Ocúnová víla

03.09.2012 21:06
 

 

 

Jeseň už dávno rozdala štětce,
víly na palouku tančí tak lehce,
když mezi barvami hledají tu svoji.
V ranním mlhavém závoji
zelená tráva o paprsek tepla
ještě žádá
a Jeseň s náručí ocúnů
připravuje přírodu na zimu.
Pohladí všechny stromy,
náhle vše jinak voní,
když léto odešlo.
A je tu podzim zas,
vína hodokvas,
pestrých barev čas,
čas dlouhých večerů,
kdy příroda se chystá spát.
A Jeseň s každým novým dnem
o krok je blíže temné noci,
kdy plamínek svíce svítí jen,
a všichni bez pomoci jen se srdcem svým na dlani
čekají na nové svítání.
Mlhavá dáma zahalí krajinu,
ojíní živé kolem sebe,
ale ty v mysli měj stále to teplé letní nebe,
potůčky čiré , pramínky vody,
chvíle naplnění, chíle pohody
uchovávej v sobě po celý čas.
Když Jeseň přichází,
smuténko, pryč,
do ruky vezmi si od Lásky klíč.
Ten nové brány otevírá...
Proto má podzim tolik teplých tónů,
aby ses v tom tichu navracel vždy domů.
 
 
 
Eva Lipinová
 

 

 

 

 

www.duhovaposelstvi.blog.cz