Matka Tereza : O modlitbě

15.09.2011 15:00

 

 

 

Musíme si stále uvědomovat naší  jednotu  s Kristem, jak on si uvědomoval svou jednotu s Otcem.  Naše práce je apoštolská jen natolik, nakolik Kristu dovolíme, aby působil v nás a skrze nás svou mocí, svou touhou a svou láskou.

Modli se láskyplně jako dítě, s velikou touhou mnoho milovat a s touhou, aby našel lásku ten, kdo není milován.

Ježíš nás nabádal, abychom se od něho učili tichosti a čistotě srdce. Budeme-li tiší a pokorní, budeme se navzájem milovat tak, jako on miluje nás. Proto bychom měli stále prosit za to, abychom přivedli modlitbu zpět do našich rodin. Rodina, která se společně modlí stojí při sobě. A budete-li stát při sobě, budete se navzájem milovat, jako vás miluje Bůh, a ten vás miluje něžně.

Zanedbávání modlitby mívá často za následek selhání a ztrátu povolání, neboť modlitba je pokrmem duchovního života. Jejím zanedbáváním duchovní život strádá a ztráta povolání je nevyhnutelná.

Naše modlitby jsou většinou modlitby ústní;  naše slova by měla být upřímná a vycházet ze srdce naplněného láskou. Hovořte v těchto modlitbách s Bohem s velikou úctou a důvěrou. Modlete se sepjatýma rukama, sklopenýma očima povzneseným srdcem a vaše modlitby se stanou čistou obětí Bohu. Své modlitby neprodlužujte ani neuspěchejte, nemluvte příliš hlasitě ani příliš tiše, ale zbožně a s velikou láskou, s prostotou bez přílišné citovosti, nabídněte Bohu svou chválu celou svou duší a celým svým srdcem. Musíme znát obsah slov, která říkáme a cítit sladkost každého z nich, abychom měli z modlitby veliký užitek. Musíme občas rozjímat o slovech modlitby, a tak v nich najdeme spočinutí i během dne.

Modlitba, která vychází z mysli a srdce, a kterou nečteme z knihy, se nazývá modlitbou vnitřní. Nesmíme nikdy zapomenout, že máme vzhledem k našemu stavu povinnost, snažit se o dokonalost a neustále k ní směřovat. Denní vnitřní modlitba je nutná, chceme-li dosáhnout tohoto cíle. Vnitřní modlitba je dechem našeho srdce, takže bez ní nemůžeme dosáhnout svatosti.

Svatá Terezie z Avili říká : „Sestru, která se vnitřně nemodlí, nemusí zatlačit do pekla ďábel, jde tam dobrovolně sama“.

Jen rozjímavou modlitbou a  duchovní četbou můžeme zdokonalovat dar modlitby. Duchovní modlitbu velmi podporuje pokora, to znamená zapomenutí na sebe, umrtvování těla a smyslů a častý  projev touhy, která sytí naše duše.

„Při vnitřní modlitbě zavři své oči i ústa a otevři své srdce“,

říká svatý Jan Vianney.

Při ústní modlitbě mluvíme s Bohem my,  při rozjímavé modlitbě mluví Bůh k nám. Právě v ní se vylévá Bůh do nás.