Reportáž z přednášky: Jak zákony Stvoření ovlivňují naše životy

13.10.2014 12:03

Ve středu 17. září 2014 se v hradecké Prodejní galerii Kavčák uskutečnila první přednáška z cyklu SVĚT ZÁKONŮ STVOŘENÍ s názvem Jak zákony Stvoření ovlivňují naše životy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Často se nám naskýtá otázka, proč se určité věci dějí právě nám a právě v určitý čas. Abychom si na ni a spoustu dalších dokázali odpovědět, je třeba, abychom poznali zákonitosti, které řídí veškeré dění ve Stvoření, a snažili se do nich hlouběji proniknout.

Na samotném počátku bylo obrovské zářivé Světlo, které vdechlo všemu život. Vědecká teorie o velkém třesku odpovídá přesvědčení o vzniku Stvoření slovy „Budiž Světlo“, kdy došlo k vyzáření Božské síly za hranice Božské sféry. Na vrcholku Stvoření je obrovský zářivý bod jemnějšího druhu, jenž napájí celý duchovní (a posléze i hmotný) svět ležící pod ním. Na okraji Božské sféry se nachází přenádherný hrad Světla, který vyzařuje dolů. Čím je záření dále od Zdroje, tím je ochlazenější – čím níže, tím také menší tlak. Teprve ve velké vzdálenosti od Zdroje, v hrubohmotnosti, je možné, aby se původně nevědomé lidské zárodky (pocházející z okraje duchovní oblasti zvané Ráj) vyvíjely ve vědomé lidské duchy obdařené svobodnou vůlí a směřující k dokonalosti. Síla, jež všechno pohání, je očím neviditelná, ale přesto existuje. (Ve vesmíru je na první pohled tma, ale přesto funguje.) Každý, kdo uznává tuto Sílu, v podstatě věří v Boha.

Světlo jako takové vytváří pohyb, plynutí – přináší neustálé proměny, neustálý běh. Jedním ze základních zákonů, na nichž je postaven veškerý život, je tedy Zákon pohybu. Jakmile dojde k zastavení, nastává smrt. Všechno, co se děje, má nějaký smysl – měli bychom se ptát: čemu a proč mě to chtělo naučit?

Dalším ze základních zákonů je Zákon zvratného působení. Pokud je něco vysláno, vrátí se po čase zpátky, probíhá neustálý koloběh všeho dění – vrátí-li se něco nazpět, hovoří se o tzv. uzavření kruhu. Náš duch, jenž povstává ze síly Boží, je jasný plamen, který hoří – umožňuje nám vysílat myšlenky, slova a činy – něco vyzařovat do Stvoření. Vše, co vyšleme naplněné naším chtěním, do čeho vložíme svou vůli, vše, o co prosíme, to nám bude dáno – jak již bylo moudře zaslíbeno Synem Božím Ježíšem, jenž pravil: „Proste a bude vám dáno“. Tím bylo řečeno: chtějte, tužte po něčem, soustřeďte se na to. Každá vyslaná touha se vrací zpět ke svému původci. Jelikož však často vyzařujeme neutrální sílu i do věcí špatných, nastává koloběh špatných věcí. U lidí usilujících ke Světlu je tento koloběh kratší, následky se jim vracejí rychleji, zatímco materialistům, u nichž jsou záchvěvy pomalejší, se vše vrací později – někdy až na sklonku života. Často se o tomto zákonu hovoří též jako o karmě, osudu nebo zákonu akce a reakce, který dobře známe z fyziky.

Ve vesmíru je vše „ve smíru“ – vše plyne podle daných zákonitostí. My všichni pracujeme s neutrální Boží silou a přitahujeme k sobě následky svého konání. Navíc život v hrubohmotném světě není izolován od ostatních úrovní ve Stvoření, nýbrž je s nimi v neustálém propojení. Teď jsme však tady a máme naplno prožít tento život, jenž je do jisté míry předurčen nitkami zvratného působení. Zákony totiž hledí na to, jak každého, kdo s nimi není v souladu, vyléčit, aby jeho duše byla zářivější a krásnější. Každý je neviditelnými vlákny přitahován, aby se jednou vrátil domů do přenádherných oblastí Ráje.

