Láska muže a ženy

04.08.2014 22:22

 

O lásce už bylo hodně napsáno a řečeno, její pojem byl mnohokrát pokřivený. Asi největším omylem je označení tělesné formy lásky muže a ženy za hříšnou. Láska je svou podstatou vždy jen duchovní. Tělesná (erotická) láska je jejím odrazem v hmotné rovině, je přirozená a Bohem chtěná. Jak si vůbec lidé mohli nechat vnutit představu, že přirozenost daná Stvořitelem, díky které vzniká veškerý biologický život, je hříšná? Což si nikdo neuvědomil, jaké obrovské množství energie vychází z pohlavní síly? Což si nikdo nevšiml, jak září dva zamilovaní čistí lidé?

 

Na to navazuje další pokřivenost, a tou je prohlášení ženy za méněcennou. Žena se stala na celá staletí výměnným zbožím za jalovice, území, trůny. Po takovém obchodování, ve kterém láska nemá žádné místo, rituál kněze prý dá sexuálnímu zneužívání ženy mužům posvěcení a zbaví ho hříšnosti! Už dávno se mohlo přijít na to, že kvalita lásky mezi mužem a ženou určuje kvalitu příští generace. Jak moc se liší děti počaté z lásky od dětí vzniklých sexem!

 

Třetí zvráceností a negací lásky je smilstvo. Smilstvo je sexuální děj bez duchovní a duševní lásky. Tedy sex za peníze, za klid v manželství, sebeukájení, z erotické zvědavosti, z ješitnosti, předčasný sex, homosexualita, sex mezi příbuznými, perverze, a hlavně sex s cílem vlastní rozkoše. Pokud je v sexu duchovní láska, je jeho motivem vůle dát partnerovi něžnost, vyrovnání sexuálního náboje jeho duši. Tedy dát! Pokud je v sexu sobectví, je jeho motivací vzít si rozkoš pro sebe. V důsledku těchto protichůdných pohnutek: dát - brát, se energetické děje erotického procesu odehrávají úplně jinak. Při pohnutce dát je partnerovi dávána energie, a ten je po lásce nabitý, vyrovnaný a šťastný. Necítí únavu! Při pohnutce brát je duše partnera obrána o energii jemných těl a výsledkem je pocit únavy, znechucenost z tělesnosti a pocit marnosti světa. Bůh zakázal člověku smilstvo pro jeho dobro! Následkem smilstva je ztráta pohlavní a vitální síly. Je lhostejné, zda se to děje v manželství nebo mimo něj.

 

Čtvrté pokřivení je zahalování dějů tělesné lásky rouškou tajemství. Světlo nemá tajemství. Mladý člověk má být dokonale poučen. Nicméně poučení se hned ujímají lidé, pro které neexistuje nic jiného, jen hmota. Jsou to studovaní sexuologové, jakoby se láska dala studovat! Co mohou říci o duchovních dějích a citech, které jsou podmínkou pravé lásky? Mohou pouze poučovat o tom, jak konat smilstvo! Smyslem sexuálního aktu je podle nich vybití pohlavní síly, tzv. ukojení, ne dávání pohlavní síly partnerovi.

 

Dalším projevem pokřivenosti a nevědomosti je tvrzení, že výhradním smyslem pohlavního spojení je plození potomků. Jako ideál je představována rodina s dvanácti dětmi, které rodiče nemohou ani pořádně uživit, natož je zodpovědně vychovat a přiměřeně se jim věnovat. Výsledkem není ráj na zemi, který máme vybudovat, ale slzavé údolí, ve kterém se dobře prodává pouze naděje na "nebe po smrti". K moudrosti v lásce patří i vědomé rodičovství!

 

Šestým projevem pokřivenosti je působení proti tvořivosti, tedy i proti tvořivosti v lásce. Strnulost a stereotypnost mají za následek ztrátu radosti z lásky.

 

Podmínky pro dosažení pravé lásky:

 

První podmínkou je rozvinutý duchovní rozměr člověka. Pouze v duchu živí lidé jsou schopni přijímat vyzařování lásky Stvořitele, v lásce se zachvívat a dávat ji i partnerovi. Duchovní a citová láska je tedy usměrňovatelem pohlavního pudu. Duchovní vedení takového člověka pak zařídí, aby se v potřebný čas setkal s pro něj ideálním partnerem. Lidé, kteří v sobě nerozvinuli duchovní rozměr, nejsou schopni skutečné lásky.

