Skladba do nového roku

15.01.2016 12:01

Nic kolem nás není obyčejné, celá příroda, ze které vznikl také člověk, vše, co vidíme i to, co nevidíme a teprve na své vývojové cestě objevíme, jsou zhmotnělé Boží myšlenky. Příroda k nám promlouvá neobyčejnou, tichou řečí a rozumí jí každý i malé dítě, svým srdcem - svým citem, pokud cestu k tomu sám nezasypal. Nepotřebujeme vědět, z jakých kostí a svalů se skládá pták, zvíře či z jakých složek se skládá rostlina, potřebujeme však otevřít své srdce a vnímat vše kolem nás svým citem, svou láskou, která vnímá nádheru a dokonalost díla přírody, které jsme součástí.

Je třeba velké zaslepenosti, aby člověk nechal své místo určené mu Stvořitelem prázdné, kde mohl vnímat stálou harmonii a krásu všeho malého i velkého kolem sebe i v sobě. Nemohl by pak jinak, než vše stvořené milovat. To jest jeho projevem, proto byl stvořen, aby miloval.

Naše planeta chřadne, všichni víme, že takto to jíti dále nemůže. Bez lásky k přírodě, člověka k člověku, cesta na Zemi končí. Lidstvo dospělo ke konečnému bodu - obratu světů, k rozhodnutí se. Každý volí sám za sebe, dobrovolným vřazením se do Zákonů Stvoření, které jsou tvořeny z lásky a pro lásku anebo proti Zákonům. Vzhůru ke Světlu nebo dolů do temnoty.  Snadno si odcítíme, která volba je správná a má budoucnost. Proč jen člověk stále váhá, vždyť zbývá již jen málo času. Doba oznamovaná proroky i Synem Božím je zde, přichází konečné vyúčtování a my budeme nuceni skládat účty, jak jsme zde hospodařili se svěřenými hodnotami. Každý máme zodpovědnost!

Probudíme se ještě včas?

 

Při svém putování na zemi Ježíš pronesl toto podobenství. Všechna Jeho podobenství jsou myšlena především duchovně, zkusme se nad ním zamyslet.

PODOBENSTVÍ O ZLÝCH VINAŘÍCH

 „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“                                                     

Lk 20, 9-16

M.V.