Ve Stvoření dále platí Zákon tíže. Náš duch cítí, zda je svobodný, ničím nespoutaný a chce se mu letět vzhůru, či zda jej něco tíží, zda je obtížen hmotou či těžkými karmickými vlákny. Již zde na Zemi je možné, aby se napojil vzhůru do jakékoli úrovně, tam načerpanou zářivost a posilu přenesl sem a žil světlý život. Důležité je vyvarovat se jakékoli závislosti na hmotě – nelpět na ní – toto zatížení si svým vlastním rozhodnutím vytváříme sami. Ne nadarmo se říká: Mějte hlavu v oblacích, ale nohama stůjte pevně na zemi. Je třeba zde nalézt rovnováhu, harmonii. Lidský duch musí umět žít ve hmotě a ovládat ji, ale má se snažit žít tak, aby se mohl vrátit do svého skutečného domova.

Zde ve hmotě existuje tisíce zákonitostí, protože základní Zákony se s rostoucí vzdáleností od Světla dále dělí na další a další. Ty nejzákladnější jsou však obsaženy v Desateru = 3 hlavní zákony + 7 dalších. Pojetí těchto zákonů jako přikázání je však mylné – pravý vzlet nenastává strachem, nýbrž láskou. Všechny zákony se směrem vzhůru slučují v jeden jediný Zákon – pramen života, Světlo, Pravdu, která je vždy dosažitelná, jen když budeme chtít.

 

  1. Věř v jediného Boha a neklaň se před ničím jiným

Tento zákon nás nabádá k tomu, abychom využili všech svých schopností k poznání a procítění velikosti Stvořitele a neupřednostňovali v životě nic jiného. Bůh slibuje věčný život – věčné čerpání zářivé síly – všem, kdož k němu celou svou bytostí usilují. Člověk zcela přirozeně miluje Zdroj všeho života a Světla – „sotva může nenávidět slunce“. Je třeba jen sejmout pásku a otevřít své duchovní oči, začít používat vše, co máme k dispozici – i oněch dosud nevyužívaných 90% kapacity mozku.

  1. Nenech si Boží jméno znesvětit, abys Jeho sílu mohl používat

Propojení se silou Stvořitelovou by pro nás mělo zůstat posvátným – pokud nám Jeho jméno zevšední, klíč k živoucí síle se zlomí a nemůžeme jím již otevřít bránu k ní. Nestačí o Světle jen vědět, ale je třeba si propojení s ním uchovat v sobě čisté a krásné - jako svátost. Měli bychom se naučit pracovat s obrovskou silou, kterou máme k dispozici – umět se s ní spojovat, čímž bude vzrůstat náš obdiv k ní a naše láska.

  1. Svěť sváteční den

Tento zákon nám praví: „Aby ses udržel volný, člověče, hluboce se alespoň jedenkrát za týden spoj se světlými úrovněmi - zanech pozemského shonu, usedni a načerpej shůry – tím také zjistíš, zda ses v uplynulém týdnu něčím nezatížil – například tím, že někomu něco nemůžeš odpustit“ (v takovém případě se pak člověk setká s dotyčnou osobou znovu v příštím životě). Pokud někomu ublížíme, máme to napravit – byť i jen omluvou, pohlazením apod. Je třeba též přijmout skutečnost, že se i druzí mohou polepšit a chtít vše napravit, proto i my musíme odpustit, aby mohlo být odpuštěno nám.

V sedmém dni v týdnu bychom měli odložit všechno chtění čehokoli pozemského.

Budou-li se lidé více blížit ke Světlu, najdou k sobě cestu i různá náboženství. Jen díky nynější větší vzdálenosti od Světla je možná taková různorodost a rozporuplnost.

