S odvahou vpřed za Světlem

12.09.2016 12:08

 

Veliké, převratné změny objevují se na horizontu vycházejících obrazů budoucnosti této malé planety. Tak velké změny, že hrozí těžce srazit člověka v jeho dosavadní sebezahleděnosti.

Proč nechtějí se lidé v tomto směru pohnouti napřed sami za sebe?

 

Proč stále znovu a znovu je zástupy milionů dokazováno to, že tím nejtoužebnějším na tomto světě je život žitý v proudu povrchnosti, v němž valí se největší část civilizace?

 

Kdy se konečně otočí v lidech ona světla tak, aby světlo ducha přezářilo jednou provždy světlo rozumu?

 

Cit, niterná ryzí vůle duchovního lidství, má stát provždy nad prací myšlenkového druhu.

Vše, co se rodí v myšlenkách, má být již na samém začátku prožhaveno citem, toužícím po harmonii, výstavbě, spolupráci v respektu a úctě s druhými.

Kde je dnes takové úsilí? Úsilí ducha, jež není ani zčásti poznamenáno onou přízemností, která vždy olupuje člověka o skutečnou ušlechtilost a vznešenost v jednání?

 

Jedině skutečný duchovní směr v probuzení vznešeného cítění přináší člověku pravou moudrost a skutečný rozhled, jenž lze nazývat rozhledem vědoucím.

 

Ne pro zemi, pro svět hmoty, nýbrž pro duchovní domov je člověk na této pozemské úrovni! Je s ní svázán jen a jen proto, aby prožhavil v sobě vše vyšší, co je v něm uloženo z duchovních úrovní a úrovní přenádherného pohádkového druhu.

 

V člověku jest uložen dotek vysokých, oslepujícím světlem zalitých světů, jež volají v jeho nitru každou chvíli, aby přece již konečně nastoupil cestu vznešené rytířskosti mužského druhu, či občerstvujícího půvabu ženství.

 

Proč duch opět teskně a s povzdechem složí své ruce do klína a sám vyčkává na další impuls, aby se konečně mohl připojit k někomu, kdo bude ukazovat cestu?

 

Vždyť přece ukazovat cestu musí člověk sám v sobě! Jeho vnitřní velikost ducha, ušlechtilost a vznešenost v jednání jsou cestou, která musí být uskutečněna.

 

Kdo váhá a vyčkává, ten žije nyní opět na Atlantidě!

 

Jedině změna k pravému životu, naplněného jásavou odvahou a vroucí schopností spolucítění s druhými lidmi, je cestou, která může ještě změnit něco z obrazů budoucnosti, jež se nyní vynořují na obzoru a hrozí, že se za nějaký čas stanou prožívanou přítomností. Jejich prožívání nebude však osvobozením ducha, ani sami o sobě nebudou oním tolik očekávaným impulsem k probuzení!

 

Tyto obrazy budou v okamžiku své přítomnosti výsledným zúčtováním!

Nebude pak již téměř žádného času cokoliv v sobě poznávat a proměňovat k lepšímu.

 

Nyní je ještě možné mnohé, ba vše změnit a vyvolat převahu principu dobrovolné změny, která vždy si v sobě nese příslib obdarování požehnáním ze Světla.

Tento čas však není neohraničeným, nýbrž má svůj zřetelný bod ukončení.

Je potřebné nyní s odvahou vykročit, neboť jedině k pohybu ducha přidává se pomoc a posila milostiplného Světla.

 

V čase Slavnosti Čistoty připojilo se k zemi množství pomocí a posil pro čisté, opravdové chtění lidských duchů.

Avšak těch, se kterými by se tento dotek Světla – Čistoty mohl po letošním období léta spojit, je jen velmi malé množství.

 

Procitněte v sobě proto a využijte každého okamžiku dne k tomu, aby se opět ve vás duchovní Světlo přesunulo nad světlo rozumu.

 

Pravé lidství, které je v tomto ději obsaženo, přinese mír a požehnání nejen vám samotným, ale i celému světu.

A svět potřebuje nyní, ve stavu, v jakém se nachází, každý sebemenší dílek podpory lidskosti a míruplnosti na všech rovinách v cítění, myšlení a činech.

 

To je skutečná cesta, k níž připojí se zcela samočinně požehnání Boží moudrosti a milostiplnosti. Každému bude z tohoto požehnání předáno tolik, kolik se jen on sám ve svém duchovním probuzení otevře.

 

Modlete se a pracujte. Vše ostatní pak bude vám i této zemi přidáno.

 

 

Výňatek z textu

www.ao-institutu.cz