Nuha část 2.

27.01.2015 23:27

Muži byli nezvykle zamlklí. Každý sám pro sebe probíral dění dnešního dne a zejména večerní setkání se ženou, jejíž původ byl pro ně tajemstvím. Nejlépe by bylo zeptat se. Vždyt‘ sama žena v poušti a to, že byla sama se přesvědčili, protože prohledali celou oázu i její okolí, tak tedy sama žena v poušti je na pováženou.

Kdo to je? Odkud přišla?

Ztratila se, či snad byla vyhnána! Ne to ne.

Muži cítili, že taková žena nemohla být vyhnána. Tisíce otázek se jim prohánělo hlavou. Tisíckrát se chtěli zeptat a přesto věděli, že se nikdy nezeptají. Takto mlčky seděli kolem ohně v hlubokém zamyšlení. Sem tam některý přiložil dříví do ohně, jinak se nikdo nepohnul. Jako sochy tu seděli pohrouženi do svých myšlenek.

 

Stařešina byl opřen o velký kámen a jeho ostré ruce pomalu hladily nádherně utkaný kobereček, na kterém seděl. Jeho přivřené oči se upíraly do dáli a v tichu svého nitra pocítil klid. Uviděl ženu, která na něho upírala krásné velké oči. Jeho srdce zalila taková něha, až měl pocit, že se vznese jako motýl. To samé pocítil když poprvé spatřil cizí ženu. Jemným trhnutím se vrátil zpět na zem a pokradmu se podíval kolem, zda snad některý z mužů nepoznal tuto jeho „slabou chvilku“.

 

S překvapením ale zjistil, že jeho druhové mají oči zasněné stejně jako on. Hlasitě zívl a dal tak mužům možnost k procitnutí. Když se znovu podíval kolem sebe, poznával staré známé tváře, bez známky snění. Usmál se na ně, aniž by věděli proč. V tom si všiml, že nesměle přicházejí ženy nesoucí tácy s jídlem a pitím. I když byl překvapen jejich chováním, přece samozřejmě pokynul rukou na znamení, že mohou vstoupit.

 

Ženy přistoupily a podle pokynů Nuhy, bez jediného hlásku prostřely před muže co přichystaly. Pracovaly v největší tichosti. Muži byli překvapeni a trochu poposedávali v nezvyklé situaci. Museli však uznat, že chování žen bylo velmi hezké. Když pak pohlédli na stařešinu, jak přirozeně přijímá tuto novou situaci, uklidnili se. Ženy skončily a s tichým přáním dobré chuti se vzdálily. Na pokyn stařešiny se muži dali do jídla. Jedli hltavě a nenasytně. Nuha se zastavila a pomalu se otočila. Pohlédla na hodující muže s umaštěnými tvářemi. Její oči se setkaly s očima stařešiny. Rozuměl jí. Otočila se a odcházela za ženami.

 

Z dáli bylo slyšet dětský smích, cinkání zvonků a velbloudí ryk. Děti přiváděly zvířata od napajedla. Hlad je popoháněl k rychlejší chůzi. Ještě zabezpečit ohradu, aby zvířata neutekla a už se hrnou s křikem a smíchem do tábora. Jejich kroky však něco přibrzdilo. Zvláštní klid a atmosféra míru je zahalila.

Děti ztišené přibíhaly ke svým matkám s otázkou ve svých očích. A ty se k nim s úsměvem skláněly a hladily je po vlasech. Tiše spolu vyprávěli, sem tam se ozval veselý smích.

 

Nuha seděla opodál a čistila nádobí sloužící k vaření. Cítila, jak se na ni pokradmu obracejí dětské oči, a když se na ně podívala, hned se schovávaly za sukně svých matek. Starší děti a mládež se snažily chovat vážně, podle vzoru dospělých.

 

I když si hleděla své práce, sledovala tyto lidi, jejich život a zvyky. Byli všichni urostlí, ztepilého vzrůstu. Jejich snědá kůže měla zlatavý nádech, jako moře písku, uprostřed kterého žili. Tmavé oči byly živé a stejné barvy jako jejich vlasy. Ženy je nosily rozpuštěné či svázané stužkou na zátylku. Mužům sahaly vlasy k ramenům a tváře jim lemovaly černé vousy. U starších lidí tato černá přecházela ve stříbro. 

Bylo znát, že šediny jsou zde ctěny. Muži byli oděni vesměs ve světlých barvách. Ženy naproti tomu měly své oblečení spíše v tmavých odstínech. Tato skutečnost ženy tlačí k zemi a praktičnost zde nahrazovala krásu. Vesměs to byli lidé veselí a družní.

 

Tu k ní přistoupila starší žena a vyzvala ji opět k jídlu. Nuha ustala v práci, utřela si ruce, vzala do ruky svou netknutou misku s jídlem a následovala ji. Ženy a malé děti seděly spolu u ohně a čekaly, až Nuha usedne. Mládež a starší děti seděly u vedlejšího ohně a tiše rozprávěly. 

Tu se k Nuze obrátila žena, která ji přivedla a řekla.

Všimly jsme si, Nuho, že jsi dříve před jídlem na chvíli zmlkla, můžeš nám říci proč?“

Nuha se podívala na ženy a pak řekla tak hlasitě, aby to i starší děti slyšely.