Nejzákladnějšími zákony ve Stvoření jsou jednak uvedené tři Zákony z Desatera a dále pak tři již zmíněné zákony – Zákon pohybu, zvratného působení a tíže, jakož i čtvrtý zákon – Zákon přitažlivosti stejného druhu. Tento zákon působí nejen fyzikálně na hmotu – tedy že se např. člověku nenarodí kočička či pejsekJ, ale především duchovně: k ženě je v těhotenství přitahován druh lidské duše dle jejího vnitřního naladění – proto je velice důležité, s kým se v první polovině těhotenství, než se duše do připravovaného tělíčka inkarnuje, stýká – kdo ji tzv. ladí. Duše nevznikají až v okamžiku početí, nýbrž v duchovních sférách, odkud sestupují k nám do hmotnosti, aby zde vstoupily „do školy“, neboť zde se právě díky přítomnosti různorodých duší mohou nejvíce naučit (na onom světě již duše plně podléhá Zákonu přitažlivosti stejnorodého a Zákonu tíže – je zákonitě tažena do oblasti stejnorodých lidských duchů). I zde na Zemi můžeme pozorovat působení tohoto zákona – vždy se k sobě druží lidé s podobnými zájmy, podobného ladění. Rovněž platí, že silnější přitahuje slabší. Jsme-li v něčem slabší, něco ještě zcela neovládáme, jsme přitahováni k někomu silnějšímu, kdo nás to může naučit. Když se pak slabší stane silnějším (či stejně tak silným), opouští gravitační pole té které silné osobnosti.

Můžeme si též všimnout, že lidé v rodině si jsou něčím velmi podobní, jsou v něčem stejní. Mají se od sebe navzájem učit a pomáhat si. Dítě také nemusí být méně zralé než rodič – mnohdy se snáze dokáže zbavit něčeho špatného a rodič si z něho může vzít příklad.

Zbýváme-li se nějakou myšlenkou, začne k nám též přitahovat podobné myšlenky a lidi, kteří nám mohou pomoci k jejímu uskutečnění. Naše myšlenky jsou důkazem, že i my sami můžeme tvořit. V mlčení naše myšlenky postupně sílí – pokud něco chceme, začnou se kolem nás objevovat lidé, kteří nám to dají. Trvá to zhruba tři měsíce, než to uzraje a než se to k nám vrátí. Takto přichází všechno, po čem začneme toužit.

Musíme se však smířit s tím, že v našem životě nikdy nebude nic stabilního, vše podléhá neustálému pohybu a proměnám. „Život je jako řeka, kterou plujeme – zlaté rybky nám vždy donesou to, co chceme – buď připlují s nic, nebo s něčím“. Není naším úkolem nechtít nic hmotného, ale máme moudře hospodařit se vším a zároveň zůstat volní – udržet vše v harmonii.

Vývoj si musíme osahat sami, nikdo jiný to za nás neudělá, může nám jen ukázat směr, cestu. Máme v sobě obrovskou sílu, která umožňuje povznést se do výšin, nebo se upoutat do hmoty. Vše záleží na našem svobodném rozhodnutí.

Ve vesmíru vidíme zákonitosti, které probíhají v celém Stvoření – tedy i rozklad. I ve Stvoření je bod, kde se vše hmotné či s hmotou svázané rozkládá a vrací se zpět rozložené na částečky. Tohoto bodu bychom se měli vyvarovat – pokud by se lidský duch dostal až k němu, přestal by existovat jako vědomá bytost a bylo by z něho strháno vše, co si svým postupným vývojem vyzískal, musel by se do Ráje vrátit opět jen jako nevědomá jiskra, nevědomý lidský zárodek.

Svým chtěním člověk vytváří spojení do nějaké úrovně – s čím se dobrovolně spojíme, to bude zákon vykonávat. Pokud si řekneme: mně to stačí, pak chceme jen toto, jinak bychom hledali cesty, jak dosáhnout něčeho jiného, lepšího. Sami si vytváříme hranice – pokud se chceme dostat ze sevření, musíme tyto hranice zbořit. Je velmi důležité podívat se na situaci, v níž se právě nalézáme, neutrálně jako nezávislý pozorovatel.

