Na křídlech bezpodmínečné lásky 2.část

26.09.2011 15:13
 
 
 

Láska bez podmínek je čistá láska. Je naší vnitřní podstatou. Z této lásky jsme směli vzniknout a v této lásce máme žít. Je na nás, abychom se zbavili všech nečistot, které na naší duši ulpěly v průběhu našeho dlouhého vývoje a které nám nyní zabraňují v jasném pohledu. Naším úsilím života podle Vůle Stvořitele a prací na sobě se máme vědomě očistit a zušlechtit tak, aby skrze nás pak opět prozařovala ona čistá láska.

Bezpodmínečná láska je úzce spjata se spravedlností, moudrostí a harmonií. Tyto ctnosti jsou její součástí. Milujeme-li druhé bez podmínek, moudrá spravedlivost nám v citu ukazuje, jak se má naše láska projevit i navenek v našem jednání každodenního života.

Kdybychom druhé milovali bez této moudré spravedlnosti, byli bychom brzy vydáni napospas všem rozmarům a přáním druhých a nedokázali bychom jim z lásky k nim nic odepřít. Tím bychom škodili nejen druhým, ale i sami sobě.

Umět říci v některé situaci „NE“ je právě mnohdy tou pomáhající láskou, která dává druhým možnost, aby se projevily také jejich kvality i nadání duše. Nutí je k pohybu, aby dosáhli toho, co si přejí. Naše pomáhající láska vždy přináší to, co všem prospívá.

Kdybychom však nedokázali jednat moudře a spravedlivě a ve všem bychom s láskou vycházeli svým blízkým vstříc, brzy by mohli zneužívat naší dobroty a sami by se životem vezli bez přiměřené námahy, která jim dává možnost duševně i duchovně růst.

My sami bychom si škodili tím, že usnadňujeme cestu druhým natolik, že se nemusejí namáhat, spoléhajíce se na nás. Byli bychom pak zodpovědní za jejich zastavení se v jejich rozvoji, za následující pokles a někdy i pád.

Milujeme-li bezpodmínečně, máme radost z toho, že tento cit prožíváme. Jsme-li spojeni neustále s touto vysokou tvůrčí silou, cítíme se v tomto spojení šťastní. Jsme neodvislí na svém okolí a lásce vracející se k nám od druhých lidí. Nejsme pak také nešťastní, když láska od druhých k nám plynule neproudí. Naše štěstí spočívá v tom, že lásku necháváme proudit skrze sebe ke všemu a ke všem kolem nás.

Největší díl lásky pak vroucně dáváme zdroji všeho života - Bohu.

 

 

 

Tím, že neočekáváme, že se nám naše láska bude vracet od druhých jako samozřejmá protihodnota lásce naší, a také neočekáváme, že se nám bude tato láska vracet ve stejné míře, s jakou ji dáváme, tím se osvobozujeme. Vždyť někteří z nás ještě nechtějí z různých důvodů lásku projevovat tak, jak ji rádi přijímají. Nebo ji berou jako samozřejmost, ale pouze u druhých. Na sebe se již nedívají tak přísně, jako na své okolí.

Nenechme se však tímto nerovnoměrným přílivem lásky od druhých odradit a svést z pravé cesty. Lásku, kterou dáváme rodině, ostatním lidem, přírodě, své práci apod. v ní samé již nalézáme odměnu tím, že jí neustále smíme prožívat. Právě to nás činí šťastnými ve všem, co děláme. Jde o to, kolik lásky dáme my sami…

Milujeme-li - žijeme.

 

Proto ponechme na životu samém, zda-li se nám láska vrátí a kdy se tak stane. Tím se vyhneme mnohým zklamáním a mnohému trápení, budeme tak v každém okamžiku spokojení a v harmonii.

V našem životě je nejdůležitější věcí to, kolik my sami jsme vetkali lásky do svého života.

Nemilujeme-li, sami sebe oddělujeme od pravěčného pramene života - Lásky. Jen z tohoto pramene se nám dostává síla k životu a radosti. Proto milujme z celého svého srdce.

Každý den pak budeme prožívat radost z dávání sebe sama druhým. Snaha o čistotu naší duše a příkladný život podle Zákonů Stvoření nám pak propůjčí křídla, abychom se celý den radostně vznášeli na perutích lásky.

 

Marianna V.