Kráčela jsem lesem

nemaje  cíl

a nic tam najít

nemínila jsem.

Tu spatřím v přítmí

květ maličký,

jak hvězda třpytný,

jak zorničky.

Dlaň vztáhnu k němu,

začne se ptát:

„Chceš zlomit kvítek,

jen aby zvad?“

Květ přenesla jsem

i s kořínkem

k  nám na zahrádku

pod okýnkem,

na místo prosté

stranou všech cest,

a už zas roste

a počal kvést.

Johann Wolfgang Goethe

Foto: Hana Ř.