Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek. Člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaží protlačit tělo tímto malým otvůrkem. Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, že se dostal tak daleko, jak mohl a že už se dál dostat nemůže.
Člověk se tedy rozhodnul motýlovi pomoci. Vzal nůžky a zámotek rozstřihnul. Motýl se z něj pak snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštělá křídla.
Člověk pokračoval v pozorování, protože čekal, že se křídla každou chvíli rozevřou, zvětší a rozšíří, aby byla schopna nést tělo motýla a aby byla pevná.
Nic z toho se nestalo. Motýl ve skutečnosti strávil zbytek svého života lezením se svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopen létat.
Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, že omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopen létat, až se jednou ze zámotku osvobodí.
Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme. Pokud by nám bylo umožněno jít životem bez překážek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat.
Chtěl jsem sílu a dostal jsem potíže, aby mě posílily.
Chtěl jsem moudrost a dostal jsem problémy, abych je řešil.
Chtěl jsem blahobyt a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat.
Chtěl jsem odvahu a dostal jsem překážky, abych je překonal.
Chtěl jsem lásku a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal.
Chtěl jsem výhody a dostal jsem příležitosti
Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl, ale dostal jsem všechno, co jsem potřeboval….
