Letní čas prázdnin a volnosti 1.

04.07.2016 12:15

Učíme se na vše – v nás i kolem nás – pohlížet nově, duchovně, citem – čili přirozeně, tak, 

abychom se dobře vřazovaly do požadavků našeho Stvořitele.


Jako ženám nám byla svěřena překrásná a vznešená úloha, jež jako poklad v naší duši volá a nabádá, abychom na ni nezapomněly. I při čtení těchto řádků se můžeme každá alespoň na chviličku zastavit, ztišit své nitro a zaposlouchat se, k jakému směřování a konání nás to v nitru nabádá…

V ozvěnách celých věků, kdy společnost na Zemi nežila správně v souladu se Stvořením, to dnes nemáme, my ženy, úplně snadné. Avšak vědomí toho, že vše pokřivené musíme svou vlastní pílí napravit i živoucí přesvědčení, že tento řetězec nutného napravování všech zpětných účinků našich nedobrých skutků má zákonitě také svůj konec, nás jistě posílí a osvěží pro nová odhodlání na naší cestě k pravému ženství vytrvat.

Nastal nejkrásnější čas roku pro mnohé z nás. Léto. Prázdniny. Čas odpočinku, dlouhých slunečných dnů a teplých nocí, hojnosti květů i zrajících plodů, vůní, barev… Mnohem častěji než kdykoli jindy v roce se věnujeme cestování, nálada je více uvolněná, zvykli jsme si na určitou nevázanost, snahu nasbírat co nejvíce požitků, užívat si. Odívání je v tento čas nejčastěji jen sporé, často i cíleně vyzývavé a odhalující, muži a ženy společně navštěvují přeplněné pláže, mnohdy lehkovážně dochází k navazování nových vztahů, bujarým oslavám často vládne přemíra alkoholu, přejídání i další způsoby škodlivého pocitového a pudového dráždění hmotných těl. Tím vším a mnohým dalším však trpí i naše duše a nejvíce náš duch. 

Zkusme nyní toto zmíněné dnes tolik běžné konání lidských duchů na Zemi nahlédnout s určitou mírou vědoucího nadhledu – jako kdyby Země a její jemnohmotné okolí byla na chvíli jen malá kulička, kterou smíme podržet a pozorovat ve svých dlaních.

Všechno dění na této malé planetě – tedy v jednotlivcích (v jejich nitrech) i kolem nich (v jejich dílech a v přírodě) by mělo trvale směřovat jen ke Světlu. Vždyť i naše maličkatá zemička je důležitým místem v díle Stvoření a jako taková má vůči Stvořiteli svoji povinnost – tedy její obyvatelé! Bytostný svět si zachoval své čisté zachvívání, avšak svět lidského ducha?

Co tedy nyní činit, abychom již ani v náznacích to všechno nedobré nepřiživovaly, ale naopak zesílily v konání toho žádoucího? Jistě již není třeba nikomu zdůrazňovat, že sílu k přeměně věcí má jen cesta vlastním příkladem, míruplná důslednost a vytrvalost, a proto ani zde to nepůjde jinak, než začít právě u sebe. (Kritické pohoršování se nad druhými – potom, co jsme věcně přehlédly neuspokojivý stav v celé společnosti – by již nemělo vůbec žádného smyslu, naopak). Náš vlastní život, rodina, přátelé a domov, kde žijeme, je naším nejvýznamnějším působištěm. Vždy zde jistě najdeme ještě mnohé, co můžeme žensky citlivě s touhou po Světle prožhavovat, s půvabem jemně krůček za krůčkem vylepšit, kde se ještě lépe citově rozvinout, jakým způsobem podporovat druhé kolem nás. Naše vnitřní ženská snaha má veliký vliv, byť si jej třeba v přesných souvislostech ještě plně neuvědomujeme. Snahy jednotlivých žen (ale i mužů samozřejmě) se navíc v neviditelných sférách našeho bytí propojují a vzájemně posilují, a proto právě tímto konáním vytváříme předobraz blízkého naplnění tolik žádoucího vylepšení poměrů na Zemi. Až bude dostatečně posílený, s pomocí bytostného světa jej budeme schopni na Zemi i uskutečnit.

Právě žena je předurčena jít napřed tímto šťastným směrem a půjde-li čistě a věrně, veškeré mužství ji bude následovat.

Proto nezoufejme, my, ženy, které jsme již směly mnohé poznat a pochopit o tkaní ve Stvoření, ani v tomto letním čase plném zesíleného bujení škodlivosti, ale lehce a svobodně zachovávejme své vnitřní přesvědčení a touhu po čistotě.

 

Oděné do šatů z lehkých materiálů halících důstojně naši postavu, s usměvavou tváří a tichou vnitřní radostí chtějme být stále věrné našemu Stvořiteli a prospěšné druhým lidem. I v těchto měsících bděle naslouchejme svému cítění a nepodléhejme zesílenému tlaku nepěkných myšlenkových forem rozvolněnosti a duchovního úpadku, hrozících strhnout mnohé z jejich pravé cesty. Osvěžení budeme nalézat s trochou úsilí jistě i v čistých formách – v souznění s živly a přírodou, vždyť cesta ke Světlu neznamená ani askezi ani zříkání se přirozenosti. Objevíme třeba čistou lesní tůni nebo osamocený rybník, kde si můžeme zaplavat, letním vánkem necháme čechrat své rozpuštěné vlasy nebo se zrána proběhneme bosky rosou. Čerstvě nasbírané plody v patřičném množství přinesou velikou prospěšnost našim tělům, nabízí se tolik variant jejich použití. Setkávání s přáteli mohou mít svůj hluboký smysl při čistém naladění a v rozhovorech o hlubokých životních tématech, ke vzájemné podpoře, sdílení radosti. Koncert krásné hudby pod širým letním nebem, procházky panenskou přírodou, návštěva přímoří… Není nic, co bychom my lidé nesměli na této Zemi, vše je nám darováno k užitku a uzrávání. Jen chtějme tyto svěřené možnosti dobře spravovat a vetkávat do všeho vlastního konání vřelé poděkování našemu Tvůrci.

 

Opravdové niterné úsilí každé jedné z nás, když nejprve s vroucností ožije v našem duchu, přivede mnoho pomocných vláken k této Zemi, aby již v blízké době směla se přiblížit nejkrásnějšímu odlesku tolik vytouženého Ráje.

 

M.J.