Kde najít harmonii a vnitřní mír ve změti dnešních událostí? -část 2.

21.02.2015 16:52

Mějme neustále na paměti, že naše světlé jádro, tedy lidský duch, má mocnou schopnost, a to takovou, že přitahuje všechno stejnorodé. Vše, co chce a o co v nitru usiluje, toho se mu dostává, a také se vše, co způsobí svým konáním opět po stejnorodých nitkách vrátí k němu samému jako k původci, který stál v počátku dění, jež vyslal do světů. A to, jaké usilování ponejvíce zaměstnává jeho mysl a nitro, jej smaočinně vede na místa a mezi lidi, kde jej může uskutečňovat.

 

Moudrý vznešený Stvořitel stojí vysoko, vysoko nad malicherným jednáním lidí. Není tedy trestajícím staříčkem, který se vznáší na obláčku a všechno přehlíží a na prosby malých lidí se vkládá do jejich osudů a mění je, ale je to zcela jinak.

To lidský duch má tyto již zmíněné mocné schopnosti přitažlivosti všeho, co je na stejných vlnách, jakými právě sám vyladil své nitro. Jinak řečeno to samé znamená, že lidský duch je podroben zákonitostem, kterým se nemůže vyhnout a nemůže jim uniknout, i kdyby se vzdálil až na konec všech světů. Zákonitosti, kterým je podroben, způsobují, že stejně jako přdeměty kupříkladu ve vodě, klesá či stoupá podle své tíže. Dále pak platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, tedy co způsobuješ druhému, přesně se ti vrátí. A v neposlední řadě platí to, že se rádi schází lidé stejného zaměření- tedy stejný druh přitahuje stejný. Tedy pro lidského ducha platí tři základní zákony ve Stvoření- zákon tíže, zákon zvratného působení a zákon stejnorodosti. Ty jsou však totožné se schopnostmi jeho ducha.

 

 

Nyní si můžeme sami každý sám pro sebe odvodit, jak se máme chovat a co dělat, abychom obstáli v dnešním na první pohled chaotickém dění, které je však podmíněno zesilujícím se tlakem Světla.

Když si uvědomíme, že na každého bez výjimky platí prostá ale moudrá lidová rčení: Co si zaseješ, to sklidíš, Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Pak známe sami pro sebe cestu ven z chaosu dnešních dní.

Mnohý z nás nad tímto zjištěním zalomí rukama a zůstanou mu oči pro pláč, když si uvědomí, kolik času promarnil a co vše za dlouhá léta, ba co víc, za nesčetně pozemských životů s velkým úsilím hrdý sám na sebe zaséval a nyní musí sklízet.

 

Nemusíme hned házet flintu do žita (když jsme u těch pořekadel) a vše vzdávat v domění, že nemůžeme nikdy napravit vše, co jsme způsobili.  Ale milostivá vůle našeho Tvůrce spolu se spravedlivými zákony vetkala do Stvoření i nezměrnou lásku. Přísnou ale spravedlivou. On nenechá padnout duši, která v uvědomění si svých pochybení touží v poctivém úsilí po nápravě. Říkali jsme si, že se k člověku vrací vše zpět- vše to, co způsobil a vyvolal v pohyb opět přichází po stejných vlnových délkách- steným způsobem, jako když ladíme rádio.

Ale co když se v čase, kdy se k nám následky našich činů vrací zpět, nacházíme již ve zcela jiném naladění, tedy jemnějších frekvencích neboli vlnových délkách? Ano, dění, které se k nám z minulosti přitažlivostí stejnorodého ještě zesíleno vrací, se s námi nemůže již zcela spojit, protože je již jiného druhu, než naše po Světle usilující prozářené nitro. Toto zvratné působení se nás jen letmo dotkne, zpětné účinky se vybít musí, ale zcela symbolicky. My je již nemusíme prožívat bolestně.

 

Kdo si uvědomí, v nitru procítí a prožije, že ve skutečnosti všechno ve Stvoření do sebe zákonitě zapadá a v pravém slova smyslu není ve světě náhody, nemusí se již ničeho bát. I když celým světem lomcuje horečka, vše se otřásá a chvěje, aby odplavilo nezdravé části a od základu ozdravělo, my ve svém vědění nacházíme vodítko a můžeme sami nalézt souvislou nit veškerého dění a všech událostí. Nic nás nemusí lekat ani námi do hloubi nitra otřásat, když nejen o pravěčných moudrých zákonitostech víme, ale zejména, když se do nich zcela vřadíme a sladíme s nimi celé své nitro, myšlenky i skutky. Jinak řečeno, každé naše nadechnutí či hnutí mysli bude v souladu s pravěčnou vůlí Boží.

 

Pokud si toto vše uvědomíme, pak začneme na prvním místě nade vším hmotným usilovat o záchranu své duše, která je věčná. Nade vše pozemské postavíme touhu po Světle, Lásku ke Stvořiteli a Čistotu ducha. Tyto světlé pojmy naplníme životem a vše ve své každodennosti jim podřídíme. Možná si nejprve nebudeme vědět rady, a kolikrát si řekeneme, že v malých pozemských poměrech a zažitých kolejích není to či ono vůbec možné, ale máme-li stále před očima veliký, vznešený cíl, tedy Světlo a touhu po všem, co je světlé, staneme se svědky doslova zázraků. Neboť zjistíme, že náš prozářený duch dokáže nakládat s hmotou zcela jinak, než tomu bylo doposud.

 

Ilustrace Zuzana Denková

 

Pokračování příště