Odešel sklíčený

27.04.2015 12:20

On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Marek 10:22



Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač  naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze Shakespeara.
 

Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli i přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali.
 

Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastni bez jistých lidí a bez jistých věcí. Podívejte se kolem sebe: všude si lidé doslova postavili své životy na nezpochybněném  přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti,  - nemohou být šťastni. Co z toho se hodí na vás?
 

Jakmile už jste jednou do sebe své přesvědčení přijali, zcela přirozeně jste si vypěstovali vazbu na tu jistou osobu i věc, o nichž jste byli přesvědčeni, že bez nich šťastni nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou věc i toho vzácného člověka získat, a potom na tom získaném lpět a odrazit každé nebezpečí jeho ztráty. To vás nakonec přivedlo do hluboké emocionální závislosti, takže předmět vaší závislosti má tu moc vás uchvátit, když jste ho dosáhli, vzbudit ve vás strach, že o něj můžete přijít, a přivodit vám utrpení, když jste o něj přišli.
 

A nyní se zamyslete nad tím, jak nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic abstraktního... Jakmile vás měla věc, na které jste lpěli, ve svém stisku, začali jste se ze všech sil snažit, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sobě připoutané předměty udrželi.
 

To je ovšem značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie na samotné žití a radost ze života. Také je to úkol nesplnitelný; dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat. Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu.
 

Je pár prchavých okamžiků, v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastni. Nebo spíše, zažíváte chvilkové potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože to, byť nenápadně, provází obava, že se vám tenhle svět věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás - což také samozřejmě dříve či později udělá.
 


 

Anthony de Mello -  Cesta k lásce

Ilustrace: © Eva Lipinová