Zlé činy, jež jsme vykonali, nás zatěžují jako koule na noze. Zatoužíme-li něco napravit, přitahujeme k sobě nitky, které nám to pomohou odčinit – např. se s daným člověkem setkáme. V tom případě bychom neměli spekulovat, co si o nás pomyslí, když se s ním dáme do řeči a třeba se mu po letech za něco omluvíme – my jsme tu situaci přivolali do svého života a máme se té příležitosti chopit. Když něco chceme, musíme Stvoření dokázat, že to opravdu chceme – musíme buď dokázat, že chceme jít dál nastoupeným směrem, nebo vše přehodnotit a směr změnit.

Všude kolem nás je vidět řeč zákonů Stvoření – řeč Boží. Okolní svět k nám promlouvá jako otevřená kniha. Máme poznávat, proč jsme tam, kde jsme, a jaké máme úkoly, ujasnit si, jací bychom z tohoto světa chtěli a měli odcházet. Lidé, kteří takto uvažují a působí v souladu se zákony Stvoření, jsou pracovití, vnitřně rozpohybovaní lidé.

Utrpení nás vede k tomu, že bychom měli něco pochopit a najít v životě nový směr. Zákony nám vždy najdou něco, co se máme naučit, a vždy nám přinesou ovoce našeho konání. Naše zůstává jen to, co hluboce prožijeme. Každý má nějaký vnitřní duševní život, v němž prožívá. Když s někým spoluprožijeme jeho bolest apod., je to, jako bychom ji prožili sami a nemusíme ji už zažít „na vlastní kůži“. Pokud někdo na svém vlastním prožití neumí prožít takovou hloubku, onemocní mu třeba dítě, o které bude starostlivě pečovat.

Náš vývoj směřuje k ušlechtilé bytosti naplněné Světlem a usilující o zkrášlení a povznesení všeho kolem sebe. Tady na Zemi bychom měli začít a po smrti v tom pokračovat. Duch nepotřebuje spát – může se pohybovat v záchvěvech síly.

Vše slyšené si máme sami ověřit a vyzkoušet ve vlastním životě, abychom sami nabyli přesvědčení, zda to tak opravdu funguje.

Snažme se nebýt spolupodílníky činů, které si druzí nezaslouží. Na druhou stranu můžeme spolu-pomoci, aby byl člověk „vyléčen“ – aby poznal a mohl se změnit. Zároveň je třeba poprosit Sílu o ochranu - vytvořit si ochranný štít a vyslat světlý urychlující proud.

Každý den chceme něco jiného, nového, čímž navazujeme nové nitky a napínáme do své touhy duchovní síly, které v nás jsou. Pokud by se nám již podařilo očistit se od minulých provinění, musíme dát pozor, abychom si nenavazovali karmu novou.

To, co jsme zde vytvořili, nás po smrti čeká, proto bychom se se světem, kam chceme odejít, měli spojovat už zde na Zemi. Úroveň, s níž jsme spojeni, můžeme navštívit i ve snu a načerpat v ní posilu pro svůj každodenní život.

Tím, že jsme na daném místě, kde probíhá určité dění, stáváme se jeho součástí. Když se blíží nějaká nebezpečná situace, které bychom se mohli a měli vyhnout, varuje nás náš vnitřní hlas. Pokud bychom tam z nějakého důvodu měli být, nic nás nevaruje.

Pokud se s někým dostaneme do konfliktní situace, nikdy bychom se neměli snížit na jeho úroveň, nýbrž si podržet vyšší stupeň.

 

Světlo je silnější než cokoli jiného. S Jeho silou se můžeme postavit proti všemu – a změnit okolnosti, v nichž žijeme. Síla miluje všechny bytosti stejně a spravedlivě, proto jim neustále umožňuje proměnu. Jen lidé si vybírají, zda tato proměna bude k lepšímu či horšímu.

Důležitý je vlastní pohyb a převzetí odpovědnosti za svůj život, při plném vědomí uvedených zákonitostí, jimiž se řídí naše životy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Již nyní se těšíme na druhou přednášku téhož přednáškového cyklu, jež se uskuteční ve středu 22. října 2014. Bude pojednávat o dalších zákonitostech, mimo jiné o Zákonu rovnováhy mezi dáváním a braním (disharmonii vytváří ten, kdo chce jen brát – ať již v malém, či celosvětovém měřítku; abychom mohli dostat, musíme nejprve dát).

 

Účastnice přednášky M.B.