Mezilidské vztahy - 3.část

30.11.2015 09:23

 

V zaměstnání je to podobné. Většinou se člověk dostane do prostředí, kde jsou lidé nebo třeba jen jedna osoba s dotyčným stejnorodí.

   I zde se máme něčemu naučit. A buďto nám tato činnost nebo spolupráce přináší radost či trápení. A princip je stejný jako u partnerů či rodičů a dětí.

     Ve všech těchto vztazích hrají roli také minulé životy. Tudíž nejen zákon přitažlivosti stejnorodého, ale také setby a sklizně.

     Pokud tedy máte s někým nevyřešené vztahy z minula – zaseli jste karmu na základě nějaké vlastnosti a nedošlo stále k pochopení, přitáhnete ho do své blízkosti a dostanete se s ním do takové situace, abyste na sobě prožili, co nedobrého a bolestného jste mu kupříkladu způsobili a sklízíte tak setbu své sklizně a zároveň prožitkové poučení, abyste již tak nejednali. Na své vlastní bolesti prožijete, své špatné postoje a jednání. A je třeba opět tyto vlastnosti u sebe nalézt a začít s nápravou.

     Nebo jste mohli někoho svést ze správné cesty a to pak dotyčnému způsobilo nepříjemné prožívání.

     Pochopením mu pak můžete pomáhat k návratu na správnou cestu – ať již v hrubohmotném těle nebo jako duchovní pomocníci.

 

     Není třeba hledat ve vztazích složitosti. Stačí se jen dívat kolem sebe a pozorovat své reakce na přicházející situace a lidi.

     Dráždí-li vás něco, začněte pátrat u sebe po vlastnosti, která to spouští.

     Je vám něco příjemné nebo cítíte- li od lidí vděk, lásku a spokojenost, pokračujte v tom i nadále a rozvíjejte tyto ušlechtilé ctnosti.

     Někdy, i když se člověk snaží působit správně, na něj někteří lidé pohlíží s nepochopením a neporozuměním. Někdy dokonce tito lidé vyvíjí tlaky. A člověku to není příjemné.

     Avšak je třeba se zamyslet, jaký máme my postoj k některým lidem. Zda se nestavíme do podobné pozice, že se jim nesnažíme upřímně porozumět. Nebo zda přímo někoho neodsuzujeme, nepohrdáme někým či něčím.

     Člověk může vidět nepravost a chyby u druhých, ale neměl by je posuzovat a odsuzovat.

     Lidé často činí tak, že si postěžují někomu jinému na svou bolest a trápení, kterou mu někdo způsobuje nebo na chyby, které dotyčný činí anebo pláčou doma do polštáře s pocitem ublížení. Ale málokdo to dokáže dotyčnému říci přímo do očí. S láskou a taktností ho upozornit na chyby nebo na bolest, kterou mu způsobuje.

     Není nic špatného na tom, když se někdo podělí s ostatními o své zkušenosti či o své vlastní prožívání, jelikož to i ostatním může přinášet užitek či ponaučení nebo naopak ti ostatní mohou dotyčné osobě pomoci s řešením a povzbudit ji, ale neměla by v tom být pouze stížnost na nějakou konkrétní osobu. Je potřeba mít v sobě i touhu po řešení dané situace a hledání příčiny.

     Anebo se podělit s ostatními o zkušenosti již vyřešené situace – s ponaučením.

     Nejlepší odpovědi na své nevyřešené záležitosti dostane však člověk Shůry skrze své nitro. A tam by se měl také nejčastěji obracet – jak s díkem, tak s prosbou – nikoliv však: „Přál bych si to tak a tak,“ ale prosba o pochopení, abychom sami mohli poté pracovat na nápravě a změně.

     A pokud se do naší blízkosti dostane nějaký člověk a my máme pocit, že bychom mu měli pomoct, je potřeba se také ptát Vzhůru, jakým způsobem.

      Jednali bychom bezmyšlenkovitě a bez pocitu podpory ze Světla, mohlo by se stát, že svou pomocí napácháme více škody než užitku.

