Pouta

10.02.2020 12:12

 

Ze země vzešel strom, aby byl radostí Slunci. Buď jím. Ať kořeny pijí vodu země a větve hasí žízeň po Světle. Jsi synem Světla a Země. Světlo je tvůj Otec a vede tvé větve vzhůru. Zem je Matka. Skrze její oporu a náruč rosteš. Ona je tvým odpočinkem a živí tvé tělo. Skrze ni se učíš poznat Otce. Jsi živ její krásou, ona se raduje, když voníš ke květinám a jíš její plody.

Otec vložil život do náruče Matky. Všechno, co je z nich, je dobré a je ti dáno pro radost. Kdo říká, že pokrm od Otce je čistý a chléb země nečistý, je slepcem, který mluví o Slunci. Toužit po Světle, ale odvracet se od pozemského, znamená Světlo nespatřit. Hledáš Otce a zavrhuješ Matku? Jsou jedním. Nevíš-li to, kam vlastně jdeš?

Buď rackem, který pluje oblohou. Let vzhůru je radost, ale i ptáci odpočívají na zemi. Nebe i zemi miluj jako sebe sama. Tvé bytí duše i těla je strom Života. Je plodem Lásky mezi nebem a zemí. Otec, Matka a Syn jsou jedním.

Nerozděluj věci na dobré a zlé, neboť jsou jen dobré věci. Oheň je dobrý, pochopíš-li, proč ti byl dán.

Každé poznáni, cit, věci, sex a vše, co potkáváš, je dobré. Nenazývej zlým dar, který neumíš přijmout. Utíkáš před ním, nebo jej vyhledáváš, a tím si navlékáš pouta.

Pouta jsou zlá, ne dary. Také pouta jsou však Cestou Světla, neboť skrze pouta se rodí svobodný Boží Syn.

Kéž tě oheň nepřichází spalovat, ale sví­tit a hřát. Spatři jeho světlo a tvůj strach bude zapomenut. Nejsou špinavé věci. Peníze jsou dobré a čisté, pochopíš-li proč přicházejí. Nechtěj je vlastnit. Vždyť i tužba je druh vlast­nictví a ten, který vězní přítele, zůstane sám.

Oheň je dobrý, ale kdo hromadí oheň v domě, sklidí požár. Voda tiší žízeň, ale nepus­tíš-li jí kam ji vede Srdce, odplaví i to málo, co máš. Oheň je darem života, nepřeměníš-li ho v pouto. Poznání je vodou, která tiší žízeň, ale stane se ti pouští, chceš-li ji vlastnit. Nestarej se o zítřek. Otec i Matka nad tebou bdí a dají ti vody i ohně kolik potřebuješ. Věř jim. Nech se vést. Oni jsou tvým bohatstvím, ne jejich dary. Co máš z toho, když darovaný pokrm úzkostli­vě držíš na svém stole? Jídlo se zkazí a ty zůsta­neš o hladu. Ber, co je ti dáno a nevězni, co odchází. Vždyť Matka i Otec ti také zítra dají, co budeš potřebovat. Svíráš-li v obou dlaních shnilá jablka, do které dlaně chceš dostat čer­stvá? Kdo nepřijímá stejně lehce, jako opouští, je jako ten, který má obě ruce plné, ale hladové Srdce.

Všechno můžeš přijmout za svého hosta. Krásu, peníze, přátele i moudrost, ale jen svobodný přítel ti přinese radost. Nemůžeš vlastnit své hosty. Nech je přicházet i odcházet.

Vítej je úsměvem a úsměvem se rozluč. Aby tě zítra navštívili znovu. Raduj se z květů a nepřestávej vidět jejich krásu, když vadnou. Neboť všechno, co vlastníš je kamenem na tvém hrobě. Z vlastnění jsou touhy i strach. Ženou tě z náruče Matky do pouště a jako noc ti přikrý­vají Světlo. Je však Cesta, která je Život. Když se naplní čas, každý odejde do pouště, aby byl pokoušen ďáblem. Spatří však tvář svého Otce.

Nikdo nepozná moudrost darů Lásky, kdo je před tím nezahodí, aby je druhý den omyl slzami a již nehladověl. Neboj se, že nedostaneš sílu shodit svá pouta. Jsi jako strom nesoucí ovoce. Až bude zralé a příliš těžké, přijde Pán sadu a zbaví tě jejich tíhy. Jablka jsou darem pro jabloň. Přijmi je. Až přijde čas je odložit, sama opadají. Žij tím, co je dnes. Uvěř, že tě miluji svobodného i spoutaného. Vždyť vím, že jenom ten, který vyšel z pout, pozná Svobodu.

Poutají tě věci, pocity i city, pokrm, sex, slova, sláva a poznání. Věci se rozpadnou, pokrm se vrátí zemi a sex zmizí se stářím. Pocity jsou dýmem, který rozfouká vítr a sláva mýdlo­vou bublinou. Slova dozní a poznání rozum pohasne. Přátelé, milenci i děti odejdou, až při­jde čas.

Nepoutej se k řece, nezastaví svůj proud. Najdi zdroj vody. Hledej, kde pramení radost sexu, kde nehasnou city, a moudrost je věčná. Poznání zapiš v Srdci, abys nebyl vyhnán na ulici, až se rozum unaví. Kdo zná pramen, netrpí žízní.

 

 

J.L. Cesta srdce