Maria z Magdaly- Setkání s Ježíšem

15.08.2013 11:22
Krajina byla krásnější, zelenější a tichý, chladný vítr přicházel od jezera. Maria Magdalena však nechtěla odpočívat z obavy,  že by  zmeškala nejlepší  čas. V tom přicházel ve směru  od  jezera  velký  zástup  lidí.  Přicházeli  zdaleka a vyhlíželi  jako poutníci.  Ženy, děti  a starci  byli mezi nimi,  ale  také  statní  muži.  Většinou  to byli Židé, ale kráčeli  mezi nimi  i Římané.  Na některých  bylo vidět,  že pocházejí z velmi vznešených, bohatých domů.

Jedno  napadlo  Marii  především: Výraz společenství, který vycházel z tohoto  davu. Jakoby velké, společné štěstí odstranilo jakékoliv chtění jednotlivce.

Maria se tiše zachvěla.  Zástup lidí vyprávěl a zpíval, byl  veselý  a  plný   radosti.  Naplněni  velkým  prožitím, vyprávěli lidé o zázracích, které  se udály v poslední době.  Jeden to  vyprávěl druhému, jeden  k tomu přidával  více než druhý  a  mnohému  rozuměli  zcela  jinak,  než  jim to bylo řečeno.

Maria  naslouchala  a  malé  zklamání  táhlo její duší.

Vnášejí lidé do tohoto velkého  prožití ducha přece zase jen své malé já, aby se v tom zrcadlilo? Teď byli přece všichni rozechvěni  silou,  která  jí   byla  hned  patrná  a  přece zůstávají  lidé  v davu  tak  nezměnění!  Ona však nechtěla soudit, nejdříve musela zkoumat sama sebe.

Zástup táhl kolem ní. Nechtěně zůstala stát, protože se nechtěla  dát  strhnout  do  proudu.  Ona  k nim přece ještě nepatří. Chtěla  jít teprve za  posledními. V tom  přicházel druhý  zástup. Zdálo  se, že  lidé obklopují  někoho ve svém středu.

Zvolna se blížil i tento zástup k čekající ženě.

Přešlo několik  mladých mužů. Byly mezi  nimi krásné, statné postavy.  Bylo  jí  nápadné,  jak  byli  příkří  a  odmítaví k lidem. Maria  by se byla  nejraději propadla do  země. Ale tito muži  se jí líbili,  vycházel z nich  lesk čistoty. Ale proč ta přísnost? Kde byla ta láska, která utěšuje hledající duše? Bylo jí úzko.

To měli být učedníci prorokovi?

V tom  uslyšela hlas, který  jim dobrotivě, ale  určitě zakazoval být tak přísnými!

„Pomyslete  přece na  hodinu, kdy  jste stáli  u jezera a ptali se: Pane, smíme jít s Tebou?“

Maria klesla na kolena, pozvedla  ruce a vzhlédla : On, který toto pravil, právě kráčel kolem ní.

Bylo to tak  prosté a přece v tom  byl celý svět lásky, varování a napravování. I mnoho povzbuzení hledajícím.

„Je-li  tento muž  naplněn takovou  dobrotou, můžeš  se i ty přiblížit, Maria Magdaleno!“

Řekl to její vnitřní hlas.  Ale on již přešel dříve než si správně  uvědomila jeho přítomnost. Přece  však ji zasáhl pohled. A  tento pohled pronikl  její duši jako  blesk. Bylo jí, jakoby tímto pohledem prohlédl  celý její život. A ještě jedno ji  napadlo. Vyhlížel jako  Říman, ale díval  se na ni z něho ještě druhý, mnohem zářivější obličej.

Ještě stále  klečela na okraji  silnice. Přicházel malý hlouček  opozdilců. Přistoupily  k ní  dvě ženy.  I ony měly jasný lesk  na čele a  vycházel z nich  tichý mír, pečlivost a dobrota.

Přátelsky  pozvedly  dojatou  a  přijaly  ji  do  svého středu. Vlna síly a osvěžení pronikla Marií Magdalenou. Tyto ženy  měly  něco,  po  čem  Maria  tak  toužila.  Měly lásku a čistotu a prostota jejich  bytosti jim dávala velký půvab.  Maria Magdalena se cítila v bezpečí.

Obě ženy,  které byly v průvodu  Nazaretského, ujaly se Marie. Brzy se dozvěděly, že hledala Pána. Přirozeným citem, který jim  Ježíš daroval, vytušily, že  tato žena měla těžký život. Přátelsky jí nabídly radu a pomoc.

Maria Magdalena mnoho nemluvila, ani nemohla. Její duše byla plná zmatku a hrůzy  od té chvíle, kdy měla příležitost srovnávat  sebe  s těmito  ženami.  Teď  věděla, že jí samé scházelo  to nejlepší  - nejvyšší  statek, který  žena má:

Čistota!

 

Z knihy Zaváté doby se probouzej í- Maria z Magdaly