O vlasech ženy z duchovního pohledu

04.05.2013 16:52

Každá žena si přeje mít zdravé a krásné vlasy. Ty bývají ozdobou ženy a také ji chrání před nepříznivými vlivy počasí. Vše je moudře zařízeno tak, že vlasy ženu chrání také před útoky temných myšlenek a negativních energií.  Pokud žena nosí vlasy krátké, ostříhané podle mužského vzoru je o tuto samočinnou pomoc ochuzena. Většina žen nosí dlouhé vlasy i v pokročilém věku upravené v týle do uzlu, copu apod.  Podvědomě si tak žena chrání zadní mozek. Ten je pro ni velmi důležitý, protože zadní-citový mozek přijímá záchvěvy ducha i pomoci ze Světla.

V citu žena používá zadní mozek při svém působení a svým vědomým naladěním je tak spojena se světlými výšinami. Mnohými inspiracemi pak naplňuje v tvořivosti své předurčení darovanou jemnou citovostí, vždy být ztělesněním ctnosti Čistoty a Lásky. A tím vytvářet, udržovat a opatrovat domov, být pomáhající družkou svému muži, laskavou matkou svým dětem.

V čistém naladění jemné moudrosti pak smí vést, do výchovy jí svěřené děti, předávat svému muži posilující myšlenky a pomoci ze Světla. Pokud žena muže a děti nemá, není ve své úloze čistého ženství snad o něco ochuzena. Vyzařováním žitých ctností ve svém životě působí na své okolí povzbuzujícím a povznášejícím způsobem, ať si to již uvědomuje, či ne.

Je dobré si připomenout, že v minulých staletích a tisíciletích  si ženy a dívky zahalovaly hlavu, šíji a ramena. U vdaných žen to bylo samozřejmostí a vždy, když se zúčastňovaly veřejného života zahalovaly si hlavu. A to dle svého stavu a společnosti kde žily, prostými nebo drahocennými, šátky, závoji, plédy, čepci a klobouky.  Jen doma nosívala svobodná děvčata prosté účesy, většinou spletené vlasy do copů. Toto zahalení sloužilo k ochraně ctnosti ženy.

V mnoha zemích a národech si všechny ženy a dívky při vstupu do chrámu zahalovaly svou hlavu šátkem nebo závojem. Nebylo dovoleno vstoupit s nezahalenou hlavou. Tento zvyk přetrvává v mnoha zemích dodnes.

Pohlédneme-li do historie, pak čteme v prvním listu apoštola Pavla Korintským, o ženách při modlitbě:

„Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou? Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou, kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj. Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích".

V prvním listu apoštola PavlaTimoteovi:

„Chci tedy,

aby se muži na každém místě modlili pozvedajíce čisté ruce , bez prudkosti a pochybností;

právě tak chci, aby se ženy ve vznešeném postoji zdobily jemnocitem a rozvážností.

Ženy ať se oblékají slušným a prostým oděvem, skromně, počestně a střízlivě.

Ne účesy, zlatem a perlami nebo nákladným rouchem, nýbrž ať zdobí se dobrými skutky,

jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.

Žena ať se dává v tichosti poučovati v plné podřízenosti. Nedovoluji ženě učiti a poroučeti mužovi".

 

Každá žena má své tělesné přednosti a většinou si je uvědomuje. Nenechme se však zmást myšlenkami a slovy z reklam, televize, časopisů, filmů nebo řečí ostatních, které se nám, podle dnešních měřítek ze všech stran podsouvají, abychom odhalovaly to, co je na nás krásné. Prociťme do hloubky duše, co se za těmito slovy skrývá. Je to nabádání k odhalování našeho zevnějšku a následnému, většinou nevědomému dráždění pohlavního pudu mužů.

 Z hlediska Prazákonů života je to pád do bahna a špíny. Toto nečisté konání táhne ženu dolů, do temnot nejen pozemsky, ale i duchovně.

Pokud chceme žít čistě a své tělo nechceme vystavovat na odiv, udělejme v sobě rázný řez od nečistého a nechme své tělo, o kterém se říká, ne bez důvodu, že je chrámem naší duše, až po krk zahalené. Zavrhněme všechny hluboké výstřihy, rozparky a krátké sukně. Krk a šíji chraňme před nežádoucími pohledy vkusným účesem, límečkem, stojáčkem, šálou nebo šátkem. Pak budeme skrze ušlechtilý oděv moci působit ctnostně a naplňovat úlohu svěřenou nám Stvořitelem. Naplňováním této úlohy v každodennosti můžeme postupně měnit a povznášet své okolí a muže, kteří si nás začnou vážit, ctít nás a důvěřovat našim radám, inspirovanými ze Světla, které smíme přijímat jedině tehdy, žijeme-li v čistotě na všech úrovních naší bytosti.

 

 

Je přirozené, že ženy jsou svým citovějším životem jakousi protiváhou mužskému působení, které je více spjaté s rozumovou činností a pozemskou těžkou prací.   Proto jen ve spojení mužského aktivního a ženského pasivního principu mohou společně vytvořit krásné, harmonické dílo, ke cti Nejvyššího. Pokud se žena správně namáhá a usiluje o nadčasové hodnoty, muž ji pak rád, vděčně a radostně následuje.

Marianna V.

Ilustrace : © Aneta Mišovie