Reportáž z přednášky - O Zákonu zpětného působení

13.04.2015 13:14

Ve středu dne 28. ledna 2015 se v Hradci Králové uskutečnila přednáška nazvaná O Zákonu zpětného působení a osudových vláknech jednotlivců a celého světa.

S vědomím účinků Zákona zpětného působení bychom se měli naučit vždy vidět dopředu, kam naše rozhodnutí povedou. Každý den se rozhodujeme, kterou cestou se vydáme…

Pověděli jsme si i o tom, jak zmíněný zákon působí v rodině: na základě přitažlivosti stejného druhu jsou do ní zákonitě přitaženy duše, které si jsou něčím podobné nebo které se mají vzájemně něco naučit. Rodiče často vidí na svém dítěti, jací jsou oni sami (dítě jim nastavuje zrcadlo), nebo jaká byla matka v době těhotenství, jak byla naladěna. Velký vliv na celkové naladění rodiny má to, čím se její členové zabývají. Dítě se od svých rodičů učí jako od svého vzoru, proto se též říká, že jablko nepadá daleko od stromu. Rodiče často pozorují, že dítě dělá tytéž chyby jako oni, když byli mladí, a vše prožívají s nimi. Pokud se však v dané věci již změnili, mohou dítěti pomoci záležitost zdárně vyřešit. Pokud ji však ještě zvládnutou nemají, dítě se od nich odlučuje – říká si, že ono to udělá jinak.  To, jak my zvládneme různé životní situace, se k nám od druhých vrací – buď jako dík, nebo jako obrácení se zády. Podobně jako v rodině je tomu s celými národy. Ten, kdo přichází odjinud, pozoruje a učí se, jak národ, do něhož přišel, žije – učí se znát jeho zvyky a kulturu, což spoluvytváří jeho budoucnost.

Z důvodu zachování spravedlnosti se vše, co od lidského ducha vychází, po čase opět k lidskému duchu vrací, aby poznal následky svého konání a poučil se. Zpětné účinky mají sloužit ke zlepšování (dnes je tomu tak spíše jen ve světlých světech).

Seznámili jsme se se třemi vlákny zvratného působení – jsou jimi:

• hrubohmotné činy

• slova (naše řeč)

• myšlenky

Může se stát, že každé z těchto vláken přivodí jiné zpětné působení – nejsou-li spolu vzájemně v souladu (např. pokud si člověk něco myslí, ale něco jiného říká a něco jiného činí). V této souvislosti jsme si připomněli slova Ježíšova: „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne. Co je nad to, pochází od zlého.“ Vše by mělo být jednotné, celistvé.

Jakýkoli čin vyvolává zpětný následek, akce vyvolává reakci. Budeme-li se v životě zabývat tím, zda někomu svými rozhodnutími a činy nezpůsobíme těžké prožívání, budeme konat správně.

Jedinou skutečnou protiváhou proti vypjatým událostem ve světě (vraždění, islámskému extremismu) je formování pravého lidství. Zabíjení je proti zákonům Božím. Základním požadavkem vloženým do Stvoření je „zachovávej mír a spravedlnost“ – válka tudíž není správná. Často lidé reptají a ptají se, jak je možné, že Bůh toto všechno dopouští. Lidští duchové však mají svobodnou vůli a Bůh jim ji ponechává. Člověk sám rozhoduje o tom, jaký bude osud celé Země. Činům vždy předcházejí myšlenky a slova. Osud jednotlivců i národů je vázán na tři zmíněné síly, s nimiž pracují. Důležitá je též schopnost napojovat se na světlé světy – tohoto spojení je třeba dosáhnout a udržet si je. O cokoli usilujeme, k tomu si vytváříme propojení, až se nám to, oč usilujeme, nakonec podaří a dá se říci, že to vlastníme – to je zákon. O cokoli prosíme, to nám tento Zákon dá, ale musíme tuto schopnost v sobě otevřít – být vytrvalí. Rozum je však vázán pouze na hmotnost – myšlenky nás tudíž s duchovním světem nikdy nespojí, to dokáže jen cit, jenž je projevem ducha.

