Pozemské a duchovní ...

07.12.2015 12:44

Proč se v posledních desetiletích tak velmi výrazně prohlubuje propast mezi pozemským a duchovním světem? Jestliže se chceme zabývat s vážností tímto tématem, pak zjistíme velmi záhy, že ono zmíněné vzdalování se pozemského světa od duchovního odvíjí se především od dnešního všeobecného uchopování a přemýšlení lidmi o pojmu "duchovní". Odsuneme-li pak stranou nejhlavnější příčinu, která spočívá v nezájmu dnešní doby o cokoliv, co nemá ihned bezprostředního racionálního přínosu a užitku, potom zjistíme, že oddalování těchto dvou světů je z velké míry způsobeno také následkem výkladů světových náboženství o všem duchovním, tedy o tom, co je pozemskému zraku neviditelné.

 

Zmatenost, jaká v popisech duchovních světů u jednotlivých náboženských směrů z největší části panuje, musí nakonec vyvolávat u každého poctivě zkoumajícího jen úsměvné, často však také znavené odmítnutí. V žádném případě tyto výklady nepřináší hledajícím očekávané občerstvení a posilu v širším účinku. Většina výkladů o stvoření světa, tak jak jsou ještě i dnes předkládány veřejnosti světovými náboženstvími, nemohou ve své původní podobě souhlasit se stále novějšími poznatky vědy o hmotném světě a jeho vzniku. Zjištění vědy, že i daleko ve vesmíru zůstává stále jen bezživotná pustina mezihvězdných vzdáleností, otřáslo právě v posledních desetiletích silně dosavadní představou mnohých věřících hluboce přesvědčených o existenci duchovních světů - nebes s přítomností andělů i samotného Tvůrce a Boha přebývajících nedaleko od naší planety. Ačkoliv tato naivní představa vyžaduje již opravdu velkého popření všeho zdravého uvažování, je přesto stále ještě velké množství náboženských a duchovních směrů, kterými je přibližně něco takového trvale očekáváno.

 

Společně se zmíněným, vědeckým nahlížením na hmotný svět, tak dnes nejvíce podkopává úsilí hledajících v poznávání duchovních světů právě skutečnost, že i po všech nezpochybnitelných objevech vědy nevznikla doposud u vedoucích představitelů křesťanských náboženství potřeba vážného hledání souladu starozákonního výkladu bible popisujícího stvoření světa s těmito vědeckými objevy. Pasivní postoj duchovních zástupců jeví se tak dnes na veřejnosti ponejvíce jen jako bezradnost. Tím se však také vytváří zároveň situace, kdy mnohé rádoby "zasvěcené" filosofické úvahy materialistů získávají, spolu s vědomím převahy, stále více na útočnosti a posměchu v tvrzeních o neexistenci duchovního světa. (viz. "O dialektickém materialismu" K.Marx, B.Engels, V.I.Lenin)

 

Požadavek na bezvýhradné "uvěření" v původní biblickou zprávu o díle Stvoření, jak je beze změn podmiňováno mnohými křesťanskými směry, je v této situaci snad tou nejnešťastnější možnou cestou pro spojování pozemského a duchovního života. Tento nejapný požadavek ve výsledku jen zesiluje rozpor v cítění a uvažování u mnohých hledajících. Je to doslovné podávání kamení na místo chleba všem duchovně hladovějícím!

 

Prastará zaznamenání o vzniku Nebe a Země nemohou dnes obstát ve svém až dětsky prostém zformování, ačkoliv toto obrazné vykreslení bylo pro tehdejší zralost lidstva správným a také plně dostačujícím.

 

Lidé raných dob na zemi byli schopni svým vnitřním tušením a svojí prostou vnímavostí nacházet v těchto podáních dostatečnou oporu pro živoucí spojení s duchovními světy. Také oporu pro vážné a úctyplné respektování samotného Stvořitele. Dnes však jsou u největší části lidstva tyto schopnosti jemnějšího vnímání přehlušeny vyvinutým rozumovým způsobem myšlení. Školené rozumové uvažování, po generace pěstované k pozemskému uplatnění, je dnes natolik silné, že vše čtené a slyšené je námi již zcela automaticky nahlíženo jedině přes hmotné nazírání světa. Tím však zároveň dochází ke stále většímu uzavírání se lidstva vůči chápání všeho pozemsky neviditelného.

 

Následkem toho se tak stalo samozřejmostí, že většina lidí dnes směřuje svou pozornost jen na pozemské. V protivenství všemu duchovnímu rozšířil se tak zde na zemi ubíjející, hodnotově jalový materialismus. Téměř již neproniknutelný kruh hmotného obklopil všechno duchovní cítění v člověku, aby následně na to vyvolal v lidské společnosti nárůst nespokojenosti, štvaní, nedůvěry a beznaděje.

 

Přitom však není a také nikdy nebyl zde důvod pro vážný rozpor mezi věcnými poznatky vědy o hmotném světě a skutečností, že i tato dnes tak důsledně vědecky prozkoumaná "těžkopádná" hmotnost je přirozenou součástí velikého díla Stvoření!

 

Duchovní světy, jak to již sám pojem duchovní naznačuje, nemohou mít svým látkovým druhem ničeho viditelně společného se zdejší hmotou vesmíru. Duchovní přece není hmotné!

 

Duchovní část Stvoření i spolu s tak často zmiňovaným rájem, nemá nic souvisejícího se zdejším vesmírem. Nikdy zde nic v tomto smyslu látkové stejnosti nebylo a také vědou předpokládaný vznik tohoto vesmíru se ve skutečnosti odehrál přibližně tak, jak je to dnes obecně známé.

 

Slova bible o výstavbě Stvoření platí proto na prvním místě především pro duchovní část, která je vysoko nad hmotou!

 

Zdejší hmotný vesmír je až teprve později vzniklým oddílem velikého Stvoření, jež však přitom vzniklo Vůlí Jednoho Stvořitele. Stvořitele, který samotný je však ve své dokonalé vznešenosti a nádheře netušeně vzdálen od této země i celého nám poznatelného vesmíru.

 

Není zde tedy ve skutečnosti žádného zásadního rozporu mezi současným poznáním vědy o hmotě a vědomím toho, že duchovní úrovně a světy jsou stále týž, neměnné, takové, jak o nich hovořily ve svém uctívání již dávné národy na zemi.

 

Dnes vyžaduje to po hledajících a vážně zkoumajících jen trochu více námahy v uvažování o všem, co se nabízí. Kdo se proto spokojí s povrchností, ten v této záležitosti nezíská pravděpodobně ani v budoucnu žádného ucelenějšího poznání!

 

https://ao-institut.cz/

Ilustrace: Aneta Mišovie