O ženách, mužích a sukních

17.04.2012 22:38

 

Už delší dobu si všímám, chodíce světem, že potkat ženu v sukni bývá jev spíše výjimečný. Říkám si, co se stalo, že jsou sukně (natož pak šaty) u dívek a žen tak málo oblíbené. Zvláště v zimě je naprostá většina žen oděna do džínů a bund a …vypadají všechny stejně. Škoda. Kam se poděla ženská kreativita, ptám se? Jistě, historicky vzato, ženy léta bojovaly o to, aby i ony směly chodit v kalhotách. Ale jak už to bývá, s těmi kalhotami a uniformitou oblečení se něco pěkného a žensky jemného ze světa ztratilo.

K tomuto zamyšlení mě přiměl mimo jiné blog jednoho tatínka, který nastoupil místo své ženy na mateřskou dovolenou. Přišlo mu vtipné vyrazit s dětmi na hřiště ve skotské kostkované sukni. Navíc si pochvaloval, jaká je ta sukně nadmíru pohodlná – nikde nic neškrtí – oproti džínám zcela nový zážitek! Kromě toho se jako rozený recesista těšil, jak si na hřišti užije usměvavých pohledů a udivených poznámek maminek, které toto místo navštěvují přece jen ve větší míře, než tatínkové.

Jaké však bylo jeho zklamání, když si ho v jeho půvabném oblečku nikdo nevšiml! Žádný údiv, žádné úsměvy, prostě NIC. Maminky ho zřejmě považovaly za Skota, který zde prostě venčí své děti – no a co? Dotyčný tatínek byl mírně zklamaný, že si příliš legrace neužil, ale sukni si občas vezme, protože je to prostě FAJN.

Já sama nosím sukni obvykle 6 ze 7 dnů v týdnu – a je to pro mé okolí tak trochu zvláštní. Setkávám se běžně s poznámkami typu: Jé, ty máš zase sukni. Když vysvětluji výhody sukně: v zimě je to prima, protože teplé punčocháče a teplá sukně zahřejí podstatně víc, než kalhoty, v létě je to vzdušné, celkově je to takové veselé, dozvím se, že : „No jo, když ty to umíš nosit“, popř. „Nechce se mi přemýšlet, co si vzít na sebe“, a taky: „Kalhoty jsou přece jen pohodlnější…“

Ale…dlužno říci, že jsem již v práci zaslechla poznámky typu: „Mohly bychom zavést jeden sukňový den v týdnu…“

Ještě se mi v této souvislosti vybavuje jeden zážitek z mé nedávné návštěvy Národního divadla. Možná jsem staromilec, ale mám tak nějak na paměti, že při takovýchto příležitostech je záhodno obléci si něco jiného, než ve všední den. Byla jsem se svou nejmladší dcerou na představení Zkrocení zlé ženy. Byly jsme tu jediné v šatech. Asi tak 95% žen mělo černé kalhoty a různé halenky nebo svetříky. Zbývající část měla džínové minisukně a tílka. „Zkrocená zlá žena“ měla v závěru představení na sobě šaty a moc jí to slušelo. Ale ne proto, že slibovala manželovi, jaká z ní bude vzorná manželka a dobrá víla .

Milé ženy, co kdybychom s nadcházejícím jarem zapátraly v šatníku, v jiném obchodě s oblečením, než do kterého obvykle chodíme, v obchodě s látkami, v časopise, neřku-li v hlavě (!?!) a udělaly nějakou změnu na sobě (třeba i v sobě – ale to je zas jiný příběh).

Buďte své

Příjemné jaro

I.W.