Návrat k pravým hodnotám v odívání ženy

20.06.2016 13:57

 

 

Aby se mohla žena rozvíjet ve svých jemných záchvěvech, potřebuje nutně ochranu své tělesné schrány. Teprve pak se může cítit dostatečně bezpečná, aby mohla usilovat ke svému cíli. Stát se pravou ženou. Oděv dodává ženě na důstojnosti a ušlechtilé kráse - tedy, pokud je oděvem, který správným způsobem ochraňuje ženské tělo a souzní s cítěním ženy, jež je vedeno právě se rozvíjejícím, znovunalezeným studem.

 

Až tedy žena dozraje k tomuto stupni, s pláčem prožije, jak doposud o svůj stud, o svoji ochranu těla nepečovala. Vzpomene si na dobu svého dětství, kdy ještě směla tento stud prožívat, a jak ovlivňována svými rodiči, hlavně v letních měsících, odkládala pod nesmírným těžkým vnitřním tlakem svůj oděv. Vzpomene si také na to, jak se mnohokrát nechala ovlivnit módními trendy a odívala se velmi spoře i přes opětovné vnitřní varování, až posléze tento svíravý pocit nepříjemnosti v sobě zcela utlumila. V ten okamžik ponížila své tělo jen na bezobsažnou hmotu a zasypala svou důstojnost ženství. Od té chvíle prožívala i ze strany mužů neúctu ke svému skutečnému já, neboť všichni tito viděli jen její obnažené tělo, a ne její nitro.

 

V tu chvíli silně zatouží své tělo znovu ochraňovat, znovu zahalit do krásného ženského oděvu. Před jejím zrakem nutně vyvstane jediná možná forma, a to nádherný šat, zahalující její postavu do ušlechtilého ženského tvaru. Představí si i své dětské touhy a sny o princeznách, které nenosily nikdy jiný oděv, než nádherné dlouhé šaty. Všechny představy spojené s ženskou čistotou, důstojností a ušlechtilostí jsou najednou spojeny pouze a jedině s nádhernými dlouhými šaty. Znovu nalezený pocit studu tak neomylně vede ženu k tomu, jak svůj oděv změnit a přetvořit.

 

V tuto chvíli jde žena s přesvědčením a touhou takový nádherný oděv si pro sebe pořídit. V tom se však setká se současným zdrcujícím stavem ženského oblékání a zjistí, že je v dnešní době nesmírně náročné takové oblečení nalézt. Avšak již z dřívějších svých životů a mnohé z nás i z tohoto svého života jsme jako ženy byly vedeny k jedné nesmírně cenné dovednosti, a tou je dovednost vyrábění nebo-li šití oděvů. I méně zručná žena díky své touze dokáže si tuto zručnost osvojit a prožije náhle něco velikého. Může si svobodně, bez ovlivnění jakýmikoliv výmysly zvrácených návrhářů, vytvářet oděv dle svých vlastních představ. Náhle prožije radost z tvoření, radost z umělecké práce, která je vedena a rozvíjena jejím právě se otevírajícím smyslem pro krásu.

 

Jakmile se její nitro rozhoří a touží usilovat o ideál pravého čistého ženství, začíná se také formovat a upevňovat v ženě její vlastní čistý smysl pro krásu. Tak se může vydat na cestu ke změně ve svém odívání, která přináší nesmírné tvůrčí obohacení. Tak, jak žena postupuje ve svém úsilí kupředu, tak se také zcela přirozeně vyvíjí i její vnější oděv, který tak vždy odpovídá zralosti a ušlechtilosti jejího ducha.

 

Najednou může prožívat nejen změnu svého zevnějšku, která je vždy v tomto případě jen a jen ku prospěchu, ale náhle objeví i výhody, které jí tento oděv skýtá.

 

Ve společnosti jsou zcela mylně zakořeněné představy, že v dlouhé sukni je v létě horko a v zimě zima, že se v tomto oděvu nedá pracovat.

