Poslední den v roce zvláštní kouzlo má,

vzácnou příležitostí k novým rozhodnutím být se zdá.

Člověk zpět se ohlíží

po uplynulém dění,

hodnotí a bilancuje,

věří a doufá, že se jeho život s novým rokem změní,

že najde řešení všech potíží,

s nectnostmi a zlozvyky že skoncuje.

Jeden rok odchází

a druhý na dveře již klepe,

kéž našemu duchu odvaha ke změně neschází

a srdce pro Světlo jen tepe.

Děkujeme za vše krásné, co nás v uplynulém roce potkalo,

za všechny dary, jichž se nám milostivě dostalo,

za chvíle, kdy naše srdce plesalo.

Poděkujme však i za chvíle těžší, nepříjemné,

jež pro nás zkouškou byly,

abychom odhodili všechno temné

a v světlém chtění zesílili,

prokázali věrnost, již jsme přislíbili.

Nepoddávejme se však lítosti, to nic platno není,

z chyb vezměme si poučení

a vykročme s novým odhodláním vpřed

a napněme k světlému cíli všechno chtění,

by lepšími jsme byli my i celý svět,

by dosáhli jsme harmonie, zušlechtění,

by svět byl zase plný lásky, plný krás

a celé Stvoření radovat se mohlo z nás.

Opět nový rok nás vítá,

nespočet možností k růstu a tvoření nám skýtá,

vejděme do něj s radostným očekáváním, nadějí a odvahou

a kráčejme dál s důvěrou,

že světlé bytosti tu s námi jsou

a v těžkých chvílích pomohou.

Vznešenou touhou sloužit Světlu nechme se neomylně vést

tou nejkrásnější ze všech cest,

na jejímž konci pravý domov náš nás očekává

a velkou naději v nás vkládá.

Staňme se pravými lidmi, korunou Stvoření

-  jen k tomu upněme své toužení,

vybudujme si Ráj již zde na Zemi.

M.B.