Revoluce, aneb jak můžeme my ženy napomoci ke změně

16.04.2012 09:01

Lidé chtějí demisi vlády, všude vládne nespokojenost- vždyť jsme si demokracii představovali jinak…

Chceme mít  svobodu. A pokud vládnou lidé, kteří si myslí, že mohou rozhodovat podle sebe, cítí se být nesvobodní zase ti druzí a tak to jde stále dokola. Vládnoucí se střídají nebo pouze mění převleky, ale lidé jsou stále nespokojení. A ruku na srdce, kdyby každý  z těch nespokojených měl hned zítra nebo za týden třímat otěže vlády, chtěl by naplnit zase jen své představy o správném vedení státu, ale  tu by zase křičeli jiní, že oni to chtějí jinak…

Horké hlavy a náhlé revoluce nejsou řešením. V národě se nejprve musí probudit síla chtění ke změně k lepšímu. Množství lidí musí nejen po změně toužit, ale musí změnu nastartovat, začít u sebe. Měnit svět k lepšímu v každodenním životě, nechtít  se kupříkladu jen na měsíc zbavit strachů a negativních emocí, ale musíme dokázat, že naše chtění ke změně k lepšímu je skutečné a trvalé. A teprve dlouhodobým skutečným usilováním  měnit k lepšímu a zušlechťovat  to místo, kam jsme byli v životě postaveni, získáváme zkušenosti a časem snad i pravou moudrost. Zkušení  vůdci se mohou zrodit z těch, kteří dlouholetou praxí a svými dobrými výsledky dokázali, že vědí, jak správně a efektivně pracovat ve svém oboru.  Tak kupříkladu člověk, který nikdy neosel své pole a nesklidil úrodu nebo nechoval  zvířata, nemůže rozhodovat o zemědělství.

A ona změna, proměna, chcete-li transformace nespočívá jen na těch, kteří  jdou do ulic, zajímají se o politické dění nebo podepisují petice či stávkují. 

My ženy máme v rukou více než si myslíme. Záleží mnoho na nás. Právě žena má velký podíl na mravním úpadku lidstva. Ona také může a má předcházet onomu znovuzrození pravých lidských a mravních hodnot.  Ženy  mohou z místa, kde jsou, kde denně působí, ať je to doma nebo ve svém zaměstnání, měnit  běh příštích událostí silou svých myšlenek, Silou svého citu a skrze dary, kterými je každá žena obdařena. 

Skutečná trvalá harmonie a mír v národě a na celé Zemi může nastat tehdy, když se lidé rozvzpomenou na smysl svého života. Uvědomí si, že jsou duchovními bytostmi, tedy tvory, jejichž pravým  já není jen hmotné tělo, ale jejich zářící podstata, kterou je duch. A tento duch přichází na Zemi ze světů, které jsou nádherné a prozářené Světlem.  Na to člověk zapomíná. Zapomíná na to, že vše, i jeho samého, i když si připadá pánem tvorstva, stvořil Bůh. Jen Boží vůlí se vše v celém obrovském soukolí Stvoření řídí,  a  proto neustále funguje. Můžeme se podívat například, na úžasně zařízené dění v přírodě, na koloběh planet nebo na oku neviditelné zázračně pravidelné a zákonité kmitání atomů, protonů, neutronů, kvarků a kdo ví, co všechno dosud ještě ani neznáme. Kdyby je řídil člověk svou vůlí, vesmír a celá příroda by neměla dlouhého trvání.

Ale Boží zákony, pravidla a Jeho vůle jsou dokonalé, a proto trvalé a vše dobré podporující.  Proto se musíme  spojit s touto vysokou moudrostí, která vládne nade vším. Ona je tak prostá a jasná, že se podle ní dokáže řídit každý tvor, jen člověk si stále myslí, že je chytřejší než moudrý řád Stvoření, a že on si může nastolit své zákony a pravidla. 

My ženy máme obrovský dar. Jsme obdařeny  jemným vyciťováním. Ve svém nitru dokážeme rozdmýchat hluboké city a  něhu. Toto žádný  jiný tvor nedokáže. My ženy můžeme a máme  nyní vyvést náš  národ a vše okolo nás opět  výš zářným zítřkům vstříc, neboť  skrze vyvinutý cit a nikoli rozumem  se máme spojovat s onou pravěčnou moudrostí, se zářícími proudy, které se snáší dolů jako pevné vše udržující  řetězce, až shůry od pravěčného Stvořitele.

Pouze, když se lidé a nejprve ženy konečně sladí s moudrými  zákonitostmi, které jsou tu od prapočátku a pokud budou ve svých nitrech trvale rozdmýchávat mír, lásku a harmonii, teprve potom budou moci v národě povstat opravdoví moudří vládci, kteří  povedou naši zemi k rozkvětu a k trvalému míru, harmonii a pravé svobodě pro každého. Takový národ pak může ve své moudrosti, která spočívá v trvalém souzvuku s Boží  vůlí, předcházet všem národům na Zemi, aby zde mohlo jednou nastat ono vytoužené a zaslíbené království Boží.

 

Milé ženy,  naslouchejme ve svém nitru tichému hlasu, který nás vede. Rozhořme své něžné jemné cítění a ve svém srdci vždy poznáme, co máme dělat. Nemusíme být všude slyšet a vidět, ale k tomu, abychom mnohé změnily, se potřebujeme naučit správně používat sílu, kterou v sobě každá žena má. Je to síla neodolatelná a vítězná a požehnání Boží na ní spočívá, je- li prodchnuta Světlem a čistým citem. Pravá síla ženy se nenachází snad pouze v ženě samé, ale je to její citová schopnost, která umožňuje její užší spojení s mocnou Boží silou. Vždyť Boží sílu také nevidíme a neslyšíme, ale ona přes to udržuje, podporuje  a řídí celý veliký vesmír  a vše dobré, co se v něm nachází.

 

 

M.M.