 

A copak naše babičky, které pracovaly fyzicky daleko více než naše generace, a mnoho z nás si pamatuje, jak tyto nenosily nikdy jiného oděvu než sukně a šaty. Pokud je v ženě touha se takto odívat a je v ní přesvědčení, proč se takto chce oblékat, není pro ni nic překážkou. Chce to si jen zvyknout se pohybovat v oblečení, které před tím nenosila. Naučí se sukni si velmi snadno přidržet tak, aby mohla vystoupat nebo sestoupit ze schodů. Naučí se zvolit si správný tvar sukně pro fyzickou práci a najednou zjistí, že v létě ji naopak tento oděv ochraňuje před silnými paprsky slunce a v zimě jí umožňuje se pod tuto sukni obléknout tak teple, že v oděvu, který dříve nosila, ji nikdy nebylo tak dobře jako nyní v dlouhé sukni. Najednou jsou pryč všechny překážky. Žena naopak zjistí, že vše potřebné pro zhotovení svého nového ženského odívání a mnohých doplňků není problém pořídit, že je vše dostupné. Prožije zde také i zákon dávání a braní, neboli akce a reakce. Jak silně je o svém působení přesvědčena, tak snadno nachází vše potřebné, co jí umožňuje toto působení naplňovat.

 

Pak je toto vždy pro ni tím důležitějším, pokud se dostane do situace, kdy musí řešit, že by měla někde tento svůj oděv odložit. Ať již je to na pláži nebo při nějakém sportu nebo hlavně u žen oblíbené jízdy na koni a mnoha dalších činností.

 

Nejprve začne hledat, jak toto zvládnout i ve svém ženském oděvu. Pokud se dostane do situace, že to není možné, tak potom vždy zvolí jedině variantu vzdát se svého prožívání, než odložit svůj ženský šat.

 

Následkem toho, jak jsme my ženy po tisíciletí pomalu, ale jistě strhávaly tento obraz ženství, je dnešní společnost, která již nedokáže v mnoha situacích k čistému ženství přistupovat s úctou a nepřináší tak podmínky, jak mnohé tyto činnosti ženě umožnit bez odhození studu. Proto, pokud chceme a toužíme vrátit své ženské působení nazpět, na své pravé a čisté místo, musíme za ta dlouhá tisíciletí hanby pozemského ženství zaplatit i daň toho, že si mnohé radosti musíme zkrátka odepřít

 

Musíme tedy v každém svém konání svým citem rozpoznat, co je opravdu pro nás, pro našeho ducha, tím důležitějším. I v těch nejtěžších chvílích si dejme před sebe svůj cíl, ke kterému dojdeme vždy jen s čistým a pravdivým naplňováním všeho, co s pravým ženstvím souvisí. Pohlédněme také vždy zpět do dob dávno zavátých, kolik nesprávného jsme učinily, a s nezlomným přesvědčením, že je možné vše napravit, vykročme vpřed. Neslevujme ze svých hodnot a raději se vzdejme pozemských požitků, než abychom znovu ztratily to, co nyní tak těžce hledáme a snažíme se napravit. Pohlédněme na délku tohoto jednoho pozemského života a vedle toho položme délku našeho duchovního bytí.

 

Není přece možné ztratit své věčné bytí pro jednu kratochvíli zde na Zemi v tomto pozemském životě, který je v porovnání s tímto bytím pouhou vteřinou.

 

To za to stojí, jít za svými vysokými ideály a překonat nepatrnou chvíli těžkostí, jež stojí nyní před tou, která o tyto ideály usiluje. Samozřejmě, že není lehké mnohé z dosavadního konání ženy změnit a obhájit před svým okolím, které je již zvyklé na určité společenské uspořádání. Ale pokud taková žena ve svém přesvědčení vydrží a překoná první kroky svých změn, potom přichází k jistotě svého konání, a s tím se k ní vrací od druhých lidí úcta, laskavost a radost z její přítomnosti. Něco, co dosud neprožila a co jí dává posilu kráčet stále dál.

 

Tou největší posilou však zůstává vědomí, že naplňuje poslání, které bylo ženě dáno Stvořitelem, a že tak může žít k radosti nejen druhých, ale hlavně k radosti svého Tvůrce.

 

M. Š.

Úryvek z textu