Obzory pravého ženství 1. část - VNITŘNÍ SÍLA ŽENY

05.03.2018 13:41

 

Milé čtenářky, toužím podělit se s Vámi o hlubší niterné prožívání, zkoumání i uvažování o životě, který nám byl darován. Snažím se formulovat v slova, čím to v mé duše překypuje… Věřím, že na dálku jsme posilujícně propojeny a v naší ženské vzájemnosti (vzá – jemnosti) vytváříme nádherný, Světlem ozářený kruh.

Jistě i ve Vaší mysli se mnohdy objevuje mnoho úvah, které souvisejí se splňováním naší vznešené úlohy - úlohy dobré hospodyně se svěřenou, všeoživující a všeprostupující Silou Tvůrcovou
– poháněných vpřed silnou, neutuchající, nejniternější touhou po osvobozeném rozlévání pravé duchovní ženskosti a důstojnosti vůkol, do celého světa, do celého Stvoření. Ó, jak krásná je to úloha! Jsme zde na Zemi jen na samém počátku jejího poznávání.

Hbité ruce světlých služebníků k nám po nitích naší žhavé touhy mohou přivádět nesčetné pomoci pro pokroky na naší pouti k porozumění moudrostem Života a spojování se s nimi. Je v tom tolik láskyplné milosti. Stává se mi, že smím občas spatřit duchovní obrazy a poté, v pokorném úžasu vlévám své vnitřní síly k jejich čistému uchopování. Nebo jsem vnitřně přivábena k určitým tématům, která je možno zkoumat (jako všechno v životě) zorným úhlem principů ve Stvoření.

Je to radostná, hluboce naplňující niterná práce, náplň času, která, je-li ve správném poměru
i k ostatním nutným součástem zaopatřování člověka v pozemském životě, má, jak věřím, svůj veliký smysl.

Nedávný čas byl pro mne velmi obohacujícím, když jsem se podrobněji zabývala životem
a působením žen, které v nejtěsnější blízkosti obklopovaly životní dráhu našeho prvního pana prezidenta Tomáše G. Masaryka - četbou svazků o jeho ženě Charlottě, dceři Alici, jejich rodinném životě, přátelích a dalších lidech.

Již z jiné četby v dřívějším čase mi utkvěl v paměti jistě i Vám známý výrok, že „za každým
úspěšným mužem stojí silná žena“
, tak často spojovaný v souvislost s osobním soukromým zázemím produchovnělých vládců, světoznámých mírotvůrců a jiných vlivných mužů této planety. Vlivných ve smyslu dobra a spravedlnosti, oproti těm, kteří naopak byli přívrženci směrování ke zlu,
k válečným konfliktům, boji o moc, vlastní prospěch apod. A protože osobnosti prezidenta Masaryka a odkazu, který zde svým působením zanechal si velmi hluboce vážím, právě pro příslušnost k první skupině mužů shora jmenovaných, doslova neodolatelně mne vábilo zabývat se hlouběji hledáním odpovědi na otázku: Jaké byly ženy, které jej přímo ovlivňovaly? Jaké byly v nitru, jak žily, jak cítily, jak přemýšlely? 

Ve vzpomínkách Masarykovy dcery (ale i v dalších knihách jiných autorů), jsem objevila spoustu zkazků, které mi pomáhaly onu žádanou odpověď nalézat. Podané obrazy hovoří o ženách úctyhodných – hodných úcty pro své spanilé, čisté zachvívání, v různém postavení i věku.

A právě takové, jak věřím, mohou být oporou národa.

Alice Masaryková ke svým vzpomínkám a myšlenkám napsala: „jestliže tyto vzpomínky někoho potěší a snad i povzbudí, budu mít opravdu velikou radost.“

Milá Alice… kdekoliv se nyní nacházíte na Vaší cestě bytím, kdekoliv nyní prodlévá Vaše duše, Váš duch, letí k Vám ode mne vroucí přání, ať jste šťastná. Ano, řádky Vašich vzpomínek potěšily i povzbudily…

…Hledáme zde na zemi i dnes (ještě i dnes), jak bychom mohli přispět k ozdravění, ke zlepšení života, nyní tak bolestmi zmítaného, na této planetě. Hledáme, my ženy, čím a jak dobře prospívat sobě
i svému okolí, a jak bychom mohly být ku radosti našemu Tvůrci. Musíme do sebe. Do nitra. K sobě samým. K vlastnímu duchu…

 

 

Doba působení Masarykových mne osobně mocně oslovuje pro hloubku uvědomování a skutečného prožívání duchovního rozměru života mnohými tehdejšími muži i ženami, která je právě i z řádků slečny Masarykové zřetelně poznatelná. Tehdejší ženy (ta část žen, která se snažila o zachování bohabojného bytí) si nesly v sobě stále živoucí jemnost a cítění ke kráse a ušlechtilosti projevující
se ve vroucím a věrném působení na půdě domácnosti a domova – zejména skrze ně. Ačkoliv již tehdy mohutněji začalo bujet tzv. emancipační hnutí, žel mnohdy asi až nezdravě mnoho, že se myslím s vaničkou začalo vylévat dost často i samotné dítě, jak se říká, a tím se ženy ze svého pravého působiště v nevědomosti vzdalovaly, přesto stále ještě doba nebyla tolik zlotřilá jako dnes. Ale to prozatím teď ponechejme stranou a ráda bych Vám přiblížila to, co osobně rozpoznávám u nás, u žen jako hodnotné a cenné, pro co teprve můžeme být ve Stvoření užitečné a Bohu milé, o čem se ve zmíněné literatuře také píše:

Hluboká zbožnost a citlivost prostupovaly osobou Masarykovy matky. Svým srdcem, pro které snad byla ztělesněnou láskou, svou zvláštní jemností a určitostí rysů, tím vším vytvářela duši rodiny.
„Je třeba vařit s láskou“, říkávala a také opravdu sama s láskou celý život vařila. Její prostý šat
– kartounová sukně, jupka i zástěra byly vždy bezvadně čisté, lehce naškrobené a dokonale vyžehlené. Se synem Tomášem si byli blízcí jemností citu a svědomitostí. 

Manželka Masaryka do jejich společné práce (již když se seznámili, četli spolu a věnovali se studiu) přinášela silné, jasné myšlení a neochvějnou životní víru v duchovní podstatu člověka. Byla jemná
a citlivá, s povahou, v níž se silné myšlení propojuje s něhou. Do manželství vstoupila s velkými ideály rodinného života a snažila se probouzet ušlechtilé zájmy v dětech. V každém prostředí zůstávala úplně svá a nepodléhala vlivu okolí. Pevná, věrná, nekompromisní, prožívala všechno tiše a nikdy nenaříkala, i když život nebýval snadný. 

 

 

Alice G. M. vzpomíná: „Jako malé děvče jsem slyšela otcovy kolegy a myslím, že dokonce i profesora Gebauera, zrazovat otce před veřejnou činností, zvláště činností politickou, jako by ho zdržovala od jeho vědecké práce. Právě v tom byla otcova síla, že teorie a praxe se u něho stále prolínaly. Porozumět – to ho nejvíce zajímalo; sám to tvrdil. Byl nesmírně zvídavý, všemu chtěl přijít na kloub, chtěl pochopit člověka a současnou společnost. Matka zase svou americkou praktičností se ho tázala: „Je-li tomu tak, co budeš dělat, aby se to napravilo? Je třeba poznávat, ale poznání musíme uvádět praktickou činností do života.“

 

Pokračování příště

Ilustrace: Richard Johnson