Jedinečnost dnešního dne -část 2.

05.11.2012 14:17

 

Pokud chceme změnit svůj osud, změňme sebe! Vždyť je zákonitě dáno, že to, co vysíláme, to se nám vrací. Nahlédněme do svého nitra a tam najdeme všechny odpovědi. Prosme vzhůru a poznáme, kudy máme kráčet. Vše v životě může být nádherné a krásné, jen naplno prožívejme přítomnost- jen tady a právě teď můžeme jednat a můžeme změnit budoucnost. Minulost už změnit nelze, ale v každý přítomný okamžik máme možnost volby- jak se rozhodneme, podle toho se budou odvíjet naše osudová vlákna a my budeme muset sklízet to, co jsme zasili.

Proto hned dnes začněme místo nespokojenosti vysílat pokoj, místo disharmonie a roztrpčení šířit mír a harmonii, místo zášti a závisti myslet na lidi s podporou a s láskou, místo spěchu a stresu zkusme věci řešit s nadhledem a nalezněme ve svém nitru vnitřní klid a mír.

Na počátku si zkusme z našeho událostmi nabitého dne vzít pro sebe alespoň dvě malé chvilky. Nic nás to nebude stát, naopak tím mnoho získáme. Chvilku po ránu- buď ještě když ležíme v posteli a otevřeme oči nebo když pohlédneme z okna anebo si doma utvoříme malé místečko, které si zkrášlíme a bude to jen naše království, kde se můžeme nerušeny oddat svým citům a myšlenkám.

Po ránu, kdy ještě nemyslíme na spoustu povinností, které máme ten den před sebou, zkusme s čistou myslí poděkovat za dnešní krásný den, za vše, co máme. Zkusme se dostat do stavu vědomí, kdy bude promlouvat naše duše. Ptejme se tam uvnitř, jaká má být naše dnešní cesta- ne ta všední hmotná, ale ptejme se, co naše duše skutečně potřebuje a co chce prožívat. Pak začne každý náš den nabírat jiný, hlubší rozměr- naše prožitky budou barevnější, intenzivnější a časem při pohledu nazpět poznáme, že se náš život odvíjí pomalu ale jistě směrem, který je pro nás tím nejlepším. Uvidíme, že jsme právě na těch místech a děláme takové věci, kterými naplňujeme skutečný smysl našeho bytí. Cítíme, že plujeme v proudu Života, a naše stálé zachvívání v tomto proudu, přináší jen požehnání a zušlechtění nejen nám samým, ale všemu kolem nás.

Pak si zkusme udělat pro sebe chvilku i navečer. Ve chvíli, kdy ještě nejsme zcela unaveni, ale kdy už máme téměř všechny povinnosti dne splněné a vše, na co nezbyl čas necháme na druhý den, opět zkusme zklidnit své myšlenky a naslouchejme své duši. Jaký byl dnes den? Co jsme udělali dobrého a co se nám nepovedlo? Podařilo se nám to, co jsme si ráno předsevzali? Nepřebily starosti a práce všedního dne nadobro volání naší duše?  Pokud se nám mnoho z toho nepovedlo, nevěšme hlavu. Je tu přece něco úžasného: svět se nezboří, nikdo nás nezavrhne, ale smíme to zkusit opět zítra!

Nejkrásnější den bude, až tuto ranní a večerní chvilku rozprostřeme na celý den. Bude to stav, kdy budeme umět plně bděle plnit své pozemské povinnosti a při tom budeme stále cítit hlas svého ducha a on bude řídit naše kroky. Pak budeme skutečně svobodní, bude nám lehko na duši a zažijeme skutečné trvalé štěstí. Neboť, když si to vše, co vnímáme každodenně rozumem, převrátíme naruby- ale tak, jak je to vlastně správné- je to náš duch, který je naším skutečným já. Duch, naše zářící podstata, která má úžasnou schopnost spojovat se s vyšší moudrostí, která vládne světem a která dokáže používat a vést mocnou Boží sílu podle své svobodné vůle. 

Náš duch se vtělil do hmotného těla, které nyní nosíme. A my jsme na to téměř zapomněli a vše to, co se týká hmoty považujeme za to jedině důležité a směrodatné. Onen obal, ten nejsvrchnější šat, kterému vévodí náš důmyslný nástroj- rozum, jsme povýšili nad ducha, který přichází ze zářivých oblastí kde je krása, Světlo, Láska, Čistota, spravedlnost a  moudrost neodmyslitelná od každičkého okamžiku bytí.

Náš duch vše toto krásné nese v sobě. A tak ten jedině správný a nejhodnotnější život je takový, když každý okamžik dne a každé rozhodnutí ve všech chvílích našeho života řídí on, duch, naše nitro, ona zářivá podstata, které nasloucháme skrze svůj cit.

 

Proto nalezněme cestu ke svému duchu, osvoboďme se od nánosů všednosti a každodenních hmotných starostí. My jsme nádherná svobodná bytost, která tímto pozemským životem prochází jako krátkou školou, kde se má naučit sama správně vést svůj život a řídit tak svůj osud. Se svobodou rozhodování, která nám lidem byla dána do vínku, je neodmyslitelně spjata odpovědnost. Jsme zodpovědní za vše, co jsme vykonali, a dokonce i za vše, co myslíme i cítíme.  

Bůh, Stvořitel je Láska. Nikdy nezamýšlel pro lidi utrpení nebo bolest. To nám není souzeno. Bůh vložil do svého díla dokonalé zákony, které musí každý, i ten nejmenší tvor poznat a vřadit se do nich. Pouze člověk vybaven nástrojem, na který je dnes tak velmi pyšný- rozumem, si myslí, že on může dělat vše, co se mu zlíbí. Že to on na Zemi rozhoduje. Proto vzniká utrpení, války a bolest.

 

Řiďme se hlasem svého nitra a naslouchejme svému citu. Jedině tak můžeme poznávat moudrost, která je vetkána ve všem kolem nás. 

A jenom tak poznáme Toho, jehož nikdy nebudeme moci spatřit, ale s kým jsme, ať chceme nebo ne, ve své podstatě pevně spjati-

Stvořitele.

 Poznáme tím také Jeho všesvatou vůli, která se projevuje dokonalými zákony, které tvoří a udržují celé Stvoření.

 

M.M.