O jedné nádherné myšlenkové formě- část 2.

13.01.2012 23:39

 

 

 

A tak právě dnes, na Tři krále, když se sešli tři přátelé, aby mohli rozjímat a hovořit o věcech nadzemských, napojili se nevědomky na tuto silnou myšlenkovou formu. Zachytili tak kouzlo Vánoc, které je oblažilo.

„Přátelé, řekněte mi, čím to je, že právě v době Vánoc, které zrovna končí, je všechno nějak jiné, takové kouzelné. I všichni ti, co jinak přemýšlí jen o věcech racionálních, jsou náhle jako proměněni. Čím to může být?“ ptal se Pavel.

„Vezměte si, příteli, že Vánoce slaví lidé skoro po celém světě zároveň. Pomyslete na to, kolik lidí v tuto dobu myslí na lásku a dobro. To už musí být velká síla myšlenek, které se najednou otevře tolik lidských srdcí, a kterou také tolik lidských srdcí posiluje,“ odpověděl Petr.

„Co myslíte, že je tím nejdůležitějším pro lidi, kteří hovoří o kouzlu Vánoc? Já myslím, že se všichni těší na to, že se navzájem obdarují dárky, a přejí si radost a lásku a snaží se být na sebe hodní,“ pravil Jan.

Pavel se dlouze zamyslel a náhle zachytil odlesk nádherné myšlenkové formy, která zářila svým jasem a nádherou dávného zázraku.

„Asi tuším, co vytváří kouzlo Vánoc, že i ti, kteří jsou nevěřícími, touží po té zvláštní atmosféře, ale nevím, jak bych to jen dokázal odít do slov. Myslím, že každý člověk podvědomě cítí, že se tenkrát stal velký zázrak. Síla Božího záření byla tak blízko lidem, že tito mohli prožít opravdovou Boží bázeň, jakou si my dnes neumíme představit. I když z lidstva časem pravá víra vyprchala, dokážou se v tento čas duše většiny lidí alespoň podvědomě probudit. Žel, většina ani neví proč. Vnímám, jak se v tuto dobu snáší požehnání k Zemi, podobno malým jiskérkám, jako malé padající vločky sněhu. Proto si tak všichni přejeme, abychom směli tento čas prožít s bělostným sněhem.“

Pavel domluvil a všichni umlkli. Během Pavlových slov se tak silně napojili na onu myšlenkovou formu, že směli prožít nádheru a sílu, jež v tomto spojení tryskala k nim, do jejich srdcí.

Po dlouhé chvíli promluvil Petr:

„Pánové, já myslím, že by stálo za to, vytvořit ještě další nádhernou a silnou myšlenkovou formu, na kterou by se dokázali lidé napojit i v ostatní dny roku. Tato forma by nám tak mohla všem pomáhat překonávat dnešní těžkosti a udržovat v sobě pravé lidství. Vždy, když bychom se chtěli správně rozhodnout, mohli bychom z této formy čerpat čistou posilu pro rozhodnutí správné a v pravdě stojící.“

„Možná bychom se mohli pro začátek naladit každý den na formu Ježíšova zrození, která je již tak mocná, nádherná a silná,“ navrhl Jan.

„Ano, to by mohlo být, a hlavně tuto myšlenkovou formu znají všichni lidé na světě i bez ohledu na své vyznání víry,“ souhlasil Pavel.

Večer se nachýlil a muži shledali, že není již potřeba vést další rozhovory, neboť chtěli v sobě udržet co nejdéle kouzlo prožití, které smělo k nim vkročit. Slíbili si, že se budou snažit udržovat spojení se zářící formou, a až se příště setkají, budou si moci sdělit, co při svých běžných povinnostech zažili.

 

Myšlenková forma byla tak opět posílena o další čisté a mocné prožití, i když v tento povánoční čas zase pohasla, neboť v bujarých oslavách konce roku se zcela ztratily myšlenky lidí na kouzlo Vánoc. Všechny světlé bytosti, které tak směly se blížit v tuto dobu k Zemi, se opět s nepochopením vzdalovaly. Nechápaly, čím že se to lidé o konec roku zasloužili, že jej tak zběsile a hlučně slaví.

Ó, kéž by se lidé raději ztišili a naslouchali jemnému znění, přicházejícímu z vesmírných dálav. Kéž by spíše přemýšleli o svých činech roku minulého a plni sil a odhodlání vkročili s čistými myšlenkami do roku nového.

Tak žalostně zněla slova vzdalujících se nádherných čistých bytostí, které během vánočních svátků pobývali v blízkosti Země.

A myšlenková forma? Snad ji dokážeme ještě udržet živou a nádhernou. Snad my lidé dokážeme do této formy lásky a zázraku, do formy, která se váže ke zrození Syna Božího, vkládat další a další čisté myšlenky a udržíme si snad to poslední vlákno spojení s těmi nejvyššími pojmy v jejich pravé podobě, abychom jméno Ježíš, Syn Boží, Syn Člověka, Duch Svatý, Bůh – vyslovovali jen v nejvyšší úctě a čistotě, jaká k nim náleží. I tímto svým přístupem můžeme tyto nejvyšší pojmy postavit opět na místo nejvyšší a nebude se jimi bezhlavě plýtvat v souvislostech, kam nenáležejí.

Martina Š.

www.ao-institut.cz