Milování sebe sama... 2.část

15.03.2017 12:15

 

 

SEBEÚCTA

 

Proč v našem vnitřním dialogu, když v noci nemůžeme spát, dokážeme být tak strašlivě krutí, že si nedokážeme říct všechny ty krásné a dobré věci o nás samých, ale jen ty zlé, nepěkné, špatné a beznadějné. Jediný způsob jak si odpovědět je, se podívat na všechny způsoby, jimiž se sami mučíme. Uvědomění je začátek uzdravení.

 

SEBEKRITIKA

To jsou chvíle, kdy špatně hovoříme o nás samých, hodnotíme sami sebe neg. způsobem, slovní bití (malý nos, jsem hubená, tlustá, ošklivá, neměla jsem to říkat, utratila jsem moc peněz, měla jsem být víc trpělivá se svou matkou...)Sebekritika vám umožnuje dívat se na sebe a shledat sami sebe určitým způsobem nepřijatelným a nehodným lásky.

 

SEBEOBVIŇOVÁNÍ

Představujeme si v této chvíli, že vše, cokoliv se špatného stane je naše vina. Dobrovolně si připisujeme vinu za všechno špatné sami sobě a ne normální a měnící se nestálosti života a lidem, kteří jsou opravdu chybující. Máte tendenci si myslet, že příčinou každého problému jste vy.(je to moje vina, že se rodiče neustále hádají, nebyla jsem hodná dcera, je to moje vina, že je manžel otylý, nevařila jsem mu zdravá jídla, je to moje vina, že má žena není šťastná, nevydělávám dost peněz...)

 

PODCEŇOVÁNÍ SEBE SAMA

Když podceňujete sami sebe, nemáte sami sebe v úctě. Vaše nadání, vaše činy, koníčky, jakkoliv obyčejné se vám mohou zdát, jsou vaší podstatou. To jste vy. Jsou to, co máte dát světu. Když ostatním odpíráte tyto dary, nemáte v úctě svého ducha. Média na vás útočí celý den a zaplavují váš mozek nečistotou a pokud nemáte sami sebe rádi, podporují váš pocit, že své lásky nejste hodni. Podlehnete li tomuto tlaku médií, podceňujete sami sebe.(Když nebudeme kupovat ten a ten výrobek, nebudeme mít tělo modelky, nemám žádnou cenu, nic světu nepřináším, nemám opravdové nadání, neumím dobře zpívat, běhat, malovat...)

 

POCHYBNOSTI, NEDŮVĚRA V SEBE SAMA

Trpíte-li nedostatečnou sebedůvěrou, nejste si jisti sami sebou. Nedostatečná sebedůvěra brzdí jakoukoliv snahu o změnu...pokud se blíží nějaké nová příležitost, místo, abyste s do toho vrhli, stojíte nehybně na místě...a je velmi pravděpodobné, že vaše pochybnosti nejsou založeny na reálných zkušenostech, spíš se sami nemáte dost rádi, na to abyste riskovali a věřili, že vaše šance jsou stejné anebo lepší než ostatní.. Nedostatek sebedůvěry je aktuální projev nedostatku lásky k sobě samému, protože předpokládá jen negativní výsledek, nikoliv potěšení, možnosti a úspěch.(Ano, mám sice dlouholeté zkušenosti, ale na tuto práci se určitě najde někdo kvalifikovanější....)

 

ŠIZENÍ SEBE SAMA

Šidíte-li sebe sami, děláte sami ze sebe sirotka. Nedopřáváte sami sobě požehnání a potěšení života. Každý i vy si zasloužíte těšit se z dobrých věcí v životě, velkých i těch maličkých. Budete-li sami se sebou zacházet tak, jako byste si nezasloužili to nejlepší nebo možná vůbec nic, pak se připravujete o dary, které můžete dostat od sebe a které má pro vás přichystán život a ostatní lidé (I když je venku krásně, zůstanu doma a budu raději pracovat, koupím pro mou dceru šampon oblíbené značky, mně stačí ten obyčejný, ráda bych si koupila nové plesové šaty, ale vlastně je nepotřebuji...)

 

SEBEZNIČENÍ

existuje řada způsobů, jak se nemůžete mít fyzicky v nelásce, způsobů, kdy sami sobě děláte věci, které byste druhým nikdy udělat nemohli.(už jsem stejně tlustá, tak co na tom změní další krabice čokolády, zmrzliny, když to takhle vydržím ještě den, zhubnu a bude mě mít rád, každou cigaretou na sobě páchám sebevraždu)

 

SEBELÍTOST

Sebelítost znamená, dívat se na sebe z patra, i když jste ve skutečnosti dobří, silní a každým okamžikem schopnější. Je to blahosklonná emoce. Než abyste se dívali na zranění a zklamání života jako na něco, co stojí za to prožít, na něco, co utváří váš život a charakter, bezmocně se utápíte v představě sebe sama jako malé, neschopné lidské bytosti, budící soucit.(Něco takového se může stát jen mně, zač mě Bůh trestá, jsem tak na dně, že už mi nikdo nepomůže...)

 

NARCISMUS

Je druhořadý výlet, druhořadý projev skutečné lásky k sobě samému, produkuje ji, režíruje a hraje naše nepravé já, naše ego. Je to láska velice mělká, postrádající hloubku. Ostatní brzy unaví a vyčerpá..(Teď jsem vám vyprávěl o sobě, pojďme se bavit o vás-co si o mě myslíte? Vaše svatba je krásná, ale moje byla fantastická..)

 

NEDOSTATEK ÚCTY

Pokud jste se v jednom nebo více způsobech poznali, asi trpíte nedostatkem sebeúcty. Znamená to, že hluboko uvnitř cítíte, že nejste hodni lásky. Od pondělí do neděle si o sobě myslíte, že nejste dost dobří. Nevěříte sami sobě. Ať už máte jakoukoli metodu jak se nemít rád, každý z těchto zvyků je symptomem něčeho hlubšího, něčeho, co má kořeny v našem dětství. A dokud se nepodíváte pod povrch tohoto sebenegujícího chování, abyste poznali, jak jste je získali, bude pro vás obtížné mít rádi sami sebe. Můžete tento stav změnit tím, že pochopíte, proč jste k sobě tak tvrdí, k sobě na prvním místě. Porozumění je vždy klíčem k emocionálnímu vyléčení.

 

Děti vždy následují své rodiče. Chováme se k sobě stejným způsobem, jakým se naši rodiče chovali k nám. Pokud se k vám rodiče chovali, jako byste nebyli hodni jejich lásky-i když nevědomky-získáte pocit, že nejste hodni ani své lásky.

 

A budete takto smýšlet tak dlouho, dokud se vědomě nepokusíte změnit způsob, jakým o sobě smýšlíte. Jsme lidé a je proto lidské, že rodiče mají lidské chyby. Nikdo z nás není dokonale milován nebo ani dost dobře. Tak to prostě je. A proto při našem růstu, kdy se stáváme krásnou bytostí se musíme rovněž naučit milovat sebe sama. Je to úkol, kterého se musíme zhostit sami v sobě. Vyžaduje, abychom se podívali do svého nitra a seznámili se s onou krásnou duší, která si zaslouží naši podporu, péči, cit, odpuštění a soucit.

 

Všechny otázky kolem lásky k sobě samým se týkají toho, jak vnímáme naši vlastní hodnotu, jak si tuto hodnotu uvědomujeme. Když jsme byli malí, starali se o naše bezpečí naši rodiče. Když se jim to nepodařilo, ať v maličkostech nebo v zásadní věci, začali jsme si podvědomě myslet, že nejsme hodni jejich lásky.

 

Neřekli jsme si, že to byli neschopní nebo nevhodní rodiče, že prostě měli své lidské hranice. Ani to, že možná trpěli tím, co zažili se svými rodiči.

Místo toho říkáme, pokud mě nemilují, tak jak potřebuji být milován, pak to musí být moje chyba.

Jako děti si vždycky vykládáme nedostatek lásky, který zažíváme tím, že nejsme lásky hodni.

Proto dítě, které čeká na schodech, až dostane jídlo, neřekne: moji rodiče jsou v bezvýchodné situaci, místo toho si řekne: Bylo by lepší, kdybych se nenarodila, dítě skvělého profesora vyroste s pocitem, že není dost chytré a syn vzteklého alkoholika si bude myslet, že tatínek by tolik nepil, kdyby se jeho syn choval lépe, chlapce, jehož matka se musela vzdát kariéry modelky se cítí vinen, protože matka čekala právě jeho a on ji zničil postavu.

 

Vědomí vlastní hodnoty a strach ze smrti:

V určitém smyslu jsou naše pocity, že nejsme hodni lásky spojeny s naším pudem sebezáchovy. Psychologicky to funguje takto, jsem hodné a dokonalé dítě, moji rodiče mě proto budou milovat, budou o mě také pečovat. Když o mě budou pečovat, pak přežiji a stanu se vším,  čím se mám stát. Když nebudu dost hodný, nebudou mě mít rádi, nebudou se o mě starat a já nepřežiji. Budou mě zanedbávat a já zemřu. Není to zcela iracionální strach. Jako malí jsme zcela závislí na dospělých, kteří zajištují naše přežití. My si tuto skutečnost kdesi v nitru uvědomujeme.

 

Vaše životní téma

Každý má nějaké životní téma, významnou duševní otázku na níž celý život pracuje. Vaše životní téma vznikne ve chvíli, kdy se ve vás v dětství rozezní mocný emocionální akord, který je poté posílen pokaždé, když se podobné události, nesoucí stejný emocionální náboj ve vašem životě opakují. Když vás vaše maminka jako malé miminko nechala plakat na verandě, protože si myslela, že budete rozmazlení, pokud přiběhne pokaždé, když zavoláte, pravděpodobně jste zažili pocity opuštění, které jen těžko vyjádříte slovy. Může uplynout řada let, zkušeností, vztahů, než si uvědomíte, jak hluboce vás tento zážitek poznamenal. Pak se ale stane, že váš přítel odjede na třetí služební cestu v měsíci a zapomene na vaše narozeniny a vy máte najednou chuť křičet, protože se cítíte opuštěni. Když se něco takového stane, zažíváte své životní téma-opuštění-v konkrétní podobě.

 

Mezi hlavní témata patří:

 

ZANEDBÁVÁNÍ

Byli jste nějak zanedbáváni, ať už šlo o fyzickou, emocionální nebo duchovní péči? Byla vašim nejbl.přítelem televizní obrazovka, rodiče vašeho nejlepšího přítele, či drogy nebo alkohol?

žili jste v nepořádku, nenaučili jste se zákl.hygieně. Pokud se vám rodiče nevěnovali, neposkytli vám základní péči, nepovídali si s vámi, pak asi nevíte jak do svého života vpustit všechny ty potřebné zkušenosti, které vám přinesou inspiraci a podporu a zanedbáváte sami sebe.

 

OPUŠTĚNÍ

Byli jste opuštěni? Zemřel vám jeden z rodičů, strávil některý z rodičů většinu vašeho dětství mimo domov? Přestal se k vám otec nebo matka po rozvodu hlásit nebo se nikdo nestaral o vaše emocionální potřeby?

Pokud jste byli opuštěni, máte tendenci dělat totéž i sami sobě, že nejste sami sobě spojenci ve chvílích, kdy byste měli jasně a zřetelně mluvit a jednat sami za sebe. Obecně máte tendenci vstupovat do vztahů, v nihž lidé nejsou z nejrůznějších důvodů schopni stát na vaší straně nebo být k vám loajální. A vy si pravděpodobně myslíte, že je to vaše vina.

 

ZNEUŽITÍ 

Stalo se vám, že vás někdo zneužíval či obtěžoval, bil nebo slovně napadal, kritizoval, zesměšňoval, ignoroval nebo popíral hloubku, povahu a skutečnost vašich citů? Máte nějaké speciální nadání, intuici nebo schopnost proniknout do podstaty věcí a rodiče nebo sourozenci to ignorovali nebo popírali?

Pokud jste byli zneužíváni citově, pak máte tendenci sami sebe neustále shazovat, kritizovat se a máte pocit, že si lásku a ohledy druhých nezasloužíte. Pokud vás někdo zneužíval fyzicky, pak asi toto zneužití budete praktikovat i sami na sobě, nebudete se starat o své tělo, nebudete se správně stravovat, budete mít nadváhu nebo budete trpět závislostmi, které jsou fyz.destruktivní, případně si budete nacházet vztahy, které trpí nějakou závislostí.

 

ODMÍTNUTÍ

Byli jste odmítnuti?  Přál si jeden z vašich rodičů, abyste se nenarodili?  Přáli jste si, abyste byli opačného pohlaví než jste? Hráli jste doma druhé housle vedle svého sourozence? Ignorovali vás doma? Chovali se, jako byste ani neexistovali?

Pokud jste byli  odmítnuti, tak budete odmítat i sami sebe. Vynikáte v tom, jak na sobě hledat a najít sebemenší chybičku a podvědomě budete vzpomínat na zkušenosti a události, kde jste nebyli vybráni nebo dostatečně oceněni. Navíc máte tendenci myslet si, že si to zasloužíte. Pravděpodobně si myslíte, že je ve vás něco, co je skutečnou příčinou toho, že vás nepozvali na večírek, jste příliš hlasití nebo naopak příliš nesmělí a proč jste nebyli přijati určitou skupinou přátel,  kam byste rádi patřili. Není pro vás snadné cítit se oceňováni a máte naopak pocit, že si všechno odmítání zasloužíte.

 

EMOCIONÁLNÍ DUŠENÍ

Někdo vás emocionálně dusí? Máte příliš starostlivé rodiče? Choval se k vám jeden z rodičů jako ke svému partnerovi? Svěřoval se vám se všemi problémy?  Byli vaši rodiče pánovití, emocionálně útoční, trvali na tom, že musí vědět o vašem každém kroku, zakázali vám všechny kamarády, kromě jich samotných?

Pokud vás někdo emocionálně dusil nebo jste museli vystupovat v roli náhradního partnera jednoho z vašich rodičů, pak vás velice často zdrtí jen obyčejná lidská potřeba kontaktu a pravděpodobně se bojíte jakéhokoliv závazku. Cítíte se frustrováni, protože víte, že lásku potřebujete a chcete, ale kdykoliv se objeví na obzoru, dáte se na útěk za strachu, že vás zase začne dusit.

 

STRÁDÁNÍ

Byli jste nuceni strádat? Vyrůstali jste v chudobě? Museli jste se obejít bez základních životních potřeb? byli jste ochuzeni o fyzický nebo emocionální kontakt s jedním nebo oběma rodiči nebo sourozenci, vinou obtížné situace, vyrostli jste v dětském domově, strádali jste citově? Měla vaše maminka moc práce, že vám nemohla věnovat žádnou pozornost.

 

Máte tendenci sami sebe ochuzovat. Snažíte se obejít bez spousty krásných věcí a namlouváte si, že pro vás je to dost dobré takto, že si víc nezasloužíte nebo ještě lépe se současně s tím kritizujete, že s tím nejste schopni nic udělat. Nedovolujete si nic přijímat od druhých a pak máte pocit, že důvod, proč nic nedostáváte je, že si to vlastně ani nezasloužíte. Máte pocit, že byste si měli dopřát něco lepšího a současně si hubujete, že pro to nic neděláte.

 

Naše dětství speciálně naše životní téma tímto způsobem vytvořilo vzor, který vám velice ztěžuje najít cestu k sobě samým a milovat sebe sama. Naštěstí je možné tento vzor změnit.

Jak?

Vědci tvrdí, že zvyky vytvářejí hluboké zásahy do naší mozkové soustavy a že trvá 21dní,abychom nějaký zvyk začali měnit a 90dní, abychom tuto změnu dokázali vstřebat. Je velice obtížné změnit tyto mozkové vzorce, a když dojde na snahu předefinovat to, jakým způsobem se díváme sami na sebe, je to obzvláště složité.

 

Milovat sebe sama, to je pocit hluboko ve vašem srdci, tichý a neměnný dar vaší vlastní inteligentní lásky. Milovat sebe sama znamená, že stejně jak jste ochotni vyrazit na pomoc komukoliv druhému, budete ochotni pomoci sami sobě a zachránit sebe sama.

 

KDYŽ SE NAUČÍTE MÍT SAMI SEBE RÁDI, UVĚDOMÍTE SI, JAK SE VAŠE VĚDOMÍ TIŠE ZAMĚŘUJE NA VÁS, NA VAŠI HODNOTU, NA NEOPAKOVATELNOU KRÁSU, KTEROU JSTE VY SAMI. KDYŽ SE NAUČÍTE MILOVAT SEBE SAMA, BUDETE MÍT V ÚCTĚ SVÉ TĚLO I MYSL, SVÉ SRDCE, CITY I VZÁCNÉHO A VĚČNÉHO DUCHA. BUDETE PŘESNĚ VĚDĚT, ŽE COKOLIV JSTE, MÁ ÚČEL A SMYSL, STEJNĚ JAKO VŠECHNY KROKY, KTERÉ JSTE NA CESTĚ UDĚLALI A KTERÉ VÁS VEDLY K MÍSTU, KDE DOKÁŽETE SAMI SEBE PŘIJMOUT S LASKAVOSTÍ, RESPEKTEM A ODPUŠTĚNÍM. BUDETE SI VÁŽIT VŠEHO, CO JSTE SE NAUČILI A BUDETE VYRŮSTAT V LÁSCE K SOBĚ SAMÝM I LIDEM OKOLO. KDYŽ DOSÁHNETE TOHOTO VNITŘNÍHO MÍRU, PŘESTANETE SI ZOUFAT A UCHYLOVAT SE K OŠKLIVÝM TRIKŮM A K DEPRESI. ODPOR K SOBĚ SAMÉMU JE JAKO ČERNÝ VÍTR, KTERÝ Z KAŽDÉHO ČLOVĚKA V OKOLÍ VYSAJE VEŠKEROU ENERGII A STANETE SE CELÝM ČLOVĚKEM, PLNÝM SVĚTLA A RADOSTI, KTERÝ MÁ SVĚTU CO DÁT.

 

Když máte rádi sami sebe, stanete se i mnohem štědřejším. Získá tím i celý svět, protože kdykoliv si uvědomíte svou vlastní hodnotu, bude vaše nádoba naplněna natolik, že se budete mít o co dělit i s ostatními. Díky své nezlomné ochotě vážit si sami sebe se stanete inspirací i ostatním, aby udělali totéž. V hlubším smyslu slova je láska k sobě samému pozvednutím ducha utlačovaných, snaha dopomoci ve vyšší pravdy, podstaty, která je v každém z nás. Uvědomění si vlastní hodnoty a dobroty dokáže být nakažlivé. Vaše láska k sobě samým tak umožní milovat sebe sama i ostatní. Pokud uděláte krok, celý svět vás bude následovat.

Zamyslete se, ve které oblasti vám dělá největší potíže chovat se k sobě hezky?

např.neposlouchat ony ošklivé hlasy, když uděláme chybu, cítit sebedůvěru když řeknueme svůj názor, budu se cítit sebevědomější, až půjdu na schůzku, nebudeme kriticky hodnotit své tělo pokaždé, když si budeme zkoušet nové šaty.

 

Mít rád sám sebe, přijmout sebe sama a láskyplně se  o sebe starat-to je nepochybně úkol na celý život. Možná vám připadá, že je to složitý proces, v podstatě to ale složité vůbec není. Jde jen o to, abyste na této cestě udělali čtyři jednoduché kroky:

1. Otevřeně řekli, co si myslíte

2. Začali jednat

3.Vymítili vše nepotřebné

4. Vydali se na cestu

 

Tyto kroky vám pomohou vyrovnat se s neschopností milovat sebe sama. Záleží na tom, co vás v životě potkalo a jaké je vaše životní téma.

 

DAPHNE ROSE KINGMA

Ilustrace: Willem Haenraets