Nouze a utrpení

08.04.2013 07:45

Poněvadž se člověk odchýlil od pravé lidské vývojové přirozenosti, setkává se s důsledky svých pochybení, nouzí a utrpením. Ty mají nyní připomenout důležitost zdravého lidského jednání, myšlení a cítění, které jsou jedinou ochranou před osudovými zásahy nových potíží.

 

Nouze a utrpení působí jako zákonitá pomůcka k porozumění přírodním zákonům, které nad námi bdí a regulují cestu vpřed. Jen v porozumění přibližuje se k člověku slunný jas a pohoda pro tvořivé působení při celém kolotání osvobozeného nitra.

 

Neporozumění nebo neochota k porozumění přírodním vývojovým zákonům zadržuje cestu ke zdraví a je brzdou štěstí, jež nám stvoření chce poskytnout. Je proto vlastní vinou člověka, jestliže trpí. Kdyby chápal smysl života a plnil jej, potkával by se s příznivými poměry a životními radostmi.

 

Ovšem tato země není úrovní blaženého snění. Píle, pracovitost, úsilí po vědění a stále nový neutuchající zájem o vývojové hodnoty jsou průvodci našeho vývojového putování.  Kde něco v nich vázne, tam vnitřní jásavé štěstí ovšem nemůže být domovem. Neboť jsme zrozeni k tvořivému zachvívání. Jsme v úrovních, v nichž vývoj je jedinou cestou v před, a proto jev vyvíjení se je zdrojem štěstí, radosti a vnitřního blaživého uspokojení.

 

Každé zameškání vývoje nebo provinění proti přírodním zákonům nemile člověka postihuje. Je však zcela jeho věcí, chce-li žít jasným, vědomým životem dobrých lidí, nebo živořit v šeru tupých zaujetí hmotou a pudy a být tak stvoření na obtíž. Buď se musí utrpením a nouzí probudit a dohonit zameškané, nebo bude vyřazen jako obtížný host z domácnosti řádných tvorů.

 

Proto každá nouze a utrpení nemůže být hned z postiženého sňata. Dokud se neodhodlal k dobrému životu,  byl by v novém prostředí opět nechápající, případně škůdcem a jeho provinění bylo by ještě větší. Stupňovalo by se, takže jeho pád by pak byl mnohem hlubší, a tím jeho situace beznadějnější, ne-li dokonce úplnou a konečnou katastrofou.

 

Jen vývojová cesta po níž se kráčí směle vpřed, vede k radostnému cíli. Okliky jsou bolestným zdržováním nebo blouděním.

 

Kdo chce vpřed, nechť především pochopí utrpení a nemoc jako důsledek svého bloudění, jako pobídku ke zvýšené bdělosti a jako pomoc ke vřazení se do zákonů věčného vývoje, na jehož konci je nedozírné, nekonečné, závratné štěstí vědomého duchovního života v blažených oblastech věčnosti.

 

Jan Nedomanský – Původ nemocí

Ilustrace : © Eva Lipinová