     Avšak nenechme se zmást, když skutečná pomoc pro danou osobu může být i odmítnutí nebo upozornění na něco nesprávného, co ten dotyčný nemusí sám ani vidět – avšak je třeba jednat bez výčitek a emočních reakcí!

     Někdy se člověk může také dostávat často i do společnosti či prostředí, které se mu nelíbí, je mu nepříjemné a toto prostředí vidí především negativně.

     Ovšem opět to není náhoda. Měl by se zamyslet nad tím, zda také on sám nepůsobí na ostatní lidi negativně.

     Vnitřní podráždění to vyvolá pouze u člověka, který sám v sobě nese kupříkladu  rozmrzelost, vztek, smutek, trápení apod.

     Pokud z člověka čiší radost a spokojenost, jistě nebude pociťovat vnitřní muka nad vyzařováním nepříjemného prostředí a nebo se do takového prostředí jen zřídka dostane.

 

    

     Člověk se nemusí ani znepokojovat různým světovým děním a děním v přírodních sférách, i když je dobré o nich vědět. Je potřeba to přijmout, nikoliv se nad tím pohoršovat a vymýšlet, jak globálně změnit svět. Vše přichází tak jak má, jak si lidstvo zaslouží a jaké potřebuje prožitky pro uvědomování si. Není to náhoda a není to špatně, i když to dění nevypadá příznivě. Jedná se o sklizeň a hlavně jde o prožití. A události budou vždy přicházet takové, dle vnitřního postoje a skutků lidstva.

     Násilné zbrzdění určitých událostí by nebylo pomocí pro lidstvo. Pokud je potřeba nepříjemný prožitek, aby si lidé sami uvědomili nesprávnost jednání v určitých oblastech, je tedy potřeba, aby tyto proudy proběhly.

     Člověk by měl jednat a postavit se k tomu pouze z pozice, na které stojí. Pokud byl někdo postaven do vyšší moci, může jednat, jak nejlépe umí ze své pozice. Ale nemusí si připadat méněcenný ani ten, kdo nemá možnosti ovlivňovat větší množství lidí či pozemské zákony.

     Kdo se snaží žít co nejčistším životem, může přinášet mnoho, aniž by si to uvědomoval.

     Není tedy třeba se údernicky hrnout změnit svět. Stačí se jen postavit co nejlépe k přicházejícímu dění ze své pozice a svých možností. A nejdůležitější je hlavně způsob.

     Jestliže člověk nechce podporovat násilnosti, války, nepokoje, tak jeho postoj nemůže být útočný, nenávistný a bojovný.

     Co hodlá podpořit, to se musí odrážet v jeho chování. Touží-li po tom, aby na Zemi panoval mír, láska, čistota, radost, harmonie, spravedlnost, čestnost – musí se tak pro zakotvování tohoto také on sám chovat i v té nejtěžší době.

     Člověk, který touží sloužit Světlu, zde na Zemi není kvůli tomu, aby měnil svět a události, ale aby zakotvoval Světlé proudy skrze sebe – svého myšlení, jednání a činů. A tím pomáhal všem, které toto přitáhne a může pomoci tak k jejich vzestupu a jako vlna se to bude šířit dále přes všechny k tomu připravené.

     Ale pokud většina zde na Zemi na to není připravena, nic se nezmění. Jedině, až mnozí dospějí skrze bolestné prožitky k uvědomění. Pak může nastat změna, aniž by se jednotlivci s vypětím všech sil museli přemáhat – často bez viditelného výsledku. Půjde to samo bezbolestně, ale bez vnitřního dozrání většiny lidí se to nepodaří.

     Nemrhejte proto síly na boj, paniku či strach, ale použijte je na výstavbu, zakotvování světlých proudů a ochranu.

 

     Posvěťte si svou cestu vlastní pílí, změnit hlavně to nečisté v sobě. Tím přinesete nejvíce Světlých proudů i pro Zemi a ostatní.

 

 

Dana  Maršálová

Ilustrace: Eva Lipinová