Pokud se člověk zdokonalí, může se navrátit do svého domova – na základě přitažlivosti stejnorodého, neboť nemůže zůstat v jinorodém prostředí.

Něco se nám vrací, protože jsme my někomu něco způsobili, a máme tak prožít následek svých činů. Někdy se však dostaneme do situace, kdy se něco stane proto, že jsme neuposlechli své vnitřní tušení – varování před nebezpečím (např. že budeme okradeni, že nás někdo přepadne apod.). Ženy mají tento smysl vyvinutější. Zákon zvratného působení na nás také může plně dopadnout, jsme-li takzvaně v nesprávný čas na nesprávném místě (ač nás něco nabádalo, abychom tam nechodili). Máme-li takový nepříjemný pocit v autě, je nejlepší zastavit a člověk se pak dostane jakoby do jiného proudu.

Lidé, kteří pracují v témže zaměstnání, se vzájemně ovlivňují – působí na sebe. To, s kým se přátelíme, nás zpětně formuje. V určitých případech je dobré si říci: „Opravdu chceš mezi nimi být?“

 

 

Vzájemná provázanost funguje i mezi státy v rámci nějakého společenství – např. Evropské unie. To, na čem se dohodnou europoslanci v Bruselu, zpětně ovlivní život v každé zemi – tedy i jednotlivce. Kdyby se EU pustila do nějakého střetu, budeme spoluodpovědní. Měli bychom hledět na čestnost národa, s nímž se spojujeme, abychom nebyli strženi k něčemu nečestnému. Závislost na výrobcích z Číny, Koreje apod. vede k nedostatku pracovních příležitostí – k nezaměstnanosti u nás a k rozkladu celé společnosti. Pokud se národ nesnaží rozvíjet svou kulturu, upadá. V současné době extrémně sílí pozice 2-3 národů na úkor ostatních, čímž vzniká nerovnováha. Jakékoli zneužívání jiného národa je špatné a vyvolává odpovídající zpětné působení. Toto zpětné působení lze zřetelně pozorovat u národů, které v minulosti kolonizovaly jiné země a zneužívaly jejich obyvatelstvo – např. u Anglie, kde došlo k přílivu velkého počtu Indů do země a k míšení rasy. Francie kolonizovala severozápadní Afriku a začali do ní proudit muslimové, kterých je tam již velké procento, a vznikají četné problémy. Němci, kterých bylo po 2. světové válce málo, si začali zvát na méněcenné práce Turky, protože se považovali za nadřazené – a nyní se i do této země vrací zpětné působení, Turci se učí od Němců. Pokud jich časem bude v Německu většina, budou se chtít připojit k Turecku, jako se dříve chtěly připojit Sudety k Německu, protože v nich německé obyvatelstvo mělo většinu. (Tyto tendence byly znatelné již v roce 1918, ale Masaryk je potlačil. Naplno se projevily až o dvacet let později.) Pokud někdo vyřkne, že něco chce, dříve či později se naskytne situace, kdy je to možné uskutečnit. Německý národ již není podporován, aby jako národ tady na Zemi zůstal – za to, že rozpoutal 2. světovou válku a způsobil tolik utrpení.