Na svou vlastní prosbu člověk přišel na tuto zem, která k vůli němu byla zde připravena. Na svou vlastní prosbu člověk putuje a učí se. A vše co k tomu potřebuje dostává jako dar. A za tento dar děkuji“.

 

Ticho se rozprostřelo nad celou oázou. Ticho v plné vážnosti. A když Nuha pozvedla oči k noční obloze, klenutí chrámu nebeského bylo plné třpytících se démantů. Pocítila velikost a nekonečnost Světů a sounáležitost s tím vším.

Zvedla misku oběma rukama, sklonila hlavu a v pokoře a vroucně vyslovila jediné slovo: „Děkuji“.

Po chvíli, když znovu pozvedla hlavu, spatřila, že opodál, za kruhem žen stojí muži a vážně, se zářícíma očima pozorují nejen Nuhu, ale i všechny ostatní ženy.

 

Viděli, jak se mění jim přímo před očima. Radost v jejich srdcích tryskala přímo vzhůru a blažený pocit štěstí je ovanul svou vůní. Muži se první vzpamatovali a pozvali ženy ke svému ohni. Aniž by čekali, zda je ženy poslechnou, otočili se a odešli. Dívky a ženy byly tímto pozváním velmi překvapeny. Nestávalo se často, aby jim muži projevili jen náznak přátelství.

Snad jen žena, kterou zdobí stříbrné nitky propletené v černých vlasech může se těšit úctě. Proto teď nevěřícně pokukovaly jedna na druhou. Když viděla Nuha rozpaky a nejistotu, vstala a bez řečí začala pracovat. Ženy pomalu vstávaly a podle jejího vzoru začaly připravovat tábor na noc. Když bylo vše uklizeno a děti pokojně oddychovaly ve svých pelíšcích, ženy, které neměly malé děti a mohly tudíž přijmouti pozvání mužů, začaly se chystat na setkání. Každá vybrala to nejkrásnější oblečení, ty nejjemnější závoje, ty nejzářivější šperky.

 

Nuha pomalým krokem odcházela k ustájeným zvířatům. Ve tmě uslyšela tiché oddychování velbloudů a koní a po chvíli zahlédla opodál, zády k ní stojícího bílého velblouda. Když ji uviděl, otočil se a pomalým krokem kráčel ke své paní. Láskyplně pohladila věrné zvíře po velké hlavě a velbloud slastně přivřel oči. Pak vyndala z brašny, kterou měl stále přivázanou u sedla, šaty a přichystala se na večer. Ještě jednou ho polaskala a pak se otočila a odcházela do tmy. Velbloud se za ní dlouho díval a pak se vrátil ke své pastvě.

Nuha se poznenáhlu vynořila před ženami, které na ni již čekaly. Byla zahalena ve žlutý plášť, který ji zakrýval od hlavy až po zem. Pomalu procházela kolem nich a usmívala se na ně. Ve svém skromném šatě působila tak prostě v porovnání s nastrojenými ženami. Jejich drahé látky se třpytily v záři ohně a ony byly pyšné na své bohatství. Těžké šperky, kterými byly ozdobeny, jim dodávaly pocitu královen. 

Bylo zde zvykem nosit viditelně celé své jmění. Kráčejíc mezi ženami, beze slova a pozorně, ale láskyplně se na ně dívala. V očích žen se zračilo očekávání i trochu nejistota či zdrženlivost. Tiše, jako pěna, pozorovaly Nuhu, její tiché kroky a jemné pohyby. 

 

Tu začala přistupovat k jednotlivým ženám a snímat z jejich ramen ozdoby. Jedné nechala jenom něžný prstýnek, druhé zase tenký zlatý řetízek s modrým kamínkem a další ponechala jen drobnou ozdůbku na šatech. Šperky, jež jim sundávala pokládala jim do rukou. Neprotestovaly. Němě se podřídily jejím rukám, tušíc, že jsou osvobozující. Postupně ženy začaly samy odkládat drahocenný náklad ze svých šíjí a uší tak, že Nuha již jen drobnými zásahy pomohla v nejistotě či tápání.

 

Když byly všechny ženy čistě připraveny, požádala Nuha starší ženu, aby je odvedla k mužům. Ženy byly vzrušeny vším tím, co se kolem nich dělo a neméně tím, co se dělo v jejich nitru. Srdce jim prudce tloukla, až se jim dech krátil a rozum nebyl schopen všechny ty dojmy zpracovat. 

 

Cesta k ohni mužů, byla snad tou nejtěžší, kterou zatím podnikly. Starší žena je vedla tichou nocí a každá slyšela vzrušený dech své sousedky. Těšily se a zároveň trochu obávaly nastávajících událostí. Byly zmatené protichůdností svých myšlenek. Snad, kdyby před nimi nekráčela Nuha, obrátily by se a s hrdelním křikem utíkaly by zpět ke svému dřívějšímu životu. Ano dřívějšímu. Jasně tušily, že dnes se jejich život změnil. A to, co nyní prožijí, změní je ještě víc.

 

Muži byli již připraveni na příchod žen a když se objevily u jejich ohně, vstali. Ukázali beze slova ženám přichystané koberečky, na něž mohly usednout. Jejich tmavé oči neprozrazovaly, že i oni jsou zmateni svým vlastním chováním a za nic na světě by nepřiznali, že místo, které vybrali pro ženy, je to nejlepší, kam nikdy vítr nezavane kouř.

 

 

Pokračování příště