O ženách

22.04.2013 07:45

Milé ženy,

v poslední době často přemýšlím o stavu dnešního světa, o tom, v čem vlastně všichni musíme žít. A ptám se: PROČ? Proč je všude kolem nás tolik zloby, nenávisti, bolesti a špíny? A kde je pravá láska k bližnímu, vzájemná pomoc, nebo alespoň milý úsměv? Proč to všechno? Kde je toho příčina? Možná budete chtít, abych se s vámi podělila o svůj „objev“, o to, na co jsem „přišla“:

Každá žena má veliký dar dávat život dalším generacím a vychovávat je podle svých představ. Avšak s tímto obrovským a zároveň vznešeným darem je nám, ženám, dána do rukou netušená moc a s ní i veliká zodpovědnost. Neboť právě výchovou dětí a jejich vedením k tomu, co je správné, ovlivňujeme formování jejich osobnosti, tedy to, jací lidé z nich vyrostou. Přitom však mějme na paměti, že jednotliví lidé tvoří národ, tedy že se výchovou dětí podílíme na tom, jaký bude jeho další vývoj.

Abychom rozeznaly, co je pro naše děti dobré, co musí znát a vědět, než z nich začnou vyrůstat mladé dívky a chlapci, bylo nám také dáno do vínku oproti mužům citlivější vnímání a jemnější chování, kterým, ač si to kolikrát neuvědomujeme, můžeme velmi ovlivnit své okolí. Vždyť často stačí jen srdečný úsměv milé ženy, ať již mladé dívky nebo babičky a okolní lidé se předhánějí, aby mohli pomoci. A v tomto úsměvu, v osobnosti milé ženy je neskutečná síla. Nikdy by žena nedokázala hrubou silou tolik, co svou jemností a laskavostí!

Žena je od přírody tělesně slabší než muž. Ale pouze proto, aby mohla být jemnou, něžnou, laskavou a tím vším krásnou. A pouze pokud bude opravdu takovou, pokud sama bude chtít jen dobro pro ostatní, jen tak bude chtít i její okolí pouze zase dobro. Pro ni i pro jiné, pro všechny.

Neskutečnou sílu chová v sobě pravé ženství. A nemalomyslňme, že je takových žen málo. Záleží na jednotlivci. Představte si hrneček, krásný, malovaný. A představte si jich na stole více. Jsou osamocené. Ale pod každý hrneček zákonitě patří stejně krásný talířek a najednou je stůl plný. Talířky se dotýkají a tvoří jednotu. Již zde nejsou jen osamocené hrnečky.

A stejně je to s lidmi. Každý člověk má schopnost působit na okolí. Ať již v dobrém, nebo ve zlém. A tuto schopnost mají ve zvýšené míře právě ženy. A stejně tak jako k hezkému hrnečku patří hezký talířek, na kterém hrneček musí stát, tak i k pravé ženě náleží dobré, laskavé okolí, ve kterém musí žít. A představte si, kdyby těch pravých žen bylo více, jako hrnečků na stole, okruhy jejich působnosti by se dotýkaly a časem spojily, až by vytvořily krásnou zemi.

Ale jaká je to hrůza, spojí-li se okolí žen, které si vlastně ani jméno žena nezaslouží! Jak pak bude vypadat naše země?

Jako dnes!

Žena! Kdo je to vlastně žena a co je pravé ženství? Uvědomme si rozdíl mezi ženou a mužem. Takzvaná emancipace je to nejhorší, co mohlo potkat naši společnost. Právě emancipací ztratily ženy svou ženskost a staly se mužatkami, které již nejsou schopné čisté něhy, laskavosti a jemnosti, upřímného milého úsměvu pro oblažení svých bližních. Ženy v kalhotách, v mužských profesích a silových sportech, ve vedoucích postaveních velící mužům a cítící se tak silné, nebo naopak ženy lehčích mravů, vystavující své tělo a vábící tak na ně pohledy a doteky mužů – kdekoliv, doma, v ulicích, v práci, ve školách, při zábavách… To jsou dnešní „ženy“ a matky, které však již ztratily svou pravou krásu, stejně jako když hrneček oprýská.

Pravá krása ženy není v namalovaném obličeji, obnaženém těle nebo ve snaze tělesně se vyrovnat mužům. Pravá krása ženy je v její povaze, v jejím ženském působení. V jemnosti, laskavosti, půvabu a čistém studu… prostě v ženskosti.

 

Žena není muž! Proto se tak nemůže ani chovat, ani oblékat, nechce-li v sobě ženskost pohřbít. Ženským chováním je jemnost, ženským oblečením dlouhé sukně a šaty, dlouhé rukávy zahalující tělo.

Já jsem také žena. A jsem přesvědčena, že mám větší hodnotu, než kdejaký objekt, sloužící jiným k zábavné podívané na mé tělo a k vytváření dalších myšlenek a představ s touto podívanou spojených.

Záleží hlavně na nás, na ženách, jaká bude naše zem. Budeme-li ostatním dávat najevo, že jsme tělesně silnější, že umíme více sprostých slov, nebo budeme-li lehkých mravů, tak i naše okolí se bude přizpůsobovat tomuto chtění a chování. Bude se podle toho chovat k nám i k ostatním ženám. Lidé a hlavně muži na nás budou hrubí a sprostí, nenapadne je ani pomoci nám nebo nás pustit do dveří, nebo jinak projevit svoji galantnost pramenící z úcty k ženskosti! Naopak, budou nás brát (díky touze žen po emancipaci a poklesku čistého ženství) za sobě rovné se vším všudy. Muž si přece nikdy nebude vážit ženy bez ženskosti, která je něčím mezi ženou a mužem – tedy tělesným utvářením žena, ale chováním muž.

Nebo se na nás budou dívat opravdu jako na kdejaký objekt sloužící k zábavné podívané a vyžadovat po nás činnosti s touto podívanou spojené. A pak se tak nebude chovat pouze nejbližší okolí, vždyť i oprýskané talířky se spojí!

Budeme-li však pravými ženami, okolí se ve všem přizpůsobí dobru. Samo sebou. Potom se spojí talířky krásně malované…

Stačí jen chtít…

R. H.

Ilustrace : © Aneta Mišovie