Království domova
Pojem domov nám sladce zní
a naší duši lahodí.
Domov je naše rodná otčina,
domov je láska, rodina.
Domov je místem, kde z lásky rodí se děti,
domov je rodný jazyk a laskavá slova matky.
Domov je vůně linoucí se z kuchyně,
kde společně usedáme ke skromné hostině.
Domov je vůně květin a stromů šumění,
domov je, když nad štítem střechy zní písnička kosí.
A když vracíme se ze světa zpátky,
tam nalezneme vždy ozvěnu lásky.
Domov je matka a dětí mnoho, či jen jedno jediné.
Otec, jenž o rodinu se stará
a také o svou milou rodnou zemi.
Bdí, a když je třeba, ochraňuje ji.
Domov je pravým působištěm ženy,
pracující s radostí a se světlem ve svých očích,
dle Zákonů stvoření, odpradávna nám s láskou daných,
které blaženost přinesou nám vždy.
Žena velikou moc v domácnosti má,
vše co ona opatruje, tím také prosvětluje.
V nitru svém ukrytý velmi vzácný poklad má,
jen na ní je, kolik z něj svým blízkým dá.
Žena doma tvoříc, teplo a krásu domovu svému předává,
kterými vše uměním svým kol sebe pozvedá.
Posvátný úkol dán jí Stvořitelem,
na paměti stále má.
Příkladem svým a touhu po všem čistém,
vyzařuje srdcem otevřeným, nejen ve svém domově.
Žel domov bez ženy, matky, studený je, osiřelý.
Však ten je plně v harmonii,
kde ona královnou jest domácnosti své.
M.V.