 

Druhou podmínkou pravé lásky je rovnost pohlaví. Tato rovnost není jen právní stav. Pro její pochopení je v první řadě třeba si uvědomit, že ženská duše je jiná než mužská. Muži se vyznačují aktivní tvořivou energií - tedy aktivitou, odolností, tvrdostí, rozumovosti, a jsou lépe stavění pro život ve hmotě. Ženy se naopak vyznačují pasivní tvořivou energií, tedy vnímavostí, intuitivností, přizpůsobivostí a citovostí, a jsou vybaveny lépe vnímat svět ducha. Muž má větší dispozici hledět na svět zrakem rozumu, žena okem citu. Jejich vnitřní duševní spojení obohacuje oba, vidí svět soudržnější a vzájemně se doplňují. Uvědomění si předností druhého pohlaví je základním stavebním kamenem lásky. Na druhém milujeme vlastnosti zachvívající se v Boží vůli, které nemáme. Tak prostřednictvím lásky k partnerovi milujeme vlastně Boha, zdroj všeho dobrého.

 

Třetí podmínkou pravé lásky je pokora - uvědomění si vlastní nedokonalosti. Z lásky k partnerovi se člověk snaží své špatné vlastnosti nejprve zakrýt a potom odstranit. Tato snaha je konkrétním projevem lásky, je to dar největší, protože stojí nejvíce námahy. Nikdo se nechce sám od sebe měnit! Jen láska je tak kouzelná, že je impulsem k přeměně vlastní povahy člověka pro radost milovaného. Proto je láska největším stimulem duchovního růstu.

 

Čtvrtou podmínkou vzniku pravé lásky je úplná otevřenost. Partnerovi je nutné říci úplně všechno, jen tak se můžeme stát jeho součástí! Kdo by to nesnesl, není pravé lásky schopný a hodný. Sexuologové naopak školí partnery o tzv. manželských hrách, jejichž podstatou je předstírání. V chování, v konverzaci. Partneři si mají hrát divadélko, nebrat všechno příliš vážně, v životě hrát hru na život. Proto údajně sňatky přetrvávají, jinak je člověk prý polygamní (mající více partnerů). Kdo však něco takového tvrdí, nikdy stav pravé lásky neprožil. Láska je dokonale monogamní! Když dojde ke skutečnému vnitřnímu propojení muže a ženy, oba jsou automaticky vůči ostatním "kastrovaní". To znamená, že nevnímají ostatní lidí jako pohlavní. Právě proto, že pravé vztahy prakticky vymizely, v podvědomí člověka vzniká touha po opačném pohlaví, a všichni, svobodní i ženatí, jsou opačným pohlavím neustále eroticky přitahováni. Jejich podvědomí totiž neustále hledá pravou lásku a nemůže ji najít.

 

Pátou podmínkou uskutečnění pravé lásky je úplné vyloučení majetkových, společenských a rodinných záležitostí ze vztahu. Běda lidem, kteří se z takových důvodů snaží zabránit pravé lásce. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Láska je negace vlivu zla, proto zlo prostřednictvím odpůrců pravé lásky přikládá takovou důležitost právním a rozumovým důvodům.

 

Šestou podmínkou vzniku pravé lásky je připravovat se na ni a modlit se za ni. Kdo klepe, bude mu otevřeno. Musí však být sám pravé lásky hoden, a být na ni připraven. Podle zákona stejnorodého se připravený sejde s připravenou, a nepřipravený s nepřipravenou. V druhém případě je jediné řešení - společné úsilí o zdokonalení, proto se koneckonců sešli. Pak vyrostou oba.

 

Pravá láska muže a ženy je oboustranné dávání, dávání bez podmínek a nároků na splácení, protože taková je podstata světa. Kdo dávat přestane, ztratí schopnost milovat. Tím upadne do ega, osamělosti a zoufalství. Není potrestán; sám se potrestá nerespektováním duchovního řádu stvoření.

 

https://www.poznanie.sk/