Mezilidské vztahy - 1.část

16.11.2015 13:03

     Dle různých prožitků, minulých životů i tohoto života, různých zkušeností a našich vnitřních tužeb se náš duch zformoval do určitých charakterů a druhů lidí. Každý jsme originál, přesto jsou si někteří lidé podobní více, než jiní. Tak jako každý strom či květina jsou originál, přesto se dělí na určité druhy, kteří jsou si hodně podobní – jsou druhy a poddruhy. Příklad – jsou stromy jehličnaté nebo listnaté, což je druh a podruh např. smrky, borovice či buky, duby apod.

     U lidí je to podobné. Můžeme se s tím setkat kupříkladu i ve zvěrokruhu. Druh – voda či oheň a podruh raci, ryby či lvi, berani apod.

Lidé určitého znamení mají tudíž podobný charakter. Avšak toto není vše. Jsme zformováni i jinými aspekty. Proto není dobré souhlasit s výroky, že se k sobě nějaká znamení nehodí. Hodí se k sobě všechna, jen ti lidé (druhy) prožívají jiné věci než by prožívali s jiným znamením, ale vždy je to pro nás učení něčeho potřebného.

     I v lese rostou různé druhy pospolu a něco si vzájemně přináší.

     Není žádný omyl, že máme zrovna takové rodiče, jaké máme, že jsme si vybrali partnera takového, jakého máme nebo jakého jsme měli a ani není žádný omyl, že máme přátelé či spolupracovníky takové, jaké máme.

     Funguje zde přece Zákon přitažlivosti stejnorodého. A proto všechny, které máme ve svém okolí, jsme si něčím přitáhli a budeme je ve své blízkosti mít, dokud budeme mít s nimi nějakou stejnorodost.  A buďto je nám jejich společnost příjemná nebo nepříjemná.

     Když je nám něčí společnost příjemná, většinou jsme tyto lidi k sobě přitáhli něčím pozitivním (kladné charakterové vlastnosti, společná touha či cíl, zájmy, filozofie apod.). A když je nám přítomnost těchto lidí něčím nepříjemná, nastavují nám tito lidé většinou zrcadlo. A my bychom se měli zamyslet nad vlastnostmi, které nám u těchto lidí vadí a pak je hledat sami u sebe. Nemusíme tu vlastnost projevovat stejným způsobem jako tito lidé, jde spíše o princip. A buďme vděčni za tyto lidi, jelikož jsou to naši velcí učitelé. Máme možnost si na nich uvědomit své vlastní nedokonalosti a začít na nich pracovat. A dokud to u sebe nebudeme mít zpracované, budeme se s takovými lidmi potýkat. I když například utečeme od jedné osoby, se kterou nám bylo nepříjemně, vstoupí nám do života jiná osoba s toutéž vlastností.

     Pokud se takových lidí chceme „zbavit,“ musíme tu vlastnost u sebe odstranit či přeměnit na užitečnou a pak se sami věci udějí tak, že nás dotyčná osoba sama opustí bez jakékoliv bolesti a námahy nebo nás ta určitá vlastnost přestane dráždit.

     Takové pěkné zrcadlo nám nastavují i naše děti a zároveň my jim.

     Děti jsou samozřejmě samostatní duchové, ale přichází k nám do školy, ve které se mají něco naučit. Přitáhne je stejnorodost a naladění rodičů. Nemusí mít však s rodiči 100% stejné všechny vlastnosti. Dítě se může do rodiny zrodit třeba jen kvůli jedné stejné nejpatrnější vlastnosti. A většinou to bývá ta, která nás na nich dráždí a nebo naopak ta, která dráždí dítě na rodičích. A opět připomínám, že se může projevovat zcela jiným způsobem. A jsou to samozřejmě i pozitivní vlastnosti a nadání.

     Někdy se rodiče kupříkladu diví: „Po kom je to dítě tolik upovídané, když v naší rodině jsou jen samí klidní a málomluvní lidé.“ A tuto vlastnost opravdu nemusí mít stejnorodou s rodiči, ale pak řekne něco nebo udělá cosi, v čem se již rodiče poznávají. Ale ani ta upovídanost dítěte, která nejeví známky stejnorodosti, není u rodičů náhodou. Může to být zapříčiněno jinou osobou z okolí rodičů anebo také jejich vnitřní touhou po něčem, co jim třeba schází.

 

 

Pokračování příště.

Ilustrace: Eva Lipinová