cesty. Namísto svobodného rozhodnutí, zda být matkou, nebo se realizovat raději v práci, musela žena většinou nést obě břemena na svých bedrech. Pokud muž nechtěl, aby si zničila zdraví, musel se i on přizpůsobit a aktivně pomáhat v domácnosti, často i v čistě ženských rolích.

 

Pokračování příště

Natalia de Lemeny Makedonová