Mezilidské vztahy - 2.část

23.11.2015 13:21

 

 

Podobným způsobem jsou k sobě přivedeni životní partneři – dle vnitřního stavu, naladění a touhy. Vždy k sobě člověk dostane takového partnera, jakého si v ten daný moment zaslouží, na jaké duchovní vlně je on sám a čemu ve své touze dává přednost.

     Člověk toužící hlavně po fyzické kráse a vášni, přitáhne zrovna takového partnera. Ale většinou v sobě nosí i spousty negativních vlastností, na kterých tyto vztahy ztroskotávají, jelikož mají mnoho nastavených zrcadel, které neustojí a sami sebe většinou změnit nechtějí – hází vinu na partnera a chtějí změnu od něho. Často mění jeden vztah za druhým, ale každý z nich dopadá podobně. Neuvědomují si, že změnou partnera nezmění situaci.

     Také se stává, většinou u žen, že si najdou nějakého partnera dle nižšího momentálního naladění, ale pak dospějí k nějakému uvědomění a nastoupí vzestupnou duchovní cestu a nastává problém. Ač doposud nebyl žádný velký problém, náhle je mezi těmi dvěma velká propast a nestejnorodost. Pokud muž nenastoupí stejnou cestu jako žena a nebude ji ve vývoji následovat, pak se takový vztah  povětšinou rozpadne a to pro dobro obou dvou. A většinou se situace uzpůsobí tak, že je to nenásilné rozvázání.

     Pokud je to totiž přirozené a správné, navázané nitky se sami rozvazují bez větší bolesti.

     Pokud jsou však navázané nitky násilně přetrhávány a způsobují nezasloužené rány, je to nepřirozené a člověk si tak zasévá novou karmu.

     Je zapotřebí tedy naslouchat svému citu a sledovat kolem sebe různá znamení, která dávají vědět, že je čas na změnu a ukončení dosavadního vztahu.

     Takováto probuzená a uvědomělá žena se pak může spojit s novým partnerem, který již bude na vyšší duchovní úrovni než původní partner.

     Ovšem, tak jako děti, které k nám přicházejí díky nějaké stejnorodosti, avšak stejnorodost není 100%, taktéž partner, který nám stojí po boku, není s námi 100% stejnorodý. Ale jak děti, tak partner je na stejné vývojové duchovní úrovni.

     Pro dlouhodobý vztah je však potřeba, aby se oba vyvíjeli podobným tempem. A když se sami budou pozvedat, bude se pozvedat i jejich vztah.

     Pokud nám ve vztahu něco vadí nebo naopak schází, je to především proto, že i mi sami to projevujeme nebo naopak nedáváme.

     Hledat to jinde, je pouhá náplast, která zakryje ránu, ale nezahojí.

     To, co nám ve vztahu chybí, na nás svítí jako maják u druhých lidí, kteří tím oplývají. Přitahuje nás to k nim. Žene nás naše touha. A často se stává, že muž či žena kvůli jedné jediné věci, která jim ve vztahu chyběla, opouští dosavadního partnera či celou rodinu. Většinou však následně litují svého činu, protože zjistí, že si vůbec nepolepšili, naopak někdy šlápnou z bláta do louže. A též zjistí, že to byla pouze náplast na jejich vnitřní nespokojenost, která tím nezmizela.

     Pokud jsme s něčím vnitřně nespokojeni, musíme hledat příčinu sami u sebe, nikoliv svádět vinu na druhé či utíkat od problému – stejně mu neutečeme. Jestliže máme problém, je potřeba ho tedy vyřešit, nikoliv před ním (zdánlivě) utéct.

     Žádný vztah není procházka růžovým sadem, i když jsou ti dva na vysoké duchovní úrovni a touží po co největší dokonalosti.

     Někdy právě přehnaná touha po dokonalosti přivádí takové lidi k domněnkám, že jejich dosavadní vztah není ten správný, ani ten partner není pro ně ten pravý a hledají dokonalejšího partnera.

     Vztah dvou lidí není ani počáteční zamilovanost, kdy se ti dva před sebou chovají ne zcela přirozeně – snaží se ukázat tomu druhému v nejlepším světle. A většinou se zamilují do tohoto klamu v domnění, že se dotyčný protějšek bude chovat takto stále.

     Někdy se i ženatý muž či žena zamilují do někoho na základě hezkých rozhovorů či chvilkových příjemných zážitků a myslí si, že našli někoho lepšího, s kým si rozumí více nebo kdo je pro ně přitažlivější, než jejich dosavadní partner. Říká se tzv., že ztrácí hlavu, opouští partnera a často i děti. Ženou se za přeludem svých představ. Po vystřízlivění a společném soužití s novým protějškem opět zjišťují, že si nijak nepomohli, jen zaseli novou karmu, protože takovéto rozchody se často neobejdou bez bolesti.

     Pokud si vybírá někdo partnera pro společný život – měl by si všímat nejen, jak se v tu dobu chová k němu, ale hlavně jak se chová k ostatním lidem, jaké činí skutky apod. Protože tak, jak se chová k ostatním lidem a především k těm, které nemá příliš v lásce, je totiž pravděpodobné, že se jednoho dne bude chovat tak i k němu a nezáleží na tom, že v tu dobu je k partnerovi milý a pozorný.

     Jestliže někdo střídá hodně často partnerky (partnery), je pravděpodobné, že nebude věrný nebo nevydrží v trvalém vztahu. Pokud se někdo chová k někomu hrubě, je pravděpodobné, že se pak takto bude chovat i k partnerovi. Jestli je někdo urážlivý, vztahovačný či sobecký, ale zatím to projevuje jen vůči někomu jinému, časem se tak bude chovat i ve vztahu. A někdo se může k ostatním lidem chovat i mile a vlídně, ale může to činit kvůli vlastnímu prospěchu – aby se lidem zalíbil či je využil ku svým potřebám. Anebo hraje na city.

     Zároveň je potřeba si uvědomit, proč jsme takového člověka ve svém životě potkali, čím jsme ho k sobě přitáhli. Jistě tam bude nějaká stejnorodost nebo vnitřní touha po něčem, co v sobě či na sobě tento člověk nese.

 

Pokračování příště

Ilustrace: Eva Lipinová