Pojem domov nám sladce zní

a naší duši lahodí.

Domov je naše rodná otčina,

domov je láska, rodina.

Domov je místem, kde z lásky rodí se děti,

domov je rodný jazyk a laskavá slova matky.

Domov je vůně linoucí se z kuchyně,

kde společně usedáme ke skromné hostině.

Domov je vůně květin a stromů šumění,

domov je, když nad štítem střechy zní písnička kosí.

A když vracíme se ze světa zpátky,

tam nalezneme vždy ozvěnu lásky.

Domov je matka a dětí mnoho, či jen jedno jediné.

Otec, jenž o rodinu se stará

a také o svou milou rodnou zemi.

Bdí, a když je třeba, ochraňuje ji.

Domov je pravým působištěm ženy,

pracující s radostí a se světlem ve svých očích,

dle Zákonů stvoření, odpradávna nám s láskou daných,

které blaženost přinesou nám vždy.

Žena velikou moc v domácnosti má,

vše co ona opatruje, tím také prosvětluje.

V nitru svém ukrytý velmi vzácný poklad má,

jen na ní je, kolik z něj svým blízkým dá.

Žena doma tvoříc, teplo a krásu domovu svému předává,

kterými vše uměním svým kol sebe pozvedá.

Posvátný úkol dán jí Stvořitelem,

na paměti stále má.

Příkladem svým a touhu po všem čistém,

vyzařuje srdcem otevřeným, nejen ve svém domově.

Žel domov bez ženy, matky, studený je, osiřelý.

Však ten je plně v harmonii,

kde ona královnou jest domácnosti své.

M.V.