Když byl židovský národ v egyptském vyhnanství, byl k němu vyslán zachránce – Mojžíš, který jej posléze přivedl do Země zaslíbené. Byla uzavřena smlouva s Hospodinem, jejíž součástí byl příslib, že pokud budou židé věrni Bohu, Bůh je rozmnoží a ochrání, ale pokud budou nevěrni, budou rozprášeni do celého světa. V určitém bodě se do tehdy duchovně nejvýše stojícího národa na Zemi narodil Ježíš, Boží Syn, a židé ho nechali zavraždit. Volali: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ Zavražděním Ježíše byla rozvázána smlouva, kterou uzavřel Mojžíš, a v budoucnu byli židé Římany křižováni a i nadále pronásledováni. Kvůli volajícímu davu na ulici nesl zodpovědnost celý národ. Nejvíce tehdy zklamali a selhali ti, kteří národ vedli – kněží a farizeové. Kdyby však zůstal kruh kolem Ježíše pevný, k ukřižování by nedošlo. Apoštolům byl přidán praduchovní plamen; být apoštolem = být vzorem pro celé lidstvo. Každý z apoštolů vytvářel vzor pro jednu dvanáctinu lidstva. To, jak se zachoval jeden z dvanácti, znamenalo celou budoucnost pro jednu dvanáctinu lidstva – pro lidi ovlivněné vzorem Jidášovým je těžší najít cestu do duchovního světa – převládá u nich rozum a je pro ně snadné nabýt bohatství. Čím však více rozumu, tím těžší je nechat mluvit ducha. (Ženy jsou citovější, ne tak rozumové, a tak snáze dosahují spojení s duchovními světy.) Z hlediska zodpovědnosti však nevíme, zda jsme tehdy sami nevolali „ukřižuj!“ a zda také neneseme svůj díl odpovědnosti za to, co se stalo. Tímto způsobem lze vysvětlit jev nazývaný „stigmata“ – lidé, u nichž se objevují, mají podobné prožívání jako Ježíš na kříži. Odpověď na otázku Proč? zní, že s tím byli spojeni a neměli soucit s utrpením na kříži, posmívali se („Jsi-li Syn Boží, pomoz si sám, zachraň sebe i nás.“). Stigmata se vyskytla i u Františka z Assisi, ale ke konci jeho života zmizela, neboť svou vinu vyrovnal svou nesmírnou láskou ke Stvořiteli.

Způsob, jakým se křesťané zachovali během křižáckých výprav, dal v muslimech vzniknout přesvědčení, že křesťané jsou nevěřící psi (když muslimové zvítězili, tak křesťany nepozabíjeli, ale jen je vyhnali – na rozdíl od chování křesťanů). Kdyby se tyto kultury vzájemně obohacovaly a nechtěly jedna druhou potírat, mohl by vzniknout jen obdiv. Arabové uznávají Ježíše jako proroka – nemají důvod si nevážit křesťanů, pokud se křesťané budou podle toho chovat.

Nyní se ve světě chystá nějaká válka. Velmi důležitý je způsob, jak budeme odporovat národu, který chce zničit naši kulturu. Pokud se islám sníží k bezhlavé zvířeckosti, přivodí si tím velké karmické zpětné působení. Obranná válka je v pořádku, ne však útočná. Je třeba, aby Saúdská Arábie zaujala postoj vůči islámskému státu – měli by si zjednat pořádek mezi sebou. Jakmile se vmísí, zaútočí západ, bude to důvod k sjednocení arabského světa.

Dle Zjevení Janova (od Jana Křtitele, vznik po zavraždění Ježíše, kolem r. 100 n.l.) měla být Země zničena (dle Zákona zpětného působení). Ježíš však na kříži zvolal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“, čímž změnil osud lidstva a zároveň se lidem dostalo pomoci, aby již věděli, co činí. Bylo k nim vysláno obrovské množství světlých duchů (140 tisíc), kteří měli lidstvo učit. Ve Zjevení Janově se mluví o boji mezi Světlem a temnem. Pojem ARMAGEDON označuje konec stávajícího světa (ne však planety). Hovoří se tam též o boji s Luciferem a jeho spoutání na dobu tisíce let, aby již nesváděl lidi a ti se mohli navrátit ke správnému způsobu života. V odpověď na Ježíšovu prosbu se sem po dobu dvou tisíc let rodili lidští duchové, aby pomohli světu a zjistili, jak zajistit vítězství Světla. Temno se však též připravovalo a svádělo světlé duchy z jejich cesty. Vše vyvrcholilo ve 30. letech minulého století, kdy lidstvo přinášené vědění nepřijalo a vysoké pojmy byly zneužity Němci za 2. světové války. Německý národ měl nitky do všech zemí a měl vědění rozšířit. Byl však sveden z cesty a nyní jde vstříc svému osudu.

Aby mohla vzniknout Tisíciletá říše, musí nejprve proběhnout Soud = zúčtování, kdy se má vybouřit karma lidstva. Soud je Světlem stlačované to, co lidstvo chce a plodí, k vyžití. Není to trest, ale pouze spravedlivé zvratné působení. Vše se má lidstvu vrátit, aby poznalo, kam to dopracovalo, abychom se zbavili mylných cest, než vstoupíme do Tisícileté říše míru. Žel většina lidstva se chce ubírat neušlechtilými cestami. Demokracie naslouchající většině vede k rozkladu (neboť touhou většiny je žít v blahobytu a nic nedělat). V době Soudu jsme právě nyní – vše se zrychluje a zrychleně vrací. K Zemi se přibližuje kometa s vyzařováním vysokého druhu a vyvolává rychlé zvratné působení. Čím blíže je, tím větší urychlení. Lidé začnou být více takoví, jací jsou uvnitř, přestanou se přetvařovat. Soud vyvolá v lidech všechno, co v nich je - probouzí i to, co dlouho dřímá v arabském světě vůči ostatním národům. V islámském světě je zakázáno satelitní vysílání, protože se jím šíří mnoho nečistých věcí, Arabové si chrání svoji kulturu. Myslí si, že západní kultura je v rozkladu a že ji zachrání. Ano, západní kultura skutečně potřebuje zachránit. Do hlavních pozic států se dostávají mluvkové, ale mělo by tam být to nejlepší z toho kterého národa. Vše nyní zesiluje, nejvíce budou vyvstávat špatné věci, aby to národ viděl a chtěl s tím něco udělat. (Vše ošklivé v myšlenkovém světě vyroste – vypráví se například spousta vulgárních vtipů apod.) Aby se něco změnilo k dobrému, musí se pro to v národě pozvednout hlasy – má to však být míruplné řešení, ne revoluce. Čin je velmi důležitá věc. Má-li se něco změnit, musí dojít i k hrubohmotným činům. Bůh nám k tomu sílu dá, ale udělat to musíme sami. Český národ vše ponechává osudu, jak to dopadne. Je třeba nejen debatovat v hospodě, ale přistoupit k činu.

 Kometa měla přijít za každých okolností a přinést požehnání celé Zemi. Pro dobrého člověka je její působení posilující, kdežto na zlého člověka se bude valit jedna věc za druhou. Nejvíce tomu budou po určitou dobu unikat materialisté – brání tomu totiž protihráz vytvořená lidskou vůlí proti těmto vlivům. Je to věc síly určitého přesvědčení, ale jsme-li oslabení, stejně to na nás působí a o to větší bude náraz, až to člověka dostihne. Lépe jsou na tom lidé, kteří se tomu otevírají, jdou Světlu vstříc, řeší si jednu věc za druhou – učí se, protože pak přijde zkouška a ten, kdo se neučí, propadne.

V Zjevení Janově se píše, že „k hostině budou pozváni ti, jejichž lampa neuhasla“. Lampa = lidský duch, který nesmí být líný a spící /= spící panny/. Budoucí doba je pro ty, kteří se dokáží duchovně hýbat. Jinak je to ztracený čas – jsme tu proto, aby to duchovní v nás vyrostlo. To, kam se dostaneme po pozemské smrti, záleží na našem naladění během pozemského života. Bylo též řečeno: „Hledejte nejprve království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno.“ To znamená: rozmnožte to ušlechtilé a krásné ve vás, jedině to si odsud jednou odnesete.

Další světová válka by způsobila ztěžknutí Země prožívaným utrpením. Země by tak klesla a je možné, že by unikla z vlivu komety, jako se to stalo již za 2. světové války. Tím by hrozilo, že by pak na Zemi již ani nemohla být Tisíciletá říše.

Je třeba, abychom přemýšleli vždy dopředu, co naše jednání vyvolá. Každý neseme odpovědnost za to, jak ovlivňujeme lidi kolem sebe. Tuto odpovědnost nesou například i herci znázorňující Supermana a létajícího ševce – oba jsou nyní odkázání na invalidní vozík jako následek toho, že zřejmě mnohé děti následovaly jejich příkladu a mohly si způsobit vážná poranění. Odpovědnost nesou i zpěvačky a herečky ubíjející v dívkách stud – neboť ten, kdo nemá stud, zazdil v sobě ducha (stud = hlas ducha). Máme si uchovat stud po celý život – muži i ženy.

Je třeba již i děti poučovat obrazem zpětného působení: „Jak by ses cítil, kdyby to někdo udělal tobě?“, aby si děti situaci prožily a následně změnily své chování. Podobně to platí i u dospělých. Například ten, kdo způsobil něčí smrt (např. při autonehodě), má působit mezi lidmi, kterým někdo zemřel, nebo mezi zraněnými a umírajícími (např. na jednotce intenzívní péče), aby spoluprožil jejich bolest.

Obecně lze říci: Jaké jsou moje touhy a cíle, tam mě to dovede. Cílem každého duchovního člověka by mělo být dojít jednou do Ráje (neboť z toho důvodu jsme na Zemi). Jakmile si toto vytyčíme jako svůj cíl, začnou nám do cesty přicházet lidé a knihy, které nás dovedou k cestě, jež k tomuto cíli vede. Čistá duchovní nauka od nás požaduje neustálý pohyb, změnu, hybnost. Dostávat můžeme, pokud dáváme dále. Chceme-li se dostat dál, musíme se věcmi zabývat, odpozorovat, proč se tomuto člověku stalo právě tohle, a někomu případně poradit. Nesmíme však druhé obviňovat: „Když se ti to děje, tak si za to můžeš sám.“ – to by bylo známkou absence soucitu. Když dáváme, snáze si uvědomíme, kde máme co uchopené dobře a kde špatně.

Se zákonem zpětného působení je úzce spojena zodpovědnost. Každá situace je specifická – v každé si klademe konkrétní a zcela odlišné otázky. Svou spoluzodpovědnost si musejí vyřešit i zaměstnanci drůbežáren, jatek apod.

Jděme vstříc tomu, co nás čeká, a prosme o to, aby k nám byly přivedeny situace, kterými bychom vyřešili, co jsme způsobili, abychom směli urychleně rozvázat svou karmu a abychom to zvládli. Totéž může učinit i celý národ – to by byla nejideálnější cesta. Lidé však o těchto věcech rádi hovoří, ale když přijde na to, aby něco změnili, vše jen odkládají.

Pokud se rozhodneme pro změnu, nevěřme, že to půjde pomalu – nerozkládejme ji do dlouhého časového úseku. Pokud víme, že bychom něco mohli změnit, řešme to hned. Vyšleme do Stvoření jasné chtění: „Já už to nechci.“ Nectností se zbavíme, až je nahradíme něčím správným, vedeni přáním, abychom nikomu neublížili.

To, že vnitřně rosteme, ovlivňuje i naše okolí. Lidé nás vidí ve městě – jak jednáme v různých situacích – i to je zpětné působení: to, jak jednáme my, zpětně ovlivňuje i je. Duchovní vědění však nemá být věděním samo pro sebe, odtržené od reality všedního dne, ale má nám vždy pomáhat k orientaci v současném světě, do něhož jsme zasazeni.

 

Přeji nám všem hodně síly, odvahy a odhodlání vykročit na cestu k pozitivním proměnám.

 

Zápis z přednášky sepsala posluchačka Martina Burešová