Síla okamžiku

28.09.2011 22:22

 

Odpoledne, před několika dny, jsem sbírala padaná nezralá jablka z naší letošní přebohaté úrody a odnášela je na kompost. To mě pak tak unavilo, že jsem si lehla do sítě, zavěšené mezi stromy, a odpočívala.

Náhle jsem si všimla, jak se v průzoru stromů objevilo nádherné zářící paprskovité světlo zapadajícího slunce, ohnivě oranžové barvy. Byl to krásný okamžik, kdy jsem vnímala nádheru života v přítomnosti. Vše kolem mne žilo, cítila jsem vůně dozrávajícího ovoce, vnímala stíny stromů a vlhké klima, které vytvářejí vzrostlé seskupené stromy. Utišila se i nedaleká silnice, a tak jsem naslouchala krásnému souzvuku cvrlikání lučních kobylek. Samočinně se mi urovnávaly myšlenky.

 

Jak málo času si můžeme dopřát takto spočinout a nechat se přírodou obejmout - v tichosti, míru a klidu. 

Každý okamžik je však jiný, stále proměnlivý.

Hraje v tom nemalou roli naše naladění i naše prožívání, nebo obtíže těla či duše.

Místo je stejné, ale život v tom místě je stále jiný. Pulsuje, mění se prožitek okamžiku.

Život je tak neustále jiný, a tím také osvěžující a rytmický.

Je krásné umět si dopřát i ten klid a spočinutí a nechtít jen stále něco vykonávat a neustále usilovat. Bez těchto okamžiků bychom vlastně Stvoření ani neměli čas prožít a procítit, jak je krásné, ať jsme kdekoliv.

Ano, vím, jak je to těžké tady ve hmotě, ale prožití tohoto okamžiku v přírodě nás vždy obohatí více než cokoliv jiného.

Den je tak krátký a je třeba toho mnoho udělat, ale zároveň volit, co je to pravé a důležité.

Vše stihnout nelze.

A tak dělejme to, co pokládáme za nejdůležitější a nejsprávnější. Kam nás vede náš cit.
Nechme se unášet v čistých proudech inspirací a nemysleme si, že jsme na všechno sami.
Naše čisté nitro, ať je stále připraveno přijímat světlé pomoci, prosme o ně.
Žijme v přítomnosti.

 

 

Marianna V.