Poklad

14.10.2011 22:41

 

 

Ženo, jež v dnešní době nelehký úděl máš

a večer co večer vysílena k spánku uléháš,

zastav se ve svém shonu na chvíli,

ztiš se a pozvedni svůj zrak vzhůru,

vylaď se na nádherné světlé proudy,

jež jako duhoví motýli

snáší se zlehýnka k tobě,

a věz, že v mžiku tě posílí,

ať je to v kterékoli denní době.

 

Tvá mysl nechť klidná je jako jezerní hladina,

již nezčeří ani vlnka jediná.

Kéž paprsky slunce radostně zrcadlí se v ní

a bělostné lekníny se na ní skví.

 

Nechť rodí jen myšlenky leknínům podobné

– tak čisté a tak krásné,

jež jako poslové jara rozletí se do všech stran,

nechť plamen Světla v srdci tvém nikdy neuhasne

a stráží poklad, jenž milostivě byl ti dán.

 

Jen opatrně, krůček po krůčku se k němu přibližuj,

na jeho vzácnou křehkost pamatuj.

Něžně odhrň závoj, jenž jej halí,

a uchop jej do svých dlaní.

Ptáš se nyní zcela jistě,

jaký poklad že se skrývá na tom místě:

je jím ryzí, čistý cit,

jenž jako okvětní plátek lilie bílé jemně se zachvívá

a nezkalenou Pravdu tobě odkrývá.

 

Stačí jen chtít

tento vzácný poklad ve svém nitru objevit,

vznešené hodnoty ctít,

život službě Nejvyššímu zasvětit.

 

Pečuj o svěřený ti poklad, ženo,

s velkou láskou, pokorou a něžností.

Netušíš, jak velké dostala jsi věno,

jež spojuje tě s věčností.

Všechny strasti, co na pozemské pouti tě potkají,

s jeho pomocí jako sníh na jaře roztají.

 

Tentam je mráz a chlad teskného předjaří,

v tvém srdci pochodeň lásky a vděčnosti plane,

tvář i pohled tvůj nebeským jasem se rozzáří

a ty se slzami v očích voláš: „Děkuji za vše, Pane.“

 

 

M.B.