Odpuštění - I.část

26.01.2015 19:35

 

Kdyby lékaři tušili, kolik vážných tělesných nemocí způsobuje nedostatek odpuštění, museli by ke svému analytickému bádání v oblasti medicíny urychleně přiřadit i hledání čisté mezilidské lásky, aby mohli skutečně pomáhat. Mnoho rozhovorů s těžce nemocnými lidmi totiž potvrdilo, že vzniku téměř každého zhoubného nádoru v tkáňové struktuře organismu předcházelo poměrně dlouhé období vnitro osobnostních konfliktů dotyčného člověka, jejichž nejčastější příčinou byl nedostatek odpuštění, vyvolávající podvědomý odpor k někomu nebo něčemu. V případech, kde nebylo ani při dlouhodobější rekapitulaci životních postojů možné najít příčinu vzniku rakovinového nádoru (či jiného vážného onemocnění) v nedostatku odpuštění bližním, bylo ji nakonec možné najít v neschopnosti odpustit sobě samému. Lidé, jichž se to týkalo, byli převážně vstřícní, obětaví a milí... ke svým bližním a dokonce i ke svým nepřátelům. Sobě samým však nedokázali odpustit ani ty omyly, kterých se dopustili často již před desítkami let a jež v sobě od té doby vyčítavě nesli jako podvědomé duševní závaží, pod jehož vahou se museli po čase bolestně ohnout, tedy onemocnět.

Co je příčinou výše popsaných ukazatelů a proč vyvolává nedostatek odpuštění vznik nemocí?

Ještě předtím, než odpovíme na tuto otázku, zkusme se na okamžik zpětně vcítit do situace, kdy nám někdo blízký bezohledně ublížil a my jsme mu to nedokázali odpustit. Co jsme tehdy cítili v oblasti hrudníku, tedy v místě srdeční čakry, která je průplavem vyzařování energie lásky?

Jistě bychom se shodli na tom, že jsme v tomto místě cítili buď omezení nebo celkové zastavení průtoku energie lásky, projevující se nejednou až pocitem úzkostného, bolestného sevření. A přestože je tento důležitý pocit, obzvláště u lidí s ohnivou povahou, těžko rozpoznatelný, protože bývá v daném okamžiku silně překryt návalem rušivých emocí sebelítosti, vyvolávajících niterný odpor, přece jej lidé všeobecně správně odpozorovali, což zřetelně potvrzují i známá slova: „Já z něj asi dostanu infarkt...“ Je přitom zajímavé pozorovat, jak si dotyčný člověk při jejich vyslovení podvědomě položí dlaň právě na hrudník, tedy přibližně na oblast srdeční čakry, související s popsaným vyzařováním energie lásky.

A právě tento poznatek je nesmírně důležitý, protože vypovídá o příčině vzniku velkého množství vážných nemocí. Když totiž vyzařování energie lásky nemůže v důsledku sebelítosti a odporu pronikat skrze srdeční čakru směrem ven, k ostatním, potom zákonitě nemůže přicházet ani dovnitř, do duševního těla dotyčného člověka, aby jej dostatečně vyživovala. Podmiňuje to působení universálního duchovního zákona akce a reakce, projevující se také tím, že jen když dáváme, můžeme přijímat. Pro správné pochopení děje si kupříkladu představme číši s vínem – může se naplnit novým vínem, když se z něj ještě nespotřebovalo staré? Rozhodně ne, protože k tomu v něm není místo. A jestliže pak dlouhodobě nemůžeme dolévat nové, čerstvé víno, co se stane s vínem starým? Nejprve zkysne a následně se úplně zkazí.

Když tedy i duševní tělo není dostatečně vyživováno či zásobováno vyzařováním nově přicházející energie lásky, zákonitě se to projeví také na fyzickém těle, které slouží jako vnější „signalizátor“ niterných dějů. A právě v důsledku toho vznikají i různé druhy vážných onemocnění, mezi něž patří kupříkladu i zmiňovaný vznik zhoubných nádorů a nezřídka nakonec i velmi těžké, psychické deprese.

Alarmující stav duševního těla se však na fyzickém těle nemusí projevit ihned, ale často právě až o několik let později, což závisí taktéž na biologických a genetických dispozicích člověka. Jestliže se však člověk v tomto období nezmění, onemocnění přijde jednou zcela jistě a neúprosně, a to i za cenu toho, že se dostaví až v nové pozemské inkarnaci, například již v kojeneckém věku, brzy po okamžiku narození.

V tomto ději spočívá také vysvětlení častého rození se vážně nemocných dětí, dětí, která si svá osudová břemena musí nést již od prvních dní svého pozemského života. Za každých okolností je třeba jim proukazovat velké množství obětavé lásky, trpělivosti a pochopení, protože jak můžeme vidět, právě nedostatek těchto základních lidských hodnot je na určitý čas zákonitě postavil před náročné prožívání za účelem zralostního postupu.

Na doplnění této myšlenky je nutné ještě dodat, že viditelný projev nemoci se často oddaluje na pozdější dobu proto, že vlákna osudového dění vždy v láskyplné pomoci dávají nejprve prostor tomu nejcennějšímu – čekají na samostatnou a dobrovolnou proměnu dotyčného člověka bez nátlaku nemoci, protože právě samostatná a dobrovolná proměna je jedním z nejcennějších způsobů vnitřního vzestupu.

V současnosti je snad téměř každý z nás lidí, a to i lidí navenek ještě zdravých, nemocný, protože většina z nás má vážné bloky v průchodnosti životní síly na úrovni svého duševního těla, a je tedy jenom otázkou času, kdy se to naplno projeví vznikem různých nových virů, nádorů a plošně to zasáhne velkou část populace. Do té doby je však ještě každému z lidí darován čas na skutečnou proměnu a odvrácení tohoto hrozivého stavu.

 

Konec 1.části 

Ilustrace: © Eva Lipinová