Na křídlech bezpodmínečné lásky 1.část

12.09.2011 14:46

 

Bezpodmínečná láska je vyšší formou lásky, než na jakou jsme byli doposud zvyklí a kterou se nyní teprve učíme žít.

Tato láska miluje bez podmínek. Neklade nikomu a ničemu podmínku: budu tě milovat, ale… bude to tak, jak já to chci, budeš takový, nebo jiný, nebo jak já si tě představuji… a pak teprve budeš hoden mé lásky!

Mnozí namítnou: ale jak máme milovat druhé, když mají na sobě tolik chyb? Tyto chyby nás pak zraňují, nebo rozčilují.

Odpověď je jednoduchá. U druhých nemáme chyby hledat a všímat si jich, máme v nich hledat dobro a jejich pěkné vlastnosti. Každý takové vlastnosti má, stačí se na ty dobré u druhých zaměřit.

Ale když přeci jen nad někým z našeho okolí zvítězí zlé chtění nebo špatný čin, nemáme beze všeho ustupovat a přihlížet zlému konání. Takovým postojem bychom zlé jen posílili. Máme povinnost zastat se pravdy a dobra, abychom chránili to, co je slabé nebo v ohrožení. Ať jsou to lidé, příroda, nebo jakákoliv hodnota dobra.

Dobro v lidech nalezené máme podporovat, povzbuzovat, vážit si ho a učit se z něho. Ani my sami nejsme dokonalí a bez chyb. Neseme si však v sobě takřka zázračnou moc, smíme měnit sama sebe podle našich představ a touhy po zušlechtění. Kdo však tuto velikou moc obrátí proti druhým, tato moc se promění pak nejčastěji v ne-moc, v nemoc.

Raději tedy pracujme na odstraňování svých vlastních chyb, tak jak to mohou udělat i druzí, když se k tomu sami svobodně rozhodnou. Pamatujme, že chyby, které v sobě neseme, nebo jsme je ještě nedávno v sobě měli, ty samé chyby nás dráždí právě u druhých. Až je v sobě zpracujeme a odstraníme, nebudou nám již tolik vadit, ale vznikne v nás pochopení pro slabosti našich bližních.

Druzí jsou pro nás jako zrcadlo, odrážejí se v něm naše vlastní chyby a ty pak vidíme. Proto si jich važme, protože bez našich bližních bychom své vlastní chyby sotva objevili. Dobrotivě k lidem přistupujme, mějme pro ně pochopení a nejlépe vlastním příkladem ukazujme, jak se má daná situace správně vyřešit.

Někdy máme představu, že přesně víme, jakou formou a kolik nám je třeba oplatit za naši lásku. A pak jsme zklamaní, když to není podle našich představ. Když se však ztišíme a pokorně nasloucháme ve svém nitru, tu ucítíme, že nad naší vůlí stojí Vůle vyšší a ta ve svých dokonalých a spravedlivých zákonech nám vrátí naši vyslanou lásku zpět mnohokrát zesílenou.

Zjistíme, že vše je pro nás připraveno v přebohaté míře, a na nás je, kdy to konečně pochopíme a podle toho vše v našem životě zařídíme. Jen musíme být trpěliví, až naše setba vzejde a v dozrávání přinese nám plody. Bez naší trpělivosti, důvěry a víry, by i tato setba byla odsouzena k zániku, kdybychom se vrátili zpět k lásce očekávající a požadující, jen proto, že se stále ještě nevrací tolik, kolik jsme dali. Žádný člověk, který zasadí třeba keř růží, neočekává, že mu již zítra nebo za týden dá bohaté květy. A tak je to i s naší bezpodmínečnou láskou, buďme jako ten moudrý zahradník a v opatrování a ošetřování zasazených keřů květin lásky vyčkejme rozpuku překrásných květů a po nich i léčivých plodů.

Je jen třeba naučit se lásku bez podmínek dávat, abychom za čas mohli v těchto proudech bezpodmínečné lásky žít natrvalo. Jsme pak jako plavci, kteří vstoupili do řeky života a nechají se lehce unášet jejími životodárnými proudy.